V Táboře jsou častými hosty, a proto tady jejich scénické čtení má již řady věrných fanoušků. I tentokrát malý sál Divadla Oskara Nedbala publikum zaplnilo. Jako jedno z nejvěrnějších dostalo za svou podporu komponovaný pořad k oslavě výročí.

V táborském divadle slavilo Listování 15. výročí.Listování umožňuje proniknout do děje knihy přes vizuální obraz, který zprostředkovávají herci na jevišti. Od založení projektu v roce 2002 s ním po republice najezdili přes sedm milionů kilometrů a knižní příběhy sehráli více než čtyřtisíckrát. Listování je ale pro diváka také příležitostí setkat se přímo s autorem představované knihy. Lukáši Hejlíkovi se prvotní předsevzetí splnilo: po Listování vzroste počet prodaných kusů titulu, který divákům zahráli, takže se víc čte.

Jak vznikl nápad na Listování?
Jsem typ, který strašně rád něco pořádá. Práce v angažmá v Českých Budějovicích se mi líbila, ale zároveň jsem nechtěl skončit jen u něj. Trošku jsem se bál, když jsem poznal, jak vypadá život herce v angažmá. Proto jsem chtěl něco svýho, a protože mě bavily knížky i divadlo, tak jsem je spojil.

Znal jste už nějaký podobný pořad?
Ne, nechci se chlubit, ale nic podobnýho tady neexistovalo a spousta autorů, a i těch ze světa, mi říkala, že je to výborný nápad. Takže předobraz jsem neměl, ba naopak jsem moc rád, když my jsme tím předobrazem pro jiné. Scénické čtení je sice povědomá věc, ale ne každý ví, co to je. Někdy se lidi bojí, že jen budeme sedět na jevišti a nudně předčítat ukázky. Doufám, že to se neděje.

Představujete vždy knižní novinky?
To úplně ne, ale pro spolupráci s nakladateli je to lepší. Například když jsme tu měli Roberta Fulghuma, tak se jeho knížek prodalo šest tisíc. To je pro autora skvělý motiv a my z toho máme radost. Pokaždé to tedy nejsou novinky, ale velmi často ano.

Vašemu dítěti je patnáct, vyrostlo už z dětských neduhů?
Určitě se ještě má co učit. Za 110 premiér jsme zjistili, že je ještě šance dělat čtení jinak. Základ se sice opakuje, ale pořád je to nevyčerpatelný žánr. Samozřejmě tomu musíme jít naproti, proto si vybíráme různé knížky, aby se neopakovaly tematicky a lidem, kteří na nás chodí jako na seriál, což je i tady v Táboře, to nepřipadalo pořád stejné.

Pomáhají kolegové herci?
Přesně tak, užší jádro tvoří šest herců a to širší až čtrnáct. Střídáme se, aby čtení bylo pokaždé jiné a lidi se mohli těšit vždy na něco nového. V jednom představení jsme vždycky dva až tři.

Nosíte v hlavně ještě nějaký nápad?
Jejda, ale u Listování jsme asi na vrcholu a já jsem rád, že ten vrchol je placatý. Že není špičkou, ze které bychom spadli prudce dolů a že si spolu ještě pár let pobudeme.

Nechcete taky sám napsat nějakou knížku?
Kdepak, já jsem si ze všech oblíbených knížek udělal Listování a v tom budu pokračovat. Ale pravda, vydám dvě knížky, jedna se týká vaření a druhá bude gastronomickým průvodcem. Nic moc autorského.