Na jevišti hrajete s výborným hercem Jirkou Langmajerem. Vy dva jste se navíc potkali už i před kamerou (film Pravidla lži). Jak se vám s ním hraje na jevišti a v čem je jiný než ostatní herci?

Jirku znám už hodně dlouho. Víceméně z Divadla pod Palmovkou, kde jsme spolu dělali inscenaci Amadeus. A co ho znám, tak můžu říct, že je hodně pracovitý, svědomitý a umí podržet partnera na jevišti, když ztratí text. Umí začínajícím hercům dodat to potřebné sebevědomí. Mně také pomáhal.

Hra, se kterou jste přijela do Ústí, se jmenuje Líbánky aneb Ať jde láska k čertu. Jak a kde byste chtěla strávit ty vaše vysněné líbánky?

Jé, to je úplně jednoduché. Někde v krásné přírodě s teplým mořem, kde bych mohla plavat a šnorchlovat. No a hlavně odpočívat.

I vaše teta a sestřenice jsou herečky. V čem jste odlišná od sestřenice Marthy Issové?

Jak Marthu pozoruji na divadle, tak o ní musím říct, že je výborná herečka. A na rozdíl ode mě má talent na komiku. Já jsem se ke komičnosti dlouze propracovávala a ona na to má talent již od narození. Co nás však na druhou stranu spojuje, je náš hlas. Hodně lidí tvrdí, že máme takřka stejný hlas.

Už jste se spolu s Marthou setkaly někde profesně?

To je právě zvláštní, že nás ještě nikdy nikdo spolu neobsadil. Ale obě toho máme dost před sebou a myslím, že na to určitě dojde.

Jako jedna z mála českých hereček se objevujete i v zahraničních filmech (Mr. Johnson, Letopisy Narnie, Duna). Je to kvůli talentu, vašemu příjemnému vzhledu či proto, že umíte perfektně anglicky?

Hlavně je to mojí znalostí jazyka. Když jsem dostala nějaké role na natáčení zahraničního filmu, tak byla podmínka, aby člověk rozuměl a dokázal se anglicky domluvit. A já jsem pro to dělala hodně. Sama jsem se svědomitě učila a potom jsem se zaregistrovala v Londýně do agentury mající na starosti veškeré herce a umělce, kteří by se mohli před kamerou objevit. Pro kameru je hrozně dobře, když má herec určitou přirozenost, což já tedy asi mám. A v neposlední řadě si myslím, že i ty moje oči diváky hodně zaujmou.

Lze říct, že už vás opustila touha hrát v zahraničním filmu a stát se tak uznávanou mezinárodní hvězdou?

Opustila. Je mi přes třicet, nemůžu si už dělat, co chci. Navíc bych také chtěla rodinu. Takže kariéru v zahraničí ode mě nečekejte.

Jaký máte vztah k severních Čechám, potažmo k Ústí nad Labem? Vím, že jste točila v Liberci Grandhotel. Ale máte na tento region nějaké nezapomenutelné vzpomínky?

Jedna moje spolužačka z konzervatoře, Jolanka Smyčková, je z Ústí. Často jsme sem jezdili hrát s Divadlem pod Palmovkou. Po povodních v roce 2002 jsme tu hráli Amadea s Jirkou Langmajerem. Výtěžek ze vstupného šel na rekonstrukci Činoherního studia, které tenkrát utrpělo značné škody. Po hře byla aukce obrazů, namalovala je opice z ústecké zoo. Trošku mě mrzelo, že se akce nezúčastnila místní honorace. Nakonec jsem si z Ústí přivezla jeden obraz.

V Liberci jste točila film Grandhotel. Očaroval vás Ještěd a okolí města?

V Liberci jsme strávili dva měsíce a to město mě nadchlo tím, jak to tam žije. Ať už po kulturní nebo sportovní stránce. Je vidět, že místní se snaží o to, aby šla úroveň jejich města nahoru a je to vidět. Ve srovnání s jinými městy, kde jsem točila, je to určitě poznat. Do Liberce jsem se vrátila nedávno točit detektivní příběh Kráska a zvíře, který poběží v České televizi letos na podzim. Hraji hlavní postavu, která hledá svoji zmizelou sestru. Děj je zasazen do 50. let 20. století.

A co strach z výšek? Podle scén, kdy sedíte na ochozu majestátného Ještědu, asi závratěmi netrpíte.

Přesně tak, já mám výšky moc ráda. Díky natáčení jsme se mohli podívat právě až na ten ochoz, kam se jinak nikdo nedostane. Bylo to dost náročné a nebezpečné. Počasí se tam opravdu měnilo z hodiny na hodinu. S Markem Taclíkem jsme se tam často honili dokola. Jediný, kdo to neměl rád, byl režisér David Ondříček (současný přítel Kláry Issové - pozn.red.), který se naopak výšek bojí. (smích)

Jste někdy spíš hlavou v oblacích, nebo stojíte častěji nohama pevně na zemi?

Dřív jsem určitě měla hlavu v oblacích. Teď už se mírním a dostávám se do fáze, kdy jsem pevně nohama na zemi.

Jako čerstvá třicátnice toho ve filmu, v televizi a na divadle máte docela dost za sebou. Lákalo by vás zkusit si něco nového, neprozkoumaného? Hraní v „nekonečných“ seriálech například.

I když mi to často nabízejí, tak mě to moc neláká. Podmínky při natáčení jsou velmi náročné a od všech se požaduje rychlé a maximální nasazení. Při jednom natáčecím dni se vyrobí asi čtyři díly. Takže sám usoudíte, že kvalita nemůže být tak vysoká jako je například u českých filmů.

A k těm také směřuje má další otázka. První víkend v březnu je vyhlášení ankety Český lev. Který film či herecký výkon vás za uplynulý rok zaujal?

Jednoznačně film Protektor. Pak se mi ještě líbili i Zoufalci a ti protagonisté, co v tom filmu hráli.

Znamená to tedy, že česká kinematografie jde správným směrem?

Určitě ano. Zaplať pánbůh za to, že si v současnosti člověk může každý rok vybrat ze dvaceti třiceti filmů.

Vít Hnízdil