Proč jste si tehdy vybral právě Erbena?
Když jsme napsali horor muzikálek Čarodějky, potřebovali jsme oddělit, co stalo jeden den a druhý. Napadlo mě, že bychom mohli udělat intermezzo ze Svatební košile. Už jako dítě jsem se při tom strašně bál a říkal jsem si, že to tam dobře zapadne. Tak jsme napsali čtvrthodinovou jazzovou operku jako předěl. A on byl nejúspěšnější z celého muzikálu.

Tak jste začal psát Kytici?
Začal jsem přemýšlet, že by byla škoda toho nevyužít. Z muzikálu jsme to vyndali, připsal jsem další čtyři Erbenovy balady a pak ještě udělal jeden zvláštní pokus, Bludičku. Snažil jsem se, aby byla v erbenovském duchu a většina lidí vůbec nepoznala, že to není od Erbena. Ferda Havlík navíc přišel s tím, že zatímco Svatební košile je taková jazzová operka, tak Štědrý den udělá ve folklorním duchu, Polednice že bude kabaretní burleska, Kolovrat opereta, prostě muziku v různých žánrech.

Jaká byla premiéra?
Tam nám ulétla jedna věc. Končila ve čtvrt na dvanáct, tak jsme to během týdne ještě o víc než půlhodinu zkrátili. Ohlasy byly neskutečné, přijetí bouřlivé. Bylo to po odchodu Jiřího Šlitra, nad námi visel otazník, jak bude Semafor vypadat, jestli to má vůbec cenu. Čarodějky úplně nepřesvědčily, teprve Kytice to rozsvítila a znovu jsme nabrali dech.

Také se z ní stala vaše nejúspěšnější hra.
Měli jsme přesně 296 repríz a dvě veřejné generálky. Věřil jsem, že zabere, když jsem viděl úspěch Svatebních košilí. To jsem se totiž až nedávno dozvěděl, že nejde jen o jednu.

Do Kytice jste vnesl svůj humor. Zmiňte nějakou hříčku.
Jsou tam takové drobné anachronismy. Mluvilo se tam o Centrotexu, což byla za socialismu jediná výsadní firma, která vyráběla a vyvážela veškerý textil. Ženy tam předou len a zpívají, že láska je víc než Centrotex a že s nimi cloumá sex.

Co byste Jihočechům popřál?
Přál bych jim 600 repríz.