Martine, co vás přivedlo k divadlu?
Můj první kontakt s divadlem byl už na základní škole v Nové Pace. V deváté třídě jsem začal chodit do dramatického kroužku, který tehdy vedla Eva Kaprálová. Zkoušeli jsme hru Pták Žal a já jsem v ní ztvárnil prince. Měli jsme jednu reprízu a pamatuji si, že jsem měl obrovskou trému. V prváku na střední škole jsem se přes kamarády dostal do K-klubu v Jičíně. Dodnes si pamatuji zkoumavý pohled Martina Zajíčka po mé otázce, jestli bych mohl v K-klubu působit, jeho odpověď zněla: Nebyl jsi náhodou na recitační soutěži? Byl, viď? To bylo strašný! A od této doby jsem působil v Káčku až do odchodu na JAMU.

Jak hodně vás Martin Zajíček ovlivnil ve vztahu k divadlu?
Absolutně! Dostal jsem od něho základní divadelní vzdělání a schopnost odlišování kvality od škváru. Roky v Káčku byly úžasné, nejen vzhledem k divadlu, ale mám z té doby pár skvělých kamarádů. Martin Zajíček mě připravoval na přijímačky na JAMU a vlastně díky němu jsem se taky na činohru dostal. Nesmím ale zapomenout ještě na jednu osobnost, která mě divadelně ovlivnila, a to na Martina Pařízka, se kterým jsme zinscenovali povídku Woodyho Allena Jak jsem potkal smrt, a autorskou inscenaci Tenkrát na zá…

Jak jste se dostal k roli amerického prezidenta Charlese P. Smithe v brněnském Buranteatru?
Michal Zetel, umělecký šéf Buranteatru, byl jedním z mých pedagogů na činoherním herectví. Na začátku druháku mi nabídl místo technika. Nabídku jsem ihned přijal, protože jsem „Burany“ obdivoval a toužil se stát jedním z nich. Byla to pro mě vlastně druhá škola. Každý den jsem od světelného pultu mohl sledovat práci velice talentovaných lidí, byl to pro mě velký přínos. Po roce svícení a zvučení jsem dostal první roli v Misantropovi a od té doby jsem pravidelně obsazován.

K současné roli. Jak se cítíte v roli prezidenta Spojených států?
S režisérem inscenace Michalem Zetelem jsme se shodli, že spíše než prezidenta nám moje postava připomíná velitele hasičů v malé vesničce. Je to podle mě normální chlap, který rád zajde na pivo s kamarády, ale dostal obrovskou funkci, ke které se postavil svérázným způsobem.

Je tato hlavní role ve hře Listopad náročná?
Je to zatím nejtěžší práce, jakou jsem kdy dělal. Připravoval jsem se na ni bezmála tři měsíce. Studoval jsem různé americké prezidenty, Billa Clintona, George Bushe jr., Richarda Nixona. Představení je konverzační komedie od jednoho z nejlepších autorů současnosti, trvá zhruba hodinu a tři čtvrtě a já ani jednou neslezu z jeviště. Velmi obtížné bylo už jen nacpat do sebe zhruba šedesát stran textu. Navíc je to moje první zkušenost s hraním hlavní role, která udává tempo i rytmus celého představení a mění jeho energii a témata. Je pro mě velké štěstí, že druhou největší roli hraje Michal Isteník, který nedávno získal cenu Alfreda Radoka jako Talent roku. Pomáhal mi s rozdělováním sil a je mi na jevišti velkou oporou.

Končíte letos vysokou školu, máte už vybrané angažmá?
Angažmá mi nabídl Buranteatr a já jsem ho s velkou radostí přijal.

Máte vysněné divadlo, ve kterém byste chtěl hrát?
V současnosti je to Buranteatr, mám velikou radost, že jsme letos skončili na cenách Alfreda Radoka na 3. až 4. místě spolu s Divadlem v Dlouhé. Je to obrovský úspěch pro nás všechny. Jinak obdivuji práci scén Komedie, Divadla v Dlouhé a Dejvického divadla.

Máte nějakou vysněnou roli?
Peer Gynt od Henrika Ibsena.