Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jiří Suchý: Má se hrát, dokud choděj lidi. Nebo než to někdo zakáže.

Praha /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR/ - Oslavy padesáti let od založení Semaforu by nebyly ničím bez jeho zakladatele, výhradního autora a hereckého protagonisty Jiřího Suchého. „Když mi něco nevyjde, jak bych si přál, nutí mě to zkoušet to znova a znova,“ říká legenda Semaforu v rozhovoru pro Deník.

30.10.2009
SDÍLEJ:

Herec Jiří Suchý se vloni zúčastnil happeningu, jímž vyvrcholila 24. dubna před pražským magistrátem petiční akce Za Prahu kulturní. Foto: Deník/Martin Divíšek

Divadlo Semafor víceméně stojí a padá s tím, co pro něj napíšete. Hroutil jste se někdy z představy té zodpovědnosti?

Hroutiti se není mým zvykem. Kolikrát si říkám, že by se slušelo, abych se zhroutil, ale nejde mi to. Každý prostě umíme něco jiného.

Zažil jste období, kdy jste jako autor musel přijít s něčím novým a nedařilo se vám nic kloudného vymyslet?

To mám pořád. Kdykoliv dozraje čas a je třeba přichystat novou hru, tak se dostaví strach. Zda bude hra z dramaturgického hlediska dobrá, zda herci odvedou práci tak, jak jsem zamejšlel, zda k tomu dám hercům svou hrou záminku – to všechno mě trochu trápí, ale jeden problém je pro mne stěžejní: budou se tomu diváci smát? Vím totiž, že smyslem Semaforu není dramaticky vystavěná hra, skvělé herecké výkony, dokonalá režie – to všechno je vítáno, ale od toho je tu řada jiných skvělých divadel. Smysl naší scény však vidím v tom, že vliju divákům do duší optimismus, radost ze života a důkladnou dávku humoru. Proč to? Inu, když jsem se kdysi rozhodl pro svou klaunskou cestu, stalo se tak na základě toho, že díky mnohým komikům jsem zdolal v životě nejrůznější strasti, a tak mi bylo dopřáno poznat skutečnou cenu humoru. Zvláštní je, že kritici tohle mé úsilí suverénně ignorují a věnují pozornost jiným kvalitám nebo úletům, kterých se běžně dopouštím. Prostě si zařadili Semafor mezi ostatní divadla a podle nich ho soudí. Nu, když myslí. Kvalitu svého humoru musím tedy posuzovat sám. Smůla ale je, že v tomto případě nejsem objektivní. Fandím si.

Poslední dobou se jako zázrakem objevují archivní záznamy semaforských her, o kterých se myslelo, že jsou nenávratně ztracené. Myslíte, že se postupně podaří rekonstruovat a vydat všechny?

To určitě ne, i když by to bylo fajn. Ty, které se objevují, dochovaly se buď díky obětavosti některých pracovníků, kteří ty záznamy někde ulili, anebo díky lajdáctví těch, kteří měli za úkol je zničit a svou práci odflákli. Na každý pád těm i oněm děkuji.

Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak naznačují, že jejich nová hra České nebe bude zřejmě poslední inscenací Divadla Járy Cimrmana. Vy jste u žádné ze svých her takový pocit neměl?

Měl. Tedy částečně. Po představení Jonáš a dr. Matrace, které nebylo Jiřímu Šlitrovi dopřáno dohrát, jsem se rozhodl, že postavu Jonáše pohřbím rovněž. A trvalo to hezkých pár let, než mi existence Jitky Molavcové na scéně Semaforu tohle mé rozhodnutí rozmluvila. Jinak o tom, že bych nechal divadla, zatím neuvažuju. Jan Werich mi kdysi říkal: Má se hrát, dokud choděj lidi. Anebo než to někdo zakáže, dodávám já.

Za dobu svého trvání procestovalo divadlo Semafor spoustu štací. Vzpomínáte si, kde jste odehráli své nejlepší představení?

Budete se divit (a já se vám nedivím), ale bylo to v Moskvě, někdy na počátku let devadesátých. I když po převratu jsme mezi krajany v USA, v Kanadě, v Austrálii a nevím, kde ještě, měli neskutečné úspěchy (tam jsem se ponejprv v životě setkal s pojmem „standing ovation“), pro Moskvany jsme byli asi stejným zjevením jako pro Pražáky v roce 1958, kdy jsme uvedli Na Zábradlí Kdyby 1000 klarinetů, a ta sláva se o něco později přelila i na Semafor. Vzpomínám na ty neustálé skandované aplausy během představení v divadle K. S. Stanislavského, na ruské „standing ovation“ v závěru, a hlavně na ty dvě krásné studentky, které nám po představení přišly poděkovat a v polovině díků se rozplakaly. Tehdy byla Moskva zralá na založení písničkového divadla malých forem.

Když se za těmi padesáti lety ohlédnete, co byste už znovu neopakoval a co vás naopak ve vzpomínkách vždy znovu potěší?

Co bych neopakoval, těžko říct. Logicky by to měly být všechny průšvihy. Ale vím příliš dobře, jakou cenu měly průšvihy v mé další práci, a tak bych je ochotně podstoupil znovu. A navíc – když mi něco nevyjde, jak bych si přál, nutí mě to zkoušet to znova a znova. Takže nevylučuju, že za pár let zkusím uvést na scénu hru Sekta, se kterou mě větší část publika a skoro všichni recenzenti už dvakrát hnali. Dokázal bych i vysvětlit, na jaké bázi tahle má zarputilost vzniká, ale potřeboval bych na to ještě jednu celou stránku. A co mě ve vzpomínkách vždy znovu potěší? Všecko ostatní. Ne, to přeháním. Potěší mě, že i u průšvihů se najde jakási menšina diváků, která má pochopení a tuší, proč jsem tu kterou volovinu provedl. Píšou mi, a já mnohdy žasnu, s jakou jasnozřivostí se dokážou strefit. Je to asi tím, že naše krevní skupina je totožná. Kdo ví, bez nich bych už možná skončil. Díky.

Autor: Michal Bystrov

30.10.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Vteřiny dne 21. února 2018

Prokletí s USA zlomeno, ČSSD jde do vlády a obří pokuty za kartel: Vteřiny dne

Český dům se otevřel sportovcům i veřejnosti.
2 26

Česko má další zlato. Vysloužil si ho v Koreji olympijský dům

AKTUALIZOVÁNO

Auto s matkou a dvěma dětmi havarovalo u Holic. Žena nepřežila

/FOTOGALERIE/ U tragické dopravní nehody nákladního a osobního vozu zasahují záchranáři na obchvatu Holic.

OBRAZEM: O víkendu začíná na Výstavišti slavná matějská pouť

Již nadcházející sobotu v 10 hodin dopoledne přivítá matějská pouť na holešovickém Výstavišti své první letošní návštěvníky. Bude tu na ně čekat 115 atrakcí pro všechny věkové kategorie. 

Česko si polepšilo v indexu korupce. Je na 42. místě

České republice k lepší pozici v žebříčku korupce pomohlo pouze to, že loni vešly do praxe některé protikorupční zákony. Šlo třeba o úpravu financování politických stran, novelu o střetu zájmů či regulace hazardu. Ve všech ostatních aspektech hodnocení ale Česko stagnovalo. Organizace Transparency International (TI) to dnes uvedla k výsledkům indexu vnímání korupce, v němž si Česko polepšilo ze 47. na 42. místo. Rizikem je podle TI propojování politické a ekonomické moci.

Vpíchnutí vzduchu do žíly pacientky znalci neprokázali

Příznivě pro obžalovanou vyzněly ve středu znalecké posudky soudních lékařů, které se u Krajského soudu v Praze obsáhle probíraly v rámci projednávání údajného pokusu o vraždu pacientky mladoboleslavské nemocnice členkou ošetřujícího personálu.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT