Cesta k herectví vedla pro dceru poštovního úředníka a zapáleného divadelního ochotníka přes studium na klášterním gymnáziu voršilek v Kutné Hoře. Na radu matky před stavené ale přešla na pražskou Státní konzervatoř a následně se vzdělávala na DAMU.

Herečka i ředitelka

Po absolutoriu odešla společně s dalšími spolužáky do angažmá Klicperova divadla v Hradci Králové, ale strávila tam pouze rok. Poté se vrátila do rodné Prahy a v roce 1951 se stala členkou Divadla na Vinohradech, v němž odehrála nejen spoustu krásných rolí, ale v letech 1990 až 2000 tam zastávala post ředitelky.

Z jejích úloh zmiňme například titulní postavu v Deníku Anny Frankové, Lulu v Kohoutově hře August August, august, markýzu Matyldu Spinu v Pirandellově Jindřichu IV., Alžbětu Tudorovnu v Boltově hře Ať žije královna! nebo Kláru v Dürrenmattově Návštěvě staré dámy. Poslední rolí Jiřiny Jiráskové ve vinohradském divadle byla Kasandra v komedii Woodyho Allena Mocná Afrodité. Mnohé další figury ztvárnila ještě za studií na DAMU, když hostovala na scéně pražského Národního divadla, a v šedesátých letech v Činoherním klubu.

Před kamerou dostala první velkou příležitost ve špionážním dramatu Smyk režiséra Zbyňka Brynycha (1960). Z komediálních rolí stojí jistě za zmínku Marcela ze Světáků (1969) z dílny jejího životního partnera Zdeňka Podskalského. Anebo redaktorka ženského vysílání Viki z komedie Jak se zbavit Helenky (1967), kterou natočil podle scénáře Zdeňka Mahlera režisér Václav Gajer.

V sedmdesátých letech nastala pro Jiráskovou z politických důvodů nucená herecká pauza. V té době ráda pracovala na zahradě. „Pořídila jsem si patřičnou literaturu o přírodě a naučila se podle ní poznávat všechny kytičky a ptáky. Podskalského jsem tím udivovala. Sám věděl coby kluk pocházející z vesnice o přírodě hodně. A tak jsem se mu v tomto směru aspoň trochu vyrovnala,“ uvedla herečka v jednom z televizních pořadů.

Lepší časy pro ni nastaly až s příchodem osmdesátých let, kdy se objevila jako skriptka v Trháku či sekretářka Karolina ve filmu Křtiny (oba tituly natočil opět Zdeněk Podskalský). Zahrála si i tělocvikářku Moutelíkovou v Botě jménem Melichar Zdeňka Trošky, řídící Hubičkovou v sérii filmů téhož režiséra „Slunce, seno…“, ředitelku gymnázia v Kleinově snímku Jak svět přichází o básníky či ředitelku výzkumného ústavu Annu ve filmu Jaromila Jireše Katapult.

Nejvíc se zaskvěla jako zdravotní sestra (svou mladší kolegyní Alenou Mihulovou zvaná „babi“) ve filmu Karla Kachyni Sestřičky, dále coby hraběnka z Lansdorfu a ze Scheinbergu v Zámku v Čechách režiséra Martina Hollého nebo primářka Venclovská v dalším Kachyňově snímku Fany.

Inteligentní humor

Několikrát se při práci sešla i s režisérem Jiřím Strachem (Vrásky z lásky, Povodeň či Anděl Páně).

„Vytvořili jsme si mezi sebou hezký vztah. Možná jsem jí suploval vnuka, kterého neměla. Ještě jsem ji stačil navštívit. A možná jsem jí přinesl poslední úsměv na rty, když jsem jí oznámil, že film Vrásky z lásky je nominován na Cenu české filmové kritiky,“ uvedl po úmrtí Jiráskové Jiří Strach.

„Byla tím polichocena, ale neodpustila si jedovatou poznámku. ‚Tihleti?‘ řekla, čímž si všechny recenzenty namazala na chleba. Budu vzpomínat na její inteligentní humor, který byl pohlazením a fackou zároveň,“ dodal.