Deník

Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jan Kříž: Danny z Pomády? Jedna z mých největších prověrek

Praha /ROZHOVOR/ – Robin z Loxley z Robina Hooda, Raimond z Johanky z Arku, detektiv Anderson z Jacka Rozparovače či Erik z Osmého světadílu. To jsou některé z rolí, které ztvárnil jen v pražském Divadle Kalich (protože mnohými na sebe upozornil i na jiných českých scénách), zpěvák, herec, tanečník a scénograf Jan Kříž.

25.1.2013
SDÍLEJ:

Postava Dannyho Zuka z Pomády, jež měla v Kalichu premiéru loni v září, Janu Křížovi přihrála za muzikálový výkon nominaci na cenu Thálie. Zda ji v prestižní ocenění promění, se ukáže 23. března v Národním divadle.Foto: archiv Jana Kříže

Teprve postava Dannyho Zuka z Pomády, jež měla v Kalichu premiéru loni v září, mu přihrála za muzikálový výkon nominaci na cenu Thálie. Zda ji v prestižní ocenění promění, se ukáže 23. března v Národním divadle. „Pro člověka, který dělá takto neuchopitelné povolání, jež se dá jen těžko změřit či zvážit, je to velice příjemná zpráva," říká Jan Kříž. „Reflexe odborníků, kteří si vás všimnou a vaši práci označí za dobrou, si nesmírně cením."  Zpěvák, herec, tanečník a scénograf Jan Kříž hovoří o své nominaci na cenu Thálie za muzikálovou roli, kterou ztvárnil ve slavném filmu John Travolta…

Co pro vás znamená fakt, že jste nominaci na Thálii získal právě za roli Dannyho?

Danny je pro mě z muzikálového pohledu jedna z největších řemeslných prověrek, co jsem si zatím vyzkoušel. Je to role typologická, snoubí se v ní hodně pohybu, tance a náročného vysokého zpívání – zvlášť ve druhé polovině představení. Člověk si tedy musí rozvrhnout fyzické síly, aby do konce takzvaně vystačil s dechem. Jsem moc rád, že když už na mou nominaci došlo, tak právě za takto náročnou postavu.

V Pomádě ale ztvárňujete ještě roli Vince Fontainea…

Není to poprvé, co v Kalichu dělám dvě role v jednom představení. Totéž se mi stalo už v Johance z Arku nebo v Touze. A tak když přišla nabídka, jestli bych vedle Dannyho nechtěl ztvárnit i Fontainea, neměl jsem důvod odmítnout. Člověk si aspoň zkusí dvě různé polohy.

Samotné zkoušení, zvlášť po té pohybové stránce, pak musel být strašný záběr, ne?

Dalo se to skloubit – když jsem měl volno od pohybu u jedné postavy, zkoušel jsem tu druhou. A naopak. Takže jsem vlastně tančil pořád. Taky jsem během loňského léta, kdy jsme muzikál připravovali, pořádně zhubnul… Ale na druhou stranu jsem byl rád, protože režisér Ján Ďurovčík zohledňoval, že jsem byl ve dvojitém zápřahu.

Co ho k tomu vedlo, že vám svěřil dvě postavy?

Netuším. Vím ale, že původně o mě uvažoval jako o Fontaineovi. Pak ale došlo na konkurz na roli Dannyho. A ačkoliv jsem na něj nešel, protože jsem věděl, že mu typologicky neodpovídám, začal mě Ján Ďurovčík popostrkovat ke skupince kluků, které už na Dannyho měl. Říkal mi, ať zazpívám píseň Sandy, ať se učím choreografie… A nakonec se stalo, že mi dřív než Fontainea svěřil postavu Dannyho.

Ptát se, která z těch rolí vás baví víc, když jste nominovaný na Thálii za Dannyho, asi není na místě.

V reakci na naše představení nějaká paní napsala, že za normálních okolností jí role Vince Fontainea připadá naprosto otřesná, navíc zbytečná a otravná. Ale že v mém pojetí ji strašně bavila, což mě potěšilo. Mě svým způsobem baví obě dvě ty role – Fontaine, který je bez jakéhokoli osobnostního vývoje, proto, že je to takový šáša, skrze něhož se člověk energicky vyblbne. Danny je ale mnohem plastičtější. A pro diváky rozhodně vděčnější.

Pomáda loni oslavila čtyřicet let od premiéry na Broadwayi, letos si připomíná pětatřicet let od filmové premiéry s Olivií Newton-John a Johnem Travoltou. Dovedete si představit, že by přijel na některou z repríz vaší inscenace, jak o to usiluje vedení Divadla Kalich?

Je pro mě těžko představitelné, že by se najednou otevřely dveře a v nich by stál John Travolta…

Chtěl byste si před ním Dannyho zahrát?

Samozřejmě, ješitnost by mi nedovolila jinak, ale strašně bych se bál. Travolta je obrovský hráč, uvědomil jsem si to, když jsem se na filmovou Pomádu znovu pozorně podíval – stejně jako spousta lidí jsem z ní totiž znal jen určité pasáže, děj jsem si přesně nevybavoval. Zasáhlo mě, jak citlivě k roli Dannyho přistupoval – jak skvěle zahrál toho sebejistého týpka, vůdce jedné klučičí party, který si svou pozici střeží, ale zároveň mu cestu zkříží romantická láska, k níž se bojí před kamarády přiznat…

I když režisér Ďurovčík říkal, že nechcete kopírovat charaktery postav, u Dannyho se tomu nevyhnul. Co z něj, lépe řečeno z Travolty, pro vás bylo nejtěžší?

V zásadě by měl jít herec při ztvárňovaní každé postavy svou cestou. Zrovna u Dannyho ale něco z Travolty, který z něj vytvořil kult, divákům dlužíte. Takže když jsem se tu roli učil, snažil jsem se v ní zachovat některé citace Travoltových pohybů či intonací a zároveň jsem hledal onu vlastní cestu.

V Kalichu, jak už zaznělo, ztvárňujete více postav. Během představení Robina Hooda jste se nedávno zranil. Bylo to hodně dramatické?

Ve chvíli, kdy jsem dopadl zády na opěradlo sedadla mezi diváky, to pro mě bylo dramatické až na půdu. Měl jsem pocit, že jsem vejpůl. Když jsem se pak dostal do uličky, uvědomil jsem si, že nohama naštěstí hýbu. Vzápětí mě odvezla záchranka. Další tři hodiny jsem pak v nemocnici strávil po různých vyšetřeních, kde jsem pak ve finále ještě totálně dehydrovaný omdlel a narazil si obličej. Domů jsem odcházel o berlích a s informací, že je páteř v pořádku.

A je?

Dva týdny po úrazu jsem začal hrát v plném rozsahu – ale když se na jevišti hodně hýbu, občas se mi záda ozvou. Při normálním fungování to jde.

Příčina pádu se stále vyšetřuje. Jízda na ocelovém laně, při níž jste spadl, teď už v představení nebude?

Asi bych byl radši, kdyby se nevrátila. Ne proto, že bych si myslel, že byla do představení špatně zakomponována – protože scéna, kdy jsme se spouštěli s kolegy na jeviště, byla pro diváky velmi efektní. Nejspíš by mě stálo hodně odvahy se na lano znovu pověsit.

Máte za sebou spoustu pěkných divadelních rolí i v Liberci či v Plzni, vedle toho koncertujete, nahrál jste CD s orchestrem O´Band a nedávno jste vytvořil scénu pro inscenaci Únos ze Serailu v Českých Budějovicích…

Občas mě baví utéct i na „druhou stranu" jeviště, kompenzovat práci zase jinou prací.

To ale není všechno, ještě hrajete v sitcomu Helena. Co vás na tom baví?

Především jiný způsob zkoušení, které si sitcomové herectví žádá, kamery, vychytané herecké akce, práce s jiným typem humoru… Jsem rád, že když mám možnost systematičtěji točit, je to právě Helena, hodně se při ní naučím. Zdokonalování sebe sama vůbec považuju za důležité, abych si při zpětném ohlédnutí mohl říct, že mám za sebou práci, za kterou se nestydím.

Autor: Gabriela Kováříková

25.1.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Kateřina Perknerová.
5 13

Pohledem Kateřiny Perknerové: Okamurovy řeči

Ksenija Sobčaková
2

Televizní moderátorka Sobčaková chce kandidovat proti Putinovi

Káva pro páníčka, dort pro psa. Tak to vypadá v Punťově psí cukrárně

Narozeninové oslavy dětí už nefrčí. Nyní máte možnost zařídit jedinečnou party svému psovi, a to se vším všudy. Překvapte tak svého miláčka na jeho velký den dortem, zákusky nebo i zmrzlinou, a to v Punťově první psí cukrárně na pražském Jarově. Pozor ale abyste si psí pamlsky nespletli s klasickými dezerty.  

Tatra drtí kopce a Zeman rozverně poplácává: prohlédněte si nejlepší videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku ve středu 18. října 2017.

Hyenismus v ulicích měst: Využívají postižení druhých, aby mohli krást

Lýdia a Isabela. Dvě devatenáctileté Rumunky se ve středu kolem 14 hodiny snažily přesvědčit na zlínském náměstí Míru kolemjdoucí, že jsou hluchoněmé Češky, které vybírají finanční pomoc pro postižené spoluobčany, vše pod vlajkou EU. Ti, kteří jim naletěli, museli do předem připraveného formuláře uvést své jméno, adresu, částku kterou přispívají a podpis.

Ruské kolo v centru Mladé Boleslavi? Nápad budí vášně

/ANKETA/ Ten nápad má dvě polohy. Jedni jsou z něho nadšeni a ti druzí si klepou na čelo. Boleslavská radnice totiž vypustila informaci, že o prosincových adventních trzích uvažuje, že by v centru města instalovala obří ruské kolo. Až třicetimetrové!

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení