Muzikál bude výsečí z Villonova života, nebo bude seskládán z více střípků?

Bude to takový ucelený Villonův příběh, jak si ho autor představuje, protože podle dochovaných reálií o něm zase tolik nevíme. Samozřejmě kromě skutečnosti, že byl bohem políbené dítě, student, rošťák, bohém, který během svého krátkého života napsal dílo, o němž se učíme doteď. Jeho příběh budou na jevišti dotvářet i další postavy, které jej ovlivnily – osudové ženy či muži, díky nimž unikl trestu smrti. A do toho zazní spousta skvělé muziky Ondry Brzobohatého.

 

Sednou vám jeho písničky?

Na první poslech se mi moc líbily, vlastně si myslím, že co píseň, to hit. Na zpívání byly pro nás pro všechny náročné v tom, že je Ondra psal vesměs pro tenora. Osobně mi tudíž dalo chvíli zabrat, než jsem v některých vyšších polohách našel tu správnou barvu. Máknout jsme museli i na sborech, sestavených ze složitých rytmických vícehlasých věcí, ale byla to práce poctivá. A na výsledku to bude slyšet.

 

Jste zkušený muzikálový herec a zpěvák. Na Jezerce máte premiéru…

… a premiéru budu mít i co do množství písní a vůbec. Protože v předešlých muzikálech, v nichž jsem hrál, na mě nebyly kladeny tak vysoké nároky. Víceméně jsem si vždycky vystačil se základními vědomostmi. To až díky Villonovi jsem začal intenzivně chodit na hodiny zpěvu, abych se zdokonalil. Jinak bych v tomto muzikálu neobstál. Když si tak uvědomuju, je pro mě posunem v mém divadelně-muzikálovém vzdělání.

 

Do něhož spadá i složka taneční, v tomto případě spíš lidově-taneční.

Tu měl na starosti Míla Šturc, odborník na lidové tance. Režisér Radek Balaš ho pozval, aby nám některé kroky z něj ukázal a pak i trošku naučil. Nešlo o to, abychom je stoprocentně technicky zvládli, ale spíš abychom předvedli takové to poučené pouliční tancování z radosti – což se mimochodem skvěle hodí do scény, v níž se Villon ocitá mezi obyčejnými cikány, svými nejbližšími.

 

Důležitou roli hraje i scéna. Během představení ji vlastně teprve tvoříte, malujete po ní… Jde o kolektivní nápad?

Vlastně ano, vznikl až během zkoušek. Došli jsme k závěru, že drsnému příběhu z 15. století svědčí jednoduchost. Tudíž jsme scénu úplně „oholili“ a používáme jenom základní znaky, které celý příběh posouvají. Divák nebude mít problém představit si, že čistý papír znamená zatykač, báseň nebo třeba masku na plese…

 

Co říkáte spolupráci s režisérem Balašem?

Začala naprostou důvěrou, ačkoliv jsme se do té doby neznali. Radek přesně ví, co a jak chce, na druhou stranu dává herci svobodu. Během zkoušení jsme najeli na dialog, kdy Radek něco navrhl a já jsem to přijal, pak jsem si něco upravil nebo ho poprosil, aby to bylo jinak, a on si netrval na své vizi. Takže o něm můžu mluvit jenom v superlativech.