Vybaví se vám moment, když vám zavolali s nabídkou role z Městských divadel pražských? A jaká byla vaše reakce?
Zní to jako fráze, ale na ten moment nikdy nezapomenu! Vybavím si, kolik bylo hodin, kde jsem se zrovna nacházel, když mi z divadla zavolali. Hrklo ve mně, roztřásl jsem se štěstím a zároveň jsem se lekl. A ptáte-li se na to, co je na tom díle atraktivní, tak na první dobrou to, že je to David Bowie.

Ale vlastně nakonec celé to dílo, které vůbec není na první dobrou. Pozoruhodná je nejednoznačnost textu. Silná je okolnost vzniku, kdy David Bowie už věděl, že umře. Během prázdnin jsem si přečetl novelu Waltera S. Tevise Muž, který spadl na zemi, jenž ho inspiroval, a viděl jsem i stejnojmenný film z roku 1976. Beznadějně jsem se do toho příběhu ponořil a zamiloval.

Jak jste se na tak náročnou úlohu připravoval?
S přípravami jsem musel zodpovědně začít už právě během prázdnin. Učil jsem se anglické texty a nastudoval všechny dostupné knihy a materiály o hře i o Davidu Bowiem. Samozřejmě že nejpodstatnějším je zpěv. Říkal jsem si, že jsem ještě nikdy nestál před tak obtížným pěveckým partem a nikdy jsem najednou nezpíval tolik textů v angličtině.

Při zkouškách teď zažívám pocity cukání v žaludku, kdy se mísí vzrušení z tvůrčí radosti a zároveň pocity zodpovědnosti, které vedou k náběhu na vředy. Lazarus je krásná a těžká věc, velká výzva, kterou herec nepotkává každý den.

Vy sám – jak vidíte odkaz Davida Bowieho?
Muzikál vnímám jako alegorií vyhaslého a unaveného člověka, hledajícího životní smíření a lásku. Je v podstatě o samotném Davidu Bowiem, který už v té době věděl, že odchází z tohoto světa, což se v ději i zrcadlí. Světová premiéra v New Yorku byla uvedena jen pár týdnů před jeho smrtí.

Jsem rád, že v Lazarovi nejde o přehlídku Bowieho hitů. Jsou moudře poskládané. Zpíváme je anglicky, protože překlady do jiných jazyků nejsou povolené, aby neposunuly význam jeho básnických textů. Ale v divadle Komedie budou titulky, tak se diváci neznalí angličtiny nemusejí bát.

Říkal jsem si, že David Bowie měl ve svém vystupování vždycky blízko k divadlu, stačí si vzpomenout na všechny jeho proměny – masky a kostýmy. Když ale uvidíte Lazara, můžete se přesvědčit, že David Bowie měl blízko k opravdovému umění. Tady zúročil všechny své zkušenosti.