Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Ladislav Chudík: Divadlo mě nabíjí stále energií

Praha - Do Prahy přijel Ladislav Chudík v minulém týdnu hned z několika důvodů. V pondělí pokřtil v Luxoru knihu Tichý dvojhlas, která je sestavená z korespondence mezi ním a básníkem Jaroslavem Seifertem, v úterý v divadle Viola přednášel Seifertovy básně.

21.5.2012
SDÍLEJ:

UMĚLEC. „Vždyť přece slouží k dobru lidí obou tak spřízněných zemí, když se navštěvují,“ říká Ladislav Chudík. Foto: Deník/Martin Divíšek

Ve středu se setkal se svými příznivci na autogramiádě v divadle Černá labuť, ve Slovenském institutu pak ve čtvrtek prezentoval společně s manželkou Alenou její knihu pohádek Majdalenka na zahrádce. A konečně v pátek se v Divadle Bez zábradlí chopil role patrona 17. ročníku Slovenského divadla v Praze. Shodou okolností jej zahájila inscenace Slovenského národního divadla, ve kterém Ladislav Chudík účinkuje dodnes.

„Velmi rád jsem se podíval na inscenaci Je úžasná v hlavní roli s Kamilou Magálovou, druhou patronkou festivalu. Na Slovensku jsem hru totiž ještě neměl možnost zhlédnout. S radostí tam budu hlásit, s jakou odezvou v hledišti se setkala," říká herec, který oslaví 27. května úctyhodné osmaosmdesáté narozeniny.

Rád se do Prahy vracíte?
Velmi, protože Praha sehrála v mém hereckém i soukromém životě důležitou roli. Poutá mě k ní i fakt, že jsem se narodil za Československa - pamatuju si, že otec odebíral České slovo, v němž jsem si taky četl, ještě předtím jsem coby dítě obdivoval obrázky Mistra Lady. Byly pro mě pohlazením po duši, u mnoha z nich jsem se dovedl krásně smát.

Je obdivuhodné, že když jste v Česku, tak mluvíte česky…
Snažím se, dost často se mi ale stává, že mi přece jen přicházejí na jazyk slovenská slova, takže bych spíš řekl, že mluvím česko-slovensky. Ale děkuju za poklonu.

Na zmíněném pondělním křtu jste řekl, že jste se naučil mluvit dobře česky právě díky Seifertovým veršům…
Ano, jeho verše jsem kdysi recitoval nahlas celé hodiny. Miloval jsem je a miluji stále, obdivoval jsem jeho filozofii, básnický svět, který měl v sobě. Za přátelství s ním jsem byl neskonale vděčný, dokonce jsem mu jednou napsal, že jej považuju za takového druhého křestního otce. Odolával tomu, ale zároveň na něm bylo vidět, že ho má slova těší.

Musel jste v sobě hledat mnoho kuráže, než jste ho oslovil?
Impuls k tomu, abych mu napsal první dopis, vznikl poté, co v tehdejším Rudém právu vyšla o Seifertových sedmdesátinách kraťoučká zmínka, jedna nebo dvě věty. Dost mě to pobouřilo, přišlo mně to vůči němu nemístné až urážlivé. Napsal jsem mu, že nebýt mého vztahu k jeho poezii, nikdy bych český jazyk nezvládl. On byl z mého psaní dojatý, což mi - přiznám se - polichotilo.

Jak dlouho vaše korespondence trvala, kolik dopisů jste si vyměnili?
Trvala třináct let. Ke konci už pro něj ale bylo psaní těžší, protože dost často pobýval v nemocnici. Já jsem byl v porovnání s ním ještě „mladík", ale i mě potom nemoci dohnaly. Jen si představte - dnes mám za sebou čtrnáct nejrůznějších operací! Ale nevzdávám se, snažím se každý den si maximálně užít.

Ještě doplňme, že vás Jaroslav Seifert ctil jako primáře Sovu v Nemocnici na kraji města. Na druhé straně ale vyčítal Jaroslavu Dietlovi, že mu psal plytké a banální texty. Co vy na to?
Ano, dvakrát se o tom v dopisech zmínil. Já jsem na to ale nikdy nereagoval, nechtěl jsem vstoupit do nějaké debaty na toto téma, i když bychom si vše možná vyjasnili. Nemám jednoduše dispozici k tomu, abych člověku, který se pohybuje ve vyšším okruhu umění a ctí určité zákonitosti, vyvracel jeho názory. Já sám zastávám ten, že Dietl byl mimořádně nadaný. Důkazem toho je, že jeho postavy u mnoha lidí zdomácněly, s tím se nedá nic dělat. Pro mě znamenal primář Sova strašně moc, přece jen to byla má životní role.

Není vám ale líto, že se kvůli němu zapomíná na vaše jiné role? Která pro vás moc znamenala?
Velkou roli jsem hrál v inscenaci Artura Millera Po páde - šlo o evropskou premiéru a bylo to v roce 1964, kdy jsem byl šéfem činohry Slovenského národního divadla. Tehdy došlo k velké roztržce mezi námi a divadelními kritiky -jeden z nich šel tvrdě proti mně a napsal, že nepotřebujeme evropská vítězství, ale umění a dobrý herecký výkon. Když jsme pak s představením přijeli do Prahy, postavil se za mě režisér Otomar Krejča - viděl jej i v Paříži, a tudíž měl s čím porovnávat. Svým hodnocením tu inscenaci, potažmo mě, doslova postavil na nohy. Potleskem ve stoje ji odměnili i diváci, dodnes si vzpomínám, jak znělý a dlouhý ten potlesk byl, působil až neskutečně. Takže od té doby si velmi cením toho, že česko-slovenské divadelní vztahy existují. Velmi prosím, aby se udržovaly a byly co nejpevnější.

Právě Divadlo Bez zábradlí v té novodobé kontinuitě pokračuje už sedmnáctým rokem. Dlouho jste zvažoval, zda se chopíte role patrona přehlídky?
Vůbec ne, pro mě to byla velká pocta! Vždyť přece slouží k dobru lidí obou tak spřízněných zemí, když se navštěvují, udržují kontakty v oblasti kultury a umění, protože jsou pak bohatší na duchu.

Jste stále aktivní, pořád hrajete ve Slovenském národním divadle v inscenaci Tančírna. Co to pro vás znamená?
Máme za sebou 226. reprízu, což považuju za jasné vítězství u diváků. Musím se přiznat, že mě pokaždé přepadá tréma, ale na druhou stranu chci hrát, dokud to bude možné. Protože mě každé představení znovu nabije jistou energií a to je nádherné. A když se navíc podaří, je to pro člověka mého věku slavnost.

Autor: Gabriela Kováříková

21.5.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto
2

Už milion Čechů používá v televizi „červené tlačítko“

Francisco Franco a budoucí král Juan Carlos I. (rok 1966)
DOTYK.CZ
5

Před 42 lety ve Španělsku padla diktatura, svobodu zaštítil král

Romové jen kradli, Ukrajinci při tom i vraždili: prohlédněte si nejlepší videa

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku ve dnech 20. a 21. listopadu 2017.

Obce bojují se suchem. Vysazují třešně či hrušně

Švestková, hrušková i třešňová alej vyroste na území Velkých Bílovic. Pracovníci města v listopadu vysadili v tamním katastru dohromady sto ovocných stromů.

Ženy bez ambicí? Strany v příhraničí vedou jen muži

Jako by stav v příhraničních regionech jižní Moravy kopíroval situaci v nově složené poslanecké sněmovně. Počet předsedkyň okresních organizací zavedených politických stran: nula. Čelní pozice zůstávají v rukou mužů i navzdory vzácné shodě napříč stranami, že ženský pohled na jednotlivé problémy je přínos.

Ruská televize: Češi by měli být za rok 1968 vděční. Zaorálek se ostře ohradil

Československo by mělo být Sovětskému svazu vděčno za rok 1968, napsal web ruské armádní televize Zvezda, které řídí ruské ministerstvo obrany. Článek se objevil dnes, kdy začala oficiální návštěva českého prezidenta Miloše Zemana v Rusku. Rozhořčil i samotného Zemana, proti textu se hodlá ohradit.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT