„Tennessee Williams je pro mne tím nejvýsostnějším dramatickým autorem a vždy bylo mým snem sejít se s jeho dokonalými kresbami lidských duší na jevišti," říká Iva Janžurová v souvislosti se svou první divadelní režií.

Režisérka svěřila "svoji" roli po letech vlastní dceři

V cituplné komedii Báječná neděle v parku Crève Coeur si Iva Janžurová zahrála v půlce 80. let v Divadle na Vinohradech v režii Stanislava Remundy. Nyní stejnou postavu svěřila své dceři Sabině Remundové, do dalších rolí obsadila Barboru Munzarovou a Lucii Žáčkovou, sama se také objeví v jedné z rolí.

Se Sabinou Remundovou a Barborou Munzarovou se Iva Janžurová herecky potkává v inscenaci Divadla Kalich Na mělčině, která se drží na repertoáru od roku 2012, s Lucií Žáčkovou v Národním divadle.

„Začala jsem se bát, že se s Tennessee Williamsem už nesetkám. Vím, že tohoto autora žádný aranžér výkladních skříní svých originalit nemůže zneužít, a já jsem toužila jen pokorně po kolenou vkročit do niter jeho postav a ptát se se zatajeným dechem, jestli se mi daří správně pochopit, co jim tenhle velikán dal do vínku," vysvětluje debutující režisérka Janžurová.

Báječná neděle v parku Crève Coeur

Tragikomedie Báječná neděle v parku Crève Coeur byla premiérově uvedena na newyorské Broadwayi v divadle Hudson v roce 1979. Patří k pozdním dílům Tennessee Williamse (26. března 1911 – 25. února 1983, vl. jm. Thomas Lanier Williams), představitele vrcholného období amerického dramatu. Mistr psychologických drobnokreseb už tak nemilosrdně necupoval nitra svých hrdinů na cáry jako ve svých dřívějších, nejslavnějších hrách, zato do svých posledních dramatických textů dokázal dostat nadhled, lehkost a humor.

Rozhovory s herečkami inscenace režisérky Ivy Janžurové

1) Jaká je dle vaší čerstvé zkušenosti paní Iva Janžurová jako režisérka? Poznala jste ji díky tomu z jiné stránky než jako hereckou kolegyni?

2) Rozumíte tomu, proč si paní Janžurová vybrala pro svůj režijní debut právě Williamsovu Báječnou neděli…? Proč podle vás padla její volba právě na tento text?

3) Čím vás vaše postava nejvíce zaujala?

Sabina Remundová

1) Naše milovaná Ivuška! V obrovském pracovním nasazení, v jakém dnes maminka žije, si jako člověk zachovává laskavost a porozumění pro každého z nás. Tak bych mohla ještě dlouho mluvit o jejích lidských kvalitách, než bych se dostala k těm profesním. Zažívám s ní krásné období a tu intenzivní blízkost vychutnávám s největší radostí a láskou. A s vděčností. Často v životě projde nějaký čas a až zpětně si uvědomíte, jak důležitý a pozoruhodný byl. Jsem od začátku našeho zkoušení pozorná, aby to nebyl ten případ, aby mi neutekl ani okamžik! Když jsem studovala a začínala hrát, chtěla jsem si všechno dělat po svém a tvrdohlavě si bránila svou cestu. Léty se ale měníme. Zkušenosti, nové životní i profesní role, radosti i bolesti vám dají jiný pohled. Dnes jsem poslušná všech režijních připomínek. Říká se, že maminka a pan režisér mají vždycky pravdu.

2) Dnes je v módě použít autora a jeho dílo podle svého uvážení. A místo slova použít by se dalo mnohdy říct i využít, zneužít. Vezme se, co se hodí. a použije jakkoli, a protože umění je těžko uchopitelné, dokonce i obtížně pojmenovatelné, a tudíž i snadno zneužitelné, není obrany. Když se vám takové inscenování nelíbí, jste asi staromilec, nechutně konzervativní či co, zkrátka jste vedle. Jenže ti pánové autoři nebyli a nejsou žádní passé idioti. Byli to velmi talentovaní lidé, kteří byli schopni postihnout ty nejjemnější a nejniternější nuance lidského bytí. Křehkost člověka, jeho vnitřní sváry, úzkosti, lásky… všechno to, co znali lidé dřív a čím žijeme i my dnes. Základní touhy a potřeby, radosti i strasti se nemění. A nic na povrchu nemůže ten vnitřní náboj a rozměr překonat. Williams byl jedním z velikánů světové dramatiky. Maminka to dobře ví a kouzlem její režie je humor, který hra pod jejím vedením má.

3) Citlivý člověk, když projde obdobím divokosti a nespoutanosti mládí, může, pokud je dostatečně empatický, objevit a přiblížit se k pochopení vidění světa jiných lidí, může se stát tolerantnějším ke všemu, co jemu samotnému není vlastní. Někdy je třeba svádět boj se svým chtěním, svou představou o životě, kterou blízcí mnohdy citelně narušují. Tak se i vážné situace mění v humorné. Taková je Bodey. Taková je naše hra.

Barbora Munzarová

1) Paní režisérka "Ivuška" je laskavá, pokorná k tématu, s ohromným smyslem pro humor a zároveň velmi důsledná. Je to požehnání pracovat s herečkou, která má tak bohaté zkušenosti. Její uchopení celku a jednotlivých postav je plné precizní jemnokresby gesty počínaje a přesnou intonací konče. Umí z precizních detailů složit barevný celek, který rozhodně není prvoplánový. Přitom všem ctí v první řadě autora a zároveň jedinečnost každého charakteru postav. Je nesmírně pracovitá a plná energie. Při veškerém pracovním vytížení, které si na sebe naložila, je pro mě někdy až nepochopitelné, jak všechno s přehledem zvládá. Paní režisérka "Ivuška "je nejen živoucí legendou českého divadelnictví, ale zároveň je i přírodní úkaz, dokazující, že z pozitivního myšleni, silné vůle a z radosti z toho, co děláte, se dá umíchat koktejl mladistvého ducha a nesmrtelné energie.

2) Před lety tuto hru mého oblíbeného autora Tennesseee Williamse, mistra vykreslování nejjemnějších hlubin mnohdy složité ženské duše, zkoušela Ivuška pod vedením svého manžela pana Slávka Remundy v jejím tehdy domovském Divadle na Vinohradech. Vyprávěla nám, že to pro ni bylo krásné a téměř až zlomové zkoušení. Zakusila prý tehdy, dle jejích slov, jistý přelom v přístupu hledání nitra a charakteru

postav, které na jevišti ztvárňovala. Jsem velmi šťastná, že jsem k této krásné oslavě poctivého divadla byla přizvána.

3) Helena by se na první pohled mohla jevit jako povýšená, ironická, nesoucitná, lehce kousavá, až nesympatická osoba, která myslí jen na sebe. Bylo pro mě výzvou a hereckou radostí hledat v jejím nitru opodstatnění jejího slovního jednání. Žádný člověk se totiž nenarodí jako prvoplánový záporák, většinou takové lidi k jejich jednání vedou jejich špatné životní zkušenosti. Vztek a ironie mohou pramenit z nejistot, z prodělaných špatných zážitků. Helena rozhodně není jednobarevná figura. Je plná tajemství. Toto rozkrývání je pro mě takovou malou hereckou lahůdkou.

Lucie Žáčková

1) Já jsem s Ivuškou hrála pouze jednou, ve Strýčkovi Váňovi, takže jsem ji spíše z uctivé vzdálenosti obdivovala. Při zkoušení této inscenace jsme se mohly lépe poznat a jen se potvrdilo, že Iva je činoherní primabalerína!

2) Proč si vybrala tuto inscenaci? Na to nejlépe odpoví asi ona sama.

3) Role Dorothey mě zaujala tím, jak si dokáže lhát a utíkat před pravdou… A že před pravdou neuteče!