Za divadelním recitálem (jak je Marta charakterizována) stojí táž tvůrčí dvojice, která připravila i představení předchozích ročníků – scenáristka a producentka Daniela Sodomová a režisérka Adéla Laštovková Stodolová. Jejich kusy v Museu Kampa cílí na širší, často mimopražské publikum, či letní turisty v Praze, méně na náročného diváka (i když se o to autorky dle autorské poznámky v tištěném programu Marty snaží). Scénáře se přizpůsobují zdejší letní poetické scéně a revuální formě, již tvoří písně, taneční čísla a činoherní mini výstupy, přičemž akcentují klíčové momenty ze života daných osobností.

Václav Jílek ztvární jednu z rolí v novince Patrika Hartla Lovci bobrů
Václav Jílek: Lovci bobrů jsou lék na všemožné potíže

Taková je i Marta. Zkušeně zrežírované a choreograficky promyšlené představení nabízí ve zkratce sled obrazů ze života Marty Kubišové, nechybí oba její životní partneři (buřič Jan Němec a udavač Jan Moravec), potrat, odchod ze scény a narození dcery. Jeho síla je především v hudbě, známých písních, zpěvu hlavních aktérek a proměnlivé večerní atmosféře prostředí.

Hana Holišová (alternuje Berenika Kohoutová) v nedělní alternaci byla mimořádně přesvědčivá, až měl občas člověk pocit, že slyší skutečnou Kubišovou, příjemně překvapil i mladičký Denis Šafařík alternující s Janem Cinou postavu Václava Neckáře. Nejen že je svým chlapeckým zjevem a skvělou pohybovou výbavou českému zpěvákovi podobný, ale má i obdobnou barvu hlasu. 

Herecký jazzový band

Osvěžující je doprovodný jazzový band, který je tentokrát složen z herců (mj. Petr Stach, Marie Štípková, Vojtěch Havelka, Petr Vršek) a jemuž za klávesami na střídačku dominují Igor Orozovič a Václav Kopta. Jejich drajv je nakažlivý, co na tom, že sem tam nějaký ten nástroj uprostřed vřavy na jevišti spadne. Herci muzicírují a zároveň se střídají v menších rolích, skvěle funguje těkavá postava režiséra Jana Němce s všudypřítomnou kamerou ve výborném podání Petra Stacha (Jana Meduny), jež dává představení dynamiku. Škodolibá rýpání do naivity Helenky Vondráčkové pobaví, ale jsou trochu prvoplánová.

TK k muzikálu Maminy (v originále Motherhood - The Musical), který bude mít českou premiéru 21. září
Mužům vstup na vlastní nebezpečí. Lucie Bílá chystá čistě ženský muzikál Maminy

Některé scénické a kostýmní nápady jsou hravé, třeba imitace a řezavé zvuky válců psacích strojů nebo balení Marty a Heleny Vondráčkové do téhož pruhu látky s potiskem dobových textů. Jiné zase vizuálně vděčné - například zlatavý úbor s flitry pro Golden Kids, který posléze slouží Martě i jako symbolické pookupační gesto, kdy jej svlékne a jde s „kůží na trh“. Dojde i na psíky, i když v trochu jiné podobě, než byste čekali…

Sametové finále

První půlka má i díky zrychlenému tempu událostí a emocí 60. let energii a sílu, po přestávce ji ale obtížně znovu chytá. Krátké angažmá Václava Havla s jeho slovy o svobodě a výjev s Martou na terase Sovových mlýnů (balkon Melanchtrichu) působí trochu klišovitě a ve srovnání s předchozí půlkou ztrácí šťávu. Skladba Denně čekám má však svou symbolickou sílu.

Zásadní novinky ze zpěvaččina života Marta nepřináší. To ale autorky neplánovaly a neslibovaly. Na nádvoří Kampy oživují v rámci daného prostoru všemi působivými revuálními prostředky dobovou náladu i jeden unikátní lidský příběh přesahující do našich dnů. Dobrý dárek k narozeninám.