Letní shakespearovské slavnosti v Ostravě letos odstartují premiérou nastudovanou režisérem Vojtěchem Štěpánkem společně s herci z ostravských divadel, kteří intenzivně zkouší mistrovu komedii Zkrocení zlé ženy.

Ostrava Diváci budou mít možnost vidět tuto hru ve zbrusu novém kabátě a pod širým nebem na Slezskoostravském hradě hned šestkrát v termínech od 15. do 24. července 2019. Hlavní roli Kateřiny ztvární herečka Kristýna Leichtová, se kterou se mimo jiné můžete setkat v ostravské Komorní scéně Aréna v inscenaci Tři sestry a jež bude v nové sezoně vystupovat i na jevišti Národního divadla moravskoslezského v Havlově hře Odcházení.

V Ostravě jste se v poslední době objevila hned v několika divadelních hrách. Znamená to, že už jste v Ostravě natrvalo?
Ne úplně, já momentálně bydlím zároveň v Ostravě i v Praze, a trochu také v Plzni. Došlo k tomu asi před dvěma lety díky pracovní nabídce mého partnera, který tady nastoupil jako umělecký šéf Národního divadla moravskoslezského.

Co se vám na ostravském divadle zatím nejvíc líbí?
To záleží jak na kterém. Ale obecně se mi líbí kulturní pestrost člověk tady má z čeho vybírat. Když si chce zajít do divadla na něco mladého a provokativního, tak pravděpodobně zamíří k Bezručům, pobavit se může v Míru, na „komořinu“ by vyrazil zřejmě do Arény a přitom má pořád možnost jít na klasiku do velkého divadla a zažít tu vznešenou atmosféru večerního představení. A mimo jiné se mi moc líbí i to, že se tady herci a divadelníci z různých scén pravidelně scházejí, povídají si a přátelí se. To se třeba v Praze moc nestává.

Dokázala byste nějak porovnat pražskou a ostravskou divadelní scénu, když obě důvěrně znáte?
Připadá mi, že na Prahu je hodně vidět, a možná proto dost podléhá aktuálním trendům, které se snaží mermomocí naplnit, což ale není vždy k užitku. Na druhé straně Ostrava si nechává na všechno víc času, aby si mohla s tvorbou po svém pohrát, aby si na práci dala záležet a aby byl výsledek propracovaný. To podle mě platí hlavně o většině komorních scén, samozřejmě, že v NDM je to něco trochu jiného, toho času tam je podstatně méně.

Je naopak něco, co Vám tady chybí?
Oproti Praze mi tady docela chybí propojení pohybového divadla nebo například pantomimy a tance s klasickou činohrou. To mi připadá jako krásné spojení, které tady zatím v divadelních programech moc nenacházím. Taky bych vyzdvihla to, že v Praze se často hraje divadlo i v angličtině. Důkazem je třeba Prague Shakespeare Company, na kterou chodí hodně lidí, kteří si cení zpracování her v originále.

Věnujete se sama ještě tanci?
Momentálně tančím jenom se svojí dcerou, ta je z toho nadšená. Jinak na to teď nemám moc čas. Ale postřehla jsem, že je tady spousta různých možností a zajímavých kurzů, takže až budu mít chvilku, tak bych se ráda do některého přihlásila.

Jak už jste sama naznačila, máte desetiměsíční dceru Dorotu. Jak zvládáte zkoordinovat zkoušky a péči o ni?
Za normálních okolností to docela jde. Ale zrovna teď zkouším Zkrocení zlé ženy vlastně nepřetržitě, protože moje postava Kateřiny je na scéně skoro pořád. Takže je to náročnější. Ale naštěstí se nám podařilo sehnat báječnou „hlídačku“, která si s Dorotkou sedla a v průběhu zkoušek o ni pečuje. Ale vypomáhá nám i rodina teď je u nás na návštěvě přítelova maminka a později přijede i ta má.

Sama sebe jste v rozhovoru s Janem Krausem označila za „moderní matku“. Co to podle vás znamená a jak se to projevuje?
Ono je zvláštní a paradoxní, že být moderní matkou v dnešní době znamená vracet se ke kořenům. Například se snažím kojit, co to jde, protože je to přirozené. Také se vracím zpátky k látkovým plenkám, protože jsou šetrné k přírodě a zároveň to nejlepší pro miminko.

Vy sama jste na Instagramu aktivní a snažíte se poukázat na dnešní environmentální problémy a povzbudit lidi, aby svůj přístup k přírodě měnili. Má to smysl? Dostáváte od svých sledujících nějakou zpětnou vazbu?
Určitě to má smysl. Spousta lidí mi píše a ptá se na další tipy. A musím říct, že se mi zdá, že Ostrava je v tomto směru otevřenější a ekologičtější. Možná je to jen odraz mé sociální bubliny, ve které žiji, ale mám pocit, že se tady lidi opravdu snaží například proti plastům bojovat víc.

Takže se dá říct, že na sociálních sítích vystupujete jako influencerka?
To nevím. Jsem docela technický antitalent, navíc nemám iPhone a nikdy ho mít nebudu, protože ho nesnáším a nerozumím mu. Většinou mi dlouho trvá, než přijdu na to, co jak udělat. Navíc mi jakákoliv aktivita na sociálních sítích zabere strašně moc času jenom upravit fotku a napsat k ní popisek je docela na dlouho. A já ještě k tomu musím dost volit slova, aby mých komentářů nemohl zneužít bulvár, což se mi občas stává. Na druhé straně vím, že mám na Instagramu relativně velký dosah, takže se snažím tam zveřejňovat smysluplný obsah, který mé sledovatele poté oslovuje a asi i nějakým způsobem ovlivňuje. Jsem vlastně ráda, že můžu touto cestou ukazovat ostatním svoje pohledy na věc. Rozhodně se nehodlám vzdávat svých názorů kvůli kritice a uživatelům Instagramu, prostě jsem taková, jaká jsem.

Právě zkoušíte hlavní roli Kateřiny v Shakespearově hře Zkrocení zlé ženy, kterou režíruje Váš přítel Vojtěch Štěpánek. Přináší to více obtíží nebo naopak hladší spolupráci?
Vzhledem k tomu, že už se známe od patnácti let, studovali jsme stejnou školu a už jsme spolu udělali spoustu inscenací, tak jsme docela zvyklí a sehraní. Myslím, že už máme společný jazyk, který nám funguje. A čím jsem starší, tím méně bojuju a spíš naplním tu vizi, kterou Vojta má, a až poté se o výsledku bavíme a měníme ho. Když se mi i poté něco opravdu nelíbí, tak prostě využiji toho, že po premiéře už do inscenace režisér nezasahuje a už si s tím můžu dělat, co chci. Ale samozřejmě jenom decentně.

Je pro vás obtížné hrát hašteřivou ženu, jakou Shakespeare popsal v Kateřině?
Ne, já myslím, že to pro žádnou ženskou není obtížné. Trochu Kateřiny v sobě máme každá a je dobře, když se tomu někdy popustí uzda.

Je potřeba, aby vás jako Kristýnu, nikoliv Kateřinu, někdo krotil?
Já myslím, že v tomto případě je potřeba si definovat to „zkrocení“. My to třeba v našem zpracování hry máme pojaté spíš jako hledání kompromisu a vzájemné tolerance. Ve vztahu musí každý někdy trochu zmírnit své ego nebo ustoupit. Já jako Kristýna jsem docela snadno přizpůsobivá a jsem takhle spokojená. Už jenom to, že jsem se kvůli muži přestěhovala do Ostravy, mluví za vše.

Co vlastně vy a Shakespeare? Studujete jeho hry ráda?
Jak tak vzpomínám, tak jsem v něm hrála asi jenom jednou to byla menší role ve hře Marná lásky snaha, kterou jsme shodou okolností taky hráli venku, ale ještě v Plzni. Shakespeara mám ráda, ale jedna věc mi na něm malinko vadí. Z dnešního pohledu podle mě trochu dehonestuje ženy, protože je většinou popisuje jako naivní bytosti. Z Kateřiny zase vytvořil jakýsi archetyp zlé ženy, která ale doopravdy zas tak zlá není. To je snad jediné, co mi na něm trochu vadí. Jinak obdivuju to, jak jsou jeho hry stále aktuální.

Budete tento rok na Slezskoostravském hradě hrát poprvé?
Ano, a jsem na to zvědavá. On totiž divák, který přichází v létě, je o dost jiný než ten běžný. A také my jako herci máme úplně jiné podmínky. Ale zázemí na Slezskoostravském hradě je geniální, na to se těším.

Máte už v Ostravě nějaká oblíbená místa?
Hned několik. Loni jsme dost často využívali koupaliště na Vřesině, s Dorotkou jako malým miminkem jsme často chodili na Černou louku a večer s přáteli rádi zajdeme do Bulharska, do Lesa, a teď jsem si nově oblíbila i Cooltour. Jen doufám, že ho nikdo nezbourá nebo nezruší! Konečně se vybudovalo komunitní centrum uprostřed města, kde se všichni setkávají a kde to žije, a jakékoliv plány na utnutí jeho působení nechápu.

KLÁRA HUVAROVÁ