Co pro vás obnášel návrat do role Tonyho Manera, v níž se ve slavném filmu zaskvěl John Travolta?
Bylo to docela zajímavé. Tehdy jsem úplně přesně nevěděl, do čeho jdu, až během zkoušení mi došlo, že si role Tonyho žádá ohromné nasazení po všech stránkách. Už jen zkombinovat zpěv s tancem tak, aby byly přesné a precizní, a hlavně všechno udýchat, bylo nesmírně náročné. Musel jsem si vytvořit jakousi kondiční paměť související s rozložením sil, což se mi dnes nesmírně hodí. Chtělo to „jen“ znovu ji oprášit a do představení se postupně vpravit, našlapat si ho. Ale uznávám, že ještě lépe by mi to šlo, kdybych byl o tři kila hubenější, jako před těmi sedmi lety… Musím říct, že Horečka sobotní noci je nejtěžší muzikál, co jsem kdy dělal. Zároveň mě dokáže emočně nalomit. Věřím, že stejně tak zafunguje opět i na diváky.

Vojtěch Kotek.
Vojtěch Kotek: Srovnat se s tím, kdo jsem, byla práce na několik let

Během onoho sedmiletého období jste posbíral mnohé další muzikálové zkušenosti, činný jste na několika scénách.
Ano, jezdím všude možně. V Kalichu účinkuju stále v Robinu Hoodovi, v Mauglím, Johance z Arku, Vodě (a krvi) nad vodou nebo v komedii Lady Oskar. Pořád hraju i v Dětech ráje, v Elisabeth v Plzni či v Divotvorném hrnci v Liberci. Jakmile se kultura odšpuntovala, rozjeli jsme se s kolegy za diváky, abychom jim všechna odsunutá představení vynahradili. A další nová se nasazují. Rád bych věřil tomu, že to nejhorší – co se týká kultury – máme za sebou. Čas ukáže.

Máte pocit, že mezi vámi herci a diváky došlo po tom nechtěném mezičase k nějaké změně?
Osobně jsem po roce a půl nehraní trošku vyšel ze zvyku, takže pár prvních představení, když už se hrát mohlo, provázely zvláštní emoce. Myslím, že jsme i s ostatními kolegy pociťovali velkou euforii z toho, že se můžeme vrátit ke své profesi, znovu začít vydělávat poté, co mnozí z nás čelili existenčním problémům. Na druhou stranu jsem si uvědomil, že diváky v hledišti nelze brát jako samozřejmost. To, že na představení přijdou, protože chtějí zažít něco hezkého, že jsou ochotni podstoupit všechna nařízení, je obdivuhodné. Začal jsem si toho mnohem víc vážit. Najednou má člověk vůči divákům pocit většího závazku. Zaslouží si dostat z nás herců a zpěváků co nejvíc.

V Divadle Kalich se schyluje k dalšímu hitmuzikálu Biograf láska, složenému z písniček Hany Zagorové, který budete režírovat. Jak jste s přípravami daleko?
Producent Michal Kocourek se mnou na téma, jaký titul zvolit a v jakém týmu ho nastudovat, mluví dobré čtyři roky. Dlouze jsme o tom diskutovali, až do sebe věci zapadly. Takže už rok chystám zmiňovaný muzikál a skoro rok ještě budu (premiéra má být v září 2022). Už mám skoro hotové obsazení, které bude velmi silné, ale prozrazovat jej ještě nechci. Scéna a kostýmy jsou už také ve finálních přípravách, libreto od spisovatelky Uljany Donátové i muzika jsou skvělé. Myslím, že to je projekt, který by mohli diváci i samotní umělci ocenit. Dělám pro to všechno.

Divadelní a filmová herečka Vlasta Chramostová
Legendární Vlasta Chramostová: Narodila jsem se v den zvýšené průserovosti

Byl jste vlastně fanouškem Hany Zagorové?
Myslím, že v podstatě všichni jsme fanoušky jejích písní, protože jsou stále slyšet z rádií, jsou tu prostě s námi a bezpochyby je lze považovat za trvalou součást české kultury. Podobné to bylo mimochodem i v případě, kdy jsme chystali představení složené z písní Elánů (pozn. Osmý světadíl a Voda a krev nad vodou)…. Hančiny písničky si o jevištní zpracování vyloženě říkají. Mají v sobě obrovské příběhy. Sama Hanka je velmi inteligentní žena a zpěvačka, její repertoár se v různých letech její kariéry vyvíjel, obsahuje lehké, prosvětlené písničky, ale i jakési filozofické úvahy. A právě tahle barevná škála skladeb dává tušit, že to bude pro naše představení obrovská výhoda.