Obřad oslavující prchavý záchvěv lidského života začíná. S neuvěřitelným hereckým nasazením z něj opakovaně vítězně vychází Viktor Skála, který postavě Bérengera odevzdává tělo i duši.

Inscenace Král umírá nastudovaná brněnským Divadlem U stolu je teprve třetím uvedením této stejnojmenné hry na českých profesionálních scénách. A protože ji francouzský dramatik a básník rumunského původu Eugène Ionesco prodchl spolu s historickou a filozofickou rovinou také sarkasmem, tragikomikou a prvky absurdního dramatu, předestřel před divadelníky náročný úkol: propojit vše tak, aby výsledná jevištní kompozice tvořila nedílný, vícevrstevnatý ce­lek.

Dokonalá souhra šestice herců

Král umírá.To se režisérovi Františku Derflerovi a dramaturgovi inscenace Milanu Uhdemu téměř podařilo. Velkou zásluhu na tom má právě herecké obsazení – šestice účinkujících, jež se k dokonalé kolektivní souhře sice probojovala až po premiéře a několika prvních reprízách, ale výsledný tvar je do detailu vycizelovaný.

Viktor Skála prochází v titulní roli krále velkým vývojovým obloukem: od sobeckých radostí až k rozčarování ze zjištění, že zemře. Okamžik překvapení střídá vzpoura a vztek, stává se z něj vzdorovité děcko, aby nakonec přece jen vykročil na cestu smíření. Skálovi jsou role králů na jevišti předurčené a dosud jich ztvárnil nespočet. Přesto je Bérenger jiný, naléhavější a procítěnější. Ionescův král se stal jednou z jeho nejpůsobivějších rolí. Představení co představení tak v Divadle U stolu umírá král Bérenger I. a Viktor Skála s ním. Do úmoru, do okamžiku završení sebedestruktivní poutě dlážděné psychickým i fyzickým utrpením.

Femme fatale podsvětí? Helena Čermáková

Držitelka Thálie Helena Čermáková se v roli Bérengerovy první manželky Markéty s ironií a sarkasmem nevyhýbá vyslovit nic, na co by se ostatní báli jen pomyslet. Je to femme fatale podsvětí v králově rozmařilé duši. Protějškem je jí láskou poblouzněná, mladší králova choť Marie (alternují Lucie Schneiderová a Iveta Austová).

Humor a tragikomiku do hry vnáší herec Cyril Drozda coby strážný. S veledůležitostí své funkce stále dokola hlásá to, co všichni vidí a co již bylo vyřčeno. Přesvědčivě svou roli ztvárňuje i Marie Durnová. Jako králova hospodyně Julie skvěle sekunduje svému pánovi i lékaři, jako lusknutím prstů obrací tíživá existenciální témata ke každodenním všednostem života.

Fenomenální je Jan Mazák v roli lékaře. V plášti zacákaném krví a s příležitostnými, morbidními průpovídkami dokáže i na velmi malém prostoru obdivuhodně vykreslit ono všudypřítomně absurdní a jízlivě cynické. Je to právě on, kdo králi s ledově chladným tónem hlasu oznámí, že za půldruhé hodiny zemře.

Textu by prospěly škrty

Všechny postavy glosují nesourodý tok událostí pospolu i každý sám, a vytváří tak mozaiku někdy protichůdných, jindy vzájemně se doplňujících etud. A přitom by stačilo tak málo, aby se tento křehký celek roztříštil. Přesto inscenace nabídne stoprocentní zážitek nejspíš jen hrstce diváků. Proč? Představení uváděné hodinu a půl bez přestávky je poměrně dlouhé a vyžaduje diváka naladěného na nedějový temporytmus událostí.

Byť je tedy Ionescův text brilantní, prospěly by mu výraznější škrty, než ke kterým se František Derfler s Milanem Uhdem odhodlali. Avšak – kdo tuto specifickou jednoaktovku přijme cele, od začátku do konce, nevymaže její naléhavost z paměti.

Eugène Ionesco: Král umírá
Překlad: Vladimír Mikeš, režie, výběr hudby: František Derfler. Dramaturgie: Milan Uhde, scéna a kostýmy: Jana Zbořilová, choreografie: Hana Halberstadt. Hrají: Viktor Skála, Jan Mazák, Helena Čermáková, Lucie Schneiderová/ Iveta Austová, Marie Durnová a Cyril Drozda.

Premiéra: 19. května 2013.
Nejbližší reprízy: 10. a 19. listopadu, 2. prosince 2013