Na mezinárodním poli sklidila hra po své premiéře v červnu 1999 řadu uznání, například Cenu Laurence Oliviera pro nejlepší komedii. Byla přeložena do 38 jazyků a uvedli ji ve více než třiceti zemích světa.

V jejím vůbec prvním českém nastudování hrají v režii Jany Kališové Miroslav Vladyka a Radek Holub (nejen) obyčejné chlapíky z irského městečka, kam přijede natáčet film velká hollywoodská produkce. Osobitě komentují situace a nové vztahy mezi členy štábu, hereckými hvězdami a místními venkovany.

„Velmi dobře si vzpomínám, s jakými pocity jsem text hry před jejím prvním uvedením v Kalichu v roce 2002 dočítal. Naše debata s Mirkem začínala slovy rozumíš tomu?“ vypráví Radek Holub. „Měl jsem to stejně. Až když jsme se potom s Radkem sešli u pivka, začali jsme postupně rozmotávat, kdo co by měl vlastně hrát,“ navazuje Miroslav Vladyka.

Komplikovanost textu spočívá podle herců v tom, že spolu nejen vedou dialogy v jednotlivých postavách, ale navíc na jevišti zažívají i momenty, kdy si povídají sami se sebou.

Množství replik

„S režisérkou Janou Kališovou jsme museli hru rozložit na prvočinitele a zase poskládat dohromady. Vyznat se v tom množství replik poskládaných přes sebe nebylo jednoduché,“ uvádí Radek Holub.

Plný kapsy šutrů
Kde: Divadlo Kalich, Praha
Kdy: premiéra je 7. března

„Mimochodem, musíme se v této souvislosti přiznat, že jsme nejdříve režisérku nechtěli. Pořád jsme opakovali, že bychom radši chlapa, ať můžeme při zkouškách sprostě nadávat, když nám něco nepůjde, a nemusíme brát ohledy. Z návrhu na režisérku jsme byli nejdřív trochu zaskočeni, ale Jana byla od prvního dne naprosto skvělá. Brzy nám došlo, že ona je přesně to, co jsme potřebovali, a zkoušení s ní bylo jedno z nejkrásnějších,“ sděluje Miroslav Vladyka.

Co teď vlastně herce, potažmo vedení Divadla Kalich přinutilo oprášit divácky oblíbený titul? „Jednak mám to představení opravdu rád. S Radkem se mi hezky hraje, hezky se nám spolu jezdí po naší zemičce a oba máme rádi pivo. A jednak říkám otevřeně, že takhle dobrých textů pro dva herce není moc,“ prohlásil Miroslav Vladyka.

Jeho herecký kolega uzavírá: „Četli jsme spoustu her napsaných pro dva herce, nicméně vždycky jsme skončili u konstatování, že Šutry jsou prostě nejlepší. Navíc máme pocit, že životaschopnost této inscenace je pořád velká, že jsme ještě v jejím případě nevystříleli prach.“