S velkým hercem a vzácným člověkem Radovanem Lukavským, který zemřel 10. března – tři dny před premiérou Molièrova Dona Juana, v němž měl ztvárnit roli Žebráka, se v úterý přišli do Národního divadla rozloučit jeho rodinní příslušníci, kolegové, přátelé i obdivovatelé. Nechyběl mezi nimi ani exprezident Václav Havel s manželkou Dagmar. U katafalku s rakví držely stráž desítky herců zastoupených například Jiřinou Bohdalovou, Jiřinou Jiráskovou, Vlastou Chramostovou, Miroslavem Donutilem, Davidem Prachařem, Janem Hrušínským, Františkem Němcem či Viktorem Preissem.

„Profesor Lukavský byl velkou osobností českého divadla a kultury vůbec,“ uvedl umělecký šéf činohry Národního divadla Michal Dočekal. „Byl vytrvalý v náročnosti k sobě, byl ušlechtilý a noblesní. Měl krásnou řeč, a to nejen jako nástroj mluvy, ale i onu řeč, kterou za člověka hovoří jeho postoje a činy. Je třeba vážit si jeho příkladu a vnímat jej jako odkaz ve smyslu dědictví,“ doplnil.

Členka činohry Taťjana Medvecká pak u řečnického pultu zavzpomínala na událost před sedmi lety, kdy jí zemřel tatínek. „Tehdy jsem vám to přišla říct,“ připomněla Radovanu Lukavskému – váženému, obdivovanému, respektovanému a moudrému kolegovi – do hereckého nebe. „Vzal jste mě za ruku, hezky jste se na mě podíval a řekl – však se zase setkáte. Teď držím v rukou vaše parte, na kterém je prostý kříž, citát ze Shakespearova Hamleta ‚Být připraven, v tom je vše‘, jména vašich blízkých a následující slova: S bolestí ze ztráty a s nadějí ze shledání. Myslím, že tím, jaký jste a byl a jak jste žil, jste byl připraven po celý váš život,“ sdělila.

Osiřelý poslední díl lavice

Václav Postránecký, který se s profesorem Lukavským setkával každý Štědrý den na šnecích, pak zopakoval jeho oblíbenou historku o třech rytířích sedících na jedné lavičce. „Ono rytířské trio tvořili s Radovanem Lukavským jeho životní přátelé – Rudolf Hrušínský a Josef Kemr. Byli na slovo vzatými kumpány už v Městských divadlech pražských. Když zemřel Rudolf Hrušínský, uvažovali oba herci o tom, jestli na uvolněné místo někoho pozvou. Usoudili ale, že to není dost dobře možné a že raději prázdné místo z té lavice uřízenou. Když pak odešel i Josef Kemr, uřízl Radovan Lukavský i jeho místo. Dnes, když se s ním loučíme, se mi vybavuje opouštěný, z obou stran otesaný pahýl lavice. Bizarní, spartánský trůn. Už není, kdo by na něj usedl. Radovan Lukavský byl posledním velkým hercem a posledním rytířem jedné skvělé éry českého divadla,“ dodal Postránecký.

K uctění památky zemřelé osmaosmdesátileté legendy, která byla v angažmá Národního divadla jednapadesát let a do poslední chvíle zůstávala herecky aktivní, zazpívali v doprovodu orchestru Národního divadla pod vedením Zbyňka Müllera sólisté opery Eva Urbanová a Ivan Kusnjer, dále pak Pražský filharmonický sbor. V závěru posledního rozloučení zazněla státní hymna České republiky. Odpoledne se pak přišla široká veřejnost poklonit Radovanu Lukavskému do Katedrály svatého Víta na Pražském hradě, kde se uskutečnila zádušní mše.