Pozdravila se přitom s řadou svých příznivců, nechyběl mezi nimi ani její malý praprasynovec s rodiči. „Sama jsem bohužel o miminko přišla, to když nás – coby mladé herce – vozili za totality nákladním autem po náměstích, kde jsme museli recitovat. Plakala jsem takových dvacet let, než jsem se s tím smířila. Pak jsem začala pro děti psát, taky jsem pro ně dělala loutky," uvedla Skořepová. „Z praprasynovečka mám radost. Jestli bude hercem? Udělám mu horoskop a za týden to budu vědět. Ani bych mu ale nepřála, aby se jím stal. Protože herci taky musejí trošku lhát – no, nemusejí, ale dneska se nosí, že se spíš lže. Ten, kdo mluví pravdu, se s tím musí smířit," řekla herečka, která v Národním divadle hrála Ruměnu i Jenovéfu v Hadriánovi z Římsů, Kristýnu v Našich furiantech, Mášenku v Revizorovi, Magdalénu v Domě Doni Bernardy, Myšku v legendární Kočičí hře či Vojnickou ve Strýčku Váňovi.

175 rolí v Národním divadle

„Celkem jsem v Národním divadle vytvořila 175 rolí. Z nich jsem neměla ráda jen dvě. Arinu v Ženitbě, protože byla bodrá a tlustá. Nejsem ani jedno, takže mě museli vycpávat polštářem. A pak ufňukanou Blanku ze Zkrocení zlé ženy," vyprávěla Skořepová, která je stále plná elánu a účinkuje na několika scénách – v Divadle v Řeznické exceluje v inscenaci Mydlibaba a ty druhé, v Městských divadlech pražských pak v Cézarovi a Draně a v Holkách z kalendáře. V Divadle Kolowrat ji mohou diváci zhlédnout ve hře Nezlobíš se…?, kterou sama napsala pro pobavení diváků i pro radost sobě.

Skořepová coby motorkářka

Aktivity Luby Skořepová ale ani tímto nekončí. S Alenou Hrbkovou nafotila kalendář, na jehož stránkách pózuje v nejrůznějších kostýmech – například coby motorkářka. „Pod každou fotografii jsem utrousila jakousi glosu," dodává herečka, podle níž na první pohled každý z portrétů působí zvláštně. Při hlubším pozorování však odkrývá hloubku lidských povah a působí každý den jinak.

Takhle úžasně paní Lubu nafotila Alena Hrbková.