Kytici převedlo na jeviště Národního divadla tvůrčí duo SKUTR, tedy Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský, na textové úpravě se s nimi podílela dramaturgyně Ilona Smejkalová. Ze třinácti Erbenových balad vybrali osm, přičemž celou inscenaci „zarámovali“ první a druhou částí Záhořova lože podle Trpišovského proto, že je to jediná balada, která v sobě nese nejen otázku viny, jako všechny ostatní, ale i pokání. A na závěr i odpověď, že existuje rozhřešení a odpuštění. Že díky úsilí tvůrců vzniká na jevišti něco výjimečného, tušili mnozí z obsazených herců předem.

Jak jarní růže květ

„Přiznávám, že teprve teď přede mnou Kytice ‚rozkvetla‘. Některé balady mi zněly jako důvěrně známé z mnohých školních hodin české literatury. Ale jejich výsostný, krásný smysl a předestřený původ v lidovém zdroji národních pověstí v básnivém zpracování Karla Jaromíra Erbena jsem si začínala uvědomovat až na našich zkouškách vedených SKUTRy, s neopominutelným přispěním dramaturgyně,“ říká Iva Janžurová, která v inscenaci ztvárňuje Hanu po boku s Pavlínou Štorkovou coby Marií v baladě Štědrý den.

„Od začátku jsem přemýšlela, proč jsem do role Hany obsazená, když jsou jak je v úryvku veršů ze Štědrého dne ‚Marie a Hana, dvě jména milá, panny jak jarní růže květ…' Ale myslím, že jsem podvědomě vytušila, o co jde pánům režisérům, kteří mě ohromili svou fantazií, vřelostí a poctivosti při zkoušení. A snažila jsem se jejich záměr naplnit,“ dodává Janžurová.

Za pět minut dvanáct

Jana Preissová, která se skvostně chopila úlohy matky ve Zlatém kolovratu, považuje účast v Kytici za boží dar, který jí přišel za pět minut dvanáct.

„Jsem Martinovi a Lukášovi vděčná, že mě do této inscenace obsadili, protože práce s nimi byla úžasná. V mých letech už pro mě totiž divadlo není taková vášeň plním všechno, jak nejlíp umím, ale tady jsme najednou zase měla pocit, že to hrozně chci. Režiséři postavili nás herce na první místo, a toho si nesmírně vážím. Musím říct, že bych v jejich Kytici hrála i ty údy, jichž matka zbaví svou dceru Doru, jen abych s nimi byla,“ uvedla Jana Preissová.

V podobném duchu hovoří i Jana Boušková, jež se chopila role matky v Dceřině kletbě. „Zkoušení pro mě bylo velice tvořivé, režiséři s námi diskutovali každou naši připomínku. Ve výsledku to byla krásná terapie. Věřím, že pro diváky taky, protože takové nadšení, jaké projevili už při generálce, jsem v angažmá za pětačtyřicet let nezažila. Kytice je konečně inscenace hodná Národního divadla,“ prohlásila Boušková.

Její „dcera“ ze zmiňované balady, herečka Pavla Beretová, dodala: „Oceňují i generační propojení herců. Díky jejich vzájemnému působení je Kytice, jaká je.“