Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Igor Chmela: Když chcete v lidech probudit skutečný smích, potřebujete odvahu

/ROZHOVOR/ Většina diváků zná Igora Chmelu jako oblíbeného herce i pohotového improvizátora, který nemá problém si sám ze sebe udělat legraci. Přesto nepatří mezi umělce, kteří by milovali rozhovory. Působí introvertně, což je v záplavě exhibujících sebevědomých hvězd, připravených vyjádřit se kdykoliv k čemukoliv, vlastně velmi úlevné.

4.12.2017
SDÍLEJ:

Koneckonců, i ve zmiňované televizní Partičce si drží styl tak trochu smutného muže v pozadí. Důvody, proč jsme se sešli k rozhovoru, byly zejména dva – nejen nové působiště rodinného Divadla Verze, kde Igor Chmela hraje, ale i jeho počínající rockerská „kariéra“.

Když jsem se na vás kdysi chodila dívat do DISKu, měla jsem pocit, že se vaši pedagogové Jan Kačer a Ivan Rajmont o vás výjimečně starali. I díky nim jste se dostal hned po škole do Národního divadla. Neměl jste tehdy strach?
Pro mě to bylo natolik zavazující, že to bylo až svazující. Režisér Jan Kačer měl ideu, že budeme takzvaně pokračovat ve studiu, z ročníku nás nabral poměrně hodně. Vzdělávání se ale úplně nekonalo, místo něj probíhal běžný divadelní provoz. Samozřejmě, že bylo fajn, že jsme dostali šanci, ale já osobně jsem se dost flákal, přesto jsem byl hodně svázaný odpovědností.

Souvisel váš pocit i s tím, že na rozdíl od dneška byla naše první scéna před dvaceti lety pro mladého herce určitou metou?
No asi ano, v té době určitě. Navíc jsem měl to štěstí, že jsem v Národním zažil starou gardu uměleckých pardálů, které jsem si pamatoval z filmů pro pamětníky. Dnes už jich tam, bohužel, moc nezbylo. I proto jsem byl trošku zaražený. Pamatuju si na svůj první vstup do Národního divadla, v druháku jsem hrál menší roli v Krobotově Roku na vsi. Asistentka režie mě dovedla do šatny, kde seděl Josef Kemr v podvlíkačkách. Byl jsem z toho tak v šoku, že jsem tam vůbec nemohl být, měl jsem v sobě pocit vážnosti vůči starším umělcům a nedokázal jsem se před ním ani převlékat. Takže jsem radši čekal na chodbě.

Vy jste se pak rozhodl odejít za Miroslavem Krobotem do Dejvického divadla. Nezrazovali vás ostatní, že z Národního míříte do nejistoty, do malého kinosálku, kamsi na okraj zájmu?
Pro mě tam byla záruka určité jistoty, že by to mohlo dobře šlapat. Sám Miroslav Krobot udělal stejné rozhodnutí. Přesvědčila mě i skupina herců, kterými se obklopil. Po třech letech v Národním divadle jsem toužil po nějaké změně, po pocitu generačního divadla.

Vaši rodiče to skousli?
Moje maminka, myslím, neměla o divadelním světě vůbec ponětí. Když jsem hrál v Národním, tak jsem na představení John Gabriel Borkman pozval své rodiče. Maminku mi tehdy hrála Věra Galatíková. Byla tam scéna, kdy ji držím v náručí a objímám. Právě tohle byl pro moji mámu stěžejní zážitek. Nezajímala ji dramaturgie nebo hra, ale přišlo jí fajn, že Igorek drží v náručí paní Galatíkovou.

Pro mě to byla určitá satisfakce, že i když v nich dřímala původní nedůvěra vůči mému studiu herectví, tak díky této roli jsem jim potvrdil, že to bylo správné rozhodnutí. Maminka byla šťastná a táta mě před tím, než odjeli autem, poplácal po rameni. Bylo to gesto, že mé rozhodnutí bere.

Jak vůbec reagovali, když jste jim po absolvování železniční průmyslovky a krátké kariéře traťového dělníka oznámil, že chcete jít na DAMU?
Divili se. Když jsem své rozhodnutí oznámil mámě, řekla mi jen: „Jsi normální?!“ Otec byl toho názoru, že se v Praze nemám šanci uchytit, že jde o těžce konkurenční prostředí. Nikdo z naší rodiny se totiž divadlu nevěnoval, takže panovala pochopitelná nedůvěra a obavy o moji budoucnost. Já ale věděl, že u dráhy zůstat nemůžu, že se jinak zblázním.

Nebyl to najednou velký náraz, přijít od dráhy mezi divadelníky? Studenti herectví jsou dost specifická sociální skupina.
Dělníci na dráze taky nebyli úplně normální, šlo o poměrně svérázné postavičky. Ale ano, měl jsem zvláštní pocit, že vstupuju na „akademickou půdu“. Samotného mě překvapilo, že chachar z Ostravy se najednou nachází na vysoké škole.

Považujete se stále za chachara z Ostravy? Máte ji pořád v sobě?
Větší část svého života žiju mimo Ostravu, takže nedokážu posoudit, jestli ve mně něco typicky ostravského zbylo. Když jsem před rokem natočil film podle knihy Ostravak Ostravski, zjistil jsem, že alespoň specifická schopnost ostravštiny ve mně zůstala. Ostrava je téměř pohraničí, blízkost Polska i vzdálenost od centra veškerého dění jí dává určitou výjimečnost. Jak zpívá Jarek Nohavica, je to kraj razovitý. Pro mnoho lidí jsou Ostraváci příjemnější a upřímnější než obyvatelé jiných měst a regionů.

PŘEDCHOZÍ
1/3
DALŠÍ

Autor: Ilona Smejkalová

4.12.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS


Jan Hamáček (vlevo) a Jiří Zimola.
AKTUALIZOVÁNO
9 5

ČSSD bude jednat s ANO o vládě, Babišova nabídka ji uspokojila

Kateřina Perknerová.
5

Glosa Kateřiny Perknerové: Babišův den

ČD Cargo vypsalo miliardovou soutěž. Chce modernizovat až 50 „kocourů“

Nákladní dopravce ČD Cargo výrazně zmodernizuje svůj vozový park dieselových lokomotiv. Vypsal veřejnou soutěž  na úpravy až 50 lokomotiv řady 742. Zakázka je rozdělená na dvě etapy, vítěz nejprve musí dodat prototyp vozidla, poté modernizovat až 50 strojů.

Zástupci škol přijeli jednat o 400 milionech, Babiš jim slíbil 30 miliard

Rozpočet školství by se v příštím roce nejspíš mohl zvýšit o 30 miliard korun. Řekli to zástupci vysokoškolských a středoškolských studentů po jejich dnešním setkání s premiérem v demisi Andrejem Babišem (ANO). S ním na úřadu vlády jednali o rozhodnutí přesunout letos 400 milionů korun z resortu školství na slevy v jízdném. Studenti s tím nesouhlasí, premiér na tomto kroku trvá.

AKTUALIZOVÁNO

V centru Berlína zneškodnili bombu z války, museli evakuovat tisíce lidí

Nebezpečí už nehrozí. Centrum Berlína dnes kvůli likvidaci letecké pumy z druhé světové války muselo opustit asi 10 tisíc lidí. Kompletně uzavřeno bylo i hlavní nádraží, které se nachází poblíž. Přibližně půltunovou výbušninu se pyrotechnikům podařilo eliminovat kolem půl druhé odpoledne.

Palestinci volí v Gaze novou taktiku - pouštějí draky s Molotovovými koktejly

Palestinci, kteří už čtyři týdny demonstrují u hranice Pásma Gazy s Izraelem, přišli s novou taktikou - snaží se pouštět nad izraelské území dětské létající draky, k nimž přivazují Molotovovy koktejly. Na pátek připravují vypuštění desítek draků nad izraelské území, z nichž mnohé mají nost vzkaz: "V Palestině pro vás není místo".

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT