Inscenace vychází ze stejnojmenného románu Chucka Palahniuka, který proslavilo především jeho filmové zpracování s Edwardem Nortonem a Bradem Pittem v hlavních rolích.

Bez jména

Příběh začíná na svém konci, je vyprávěn formou retrospektivy. Na střeše budovy odpočítává hlavní hrdina (jeho jméno za celou dobu ani jednou nezazní), zbývající vteřiny do výbuchu a v mezičase vysvětluje, jak těžko se mluví s hlavní pistole v ústech. Zanedlouho na to se svěří se svým hlavním problémem - nespavostí.

Nespavost provází hrdinu od samého počátku, průběžně se vynoří, kdykoli hrozí, že by mohla být zapomenuta. Ovšem až na úplném konci nechá vyniknout svou důležitost v plném světle. Je možné, aby porucha spánku byla tak mocná? Jedna z otázek Klubu rváčů, která nutí k dlouhým úvahám.

Sebedestrukce

Úvodní část hrají herci před oponou. Ve chvíli, kdy se začne zdát, že takto sehrají celé představení, se opona otevře. Svět za oponou patří Tyleru Durdenovi, sebevědomému výrobci mýdla, z jehož úst tak často zaznívá: „Musíš se rvát!“ Rvačka je tu symbolem, je to způsob, jak se uvolnit, jak se poprat se světem, jak se poprat sám se sebou. Bolest je zároveň rozkoší a největší úspěch spočívá v sebedestrukci.

Klub rváčů je psychologickým dramatem, stejně jako společenskou satirou. Kritizuje současnou společnost a v ostrých rysech zobrazuje nástrahy systému a možné následky potření individuality. Do protipólů jsou stavěny hodnoty v podobě peněz a touhy po moci na straně jedné a čestnosti či citů na straně druhé.

Akcenty

Neopomenutelnou součástí představení je hudba. Zaznívá ve všech klíčových okamžicích a díky hlasitosti má často hlavní slovo. Za pozornost stojí i jazyková složka. Nechybí humor, sarkasmus, ironie ani vulgarismy, bez nichž by byl zážitek poloviční.

Téměř dva roky Činoherní studio usilovalo o souhlas k uvedení Palahniukova románu. Výsledkem byla světová divadelní premiéra v dubnu tohoto roku. Pustit se do takto kontroverzního díla vyžaduje notnou dávku odhodlání a energie.

Kromě dvou hlavních mužských hrdinů podává nezapomenutelný výkon i Tereza Hofová v roli nihilistické Marly. Slovy hlavního hrdiny: „Čím níž spadneš, tím výš vyletíš.“ Tato inscenace vyletěla vysoko a dokázala, že si své místo na královéhradeckém festivalu Čekání na Václava určitě zaslouží.

Aneta Pechová