Martine, Světáci jsou vaše letošní novinka. Jaký mají ohlas v Praze, kde se konala premiéra?

Je to absolutní špička mezi zájezdovými představeními. A to nejen Divadelní společnosti Háta. Podařilo se vytvořit hru, která snese jakékoli jeviště - malé kulturní sály či takto krásná a velká pódia, jaké má ústecké kamenné divadlo. Hraje v ní třináct herců, diváci se mají na co těšit. Nejsou ochuzeni o známé hlášky, které ve slavném filmu zněly. Režisér Lumír Olšovský dokázal vytvořit vskutku ojedinělé představení. Nejsou tam žádné naschvály tak jako v jiných adaptacích Světáků. Není tam zakomponován ani další příběh, jako například téma Golden Kids.

Nahrál jste mi na smeč. Pocházíte z Hradce Králové, kde v Klicperově divadle mají nově na repertoáru tuto adaptaci slavného filmu. Viděl jste již hradecké ztvárnění Světáků?

Viděl jsem záznam a musím říct, že mám rád čisté tvary. Golden Kids ve hře nemají co dělat a smrt jedné z hlavních představitelek se mi jeví jako neadekvátní. Podskalského Film Světáci si zaslouží být ctěn; nepotřebuje vylepšování. Když mu člověk něco přidá, spíš příběhu uškodí.

V inscenaci ztvárňujete pana Libíčka, máte podobné postavy. Byla pro vás čest zahrát si v divadelní adaptaci tak populárního českého filmu?

Určitě. Hodně lidí se mě ptá, jaké to je hrát jednoho z nejlepších českých herců. Z té jeho postavy jsem si vzal to nejlepší, nic neměnil. Ale ani ji nekopíruji. Hraji to tak, jak by se to mělo hrát. Tím, že postava pana Libíčka je tak bodrá a silná, najdou diváci již po pár minutách postavu, jenž znají z filmu.

Krom hraní v divadle vás zaměstnává i muzikál Děti ráje. Nedávno jste vydali s kolegy CD s pohádkami „Děti ráje čtou svým dětem – Pohádky z Kunratického lesa“. Kdo přišel s nápadem nahrát pohádky pro děti?

Viktor Mráz a Michal Běloušek, producenti Dětí ráje. Byl to dobrý počin. Během dvou let, co muzikál hrajeme, se i jeho protagonistům narodily děti. A to včetně mě, Sagvana Tofiho či Braňa Poláka. Všichni jsme zjistili, že je komu číst pohádky. Režie se ujal Jan Jiráň, bylo to fajn natáčení a já si opět po čase zkusil rozhlasové čtení, což je citlivá záležitost.

Čtete na tomto CD pohádku O pytláku Jírovi. Máte dcerku. Už od vás tuto povídku slyšela?

No jasně. Poslední dobou však moje dcerka kvůli vlivu zábavního amerického průmyslu ujíždí na Mickey Mouseovi. Přesto se nebrání ani krásným českým říkankám a pohádkám.

Kterou pohádku jste měl vy v mládí rád? Kterou vám rodiče povídali?

Můj táta mi četl z vlastní tvorby. Napsal knížku Zatoulaná slovíčka a já jsem rád, že se tato publikace zatoulá občas i do mých rukou a já ji teď čtu své dceři Klaudii.

Jste v poslední době dost pracovně vytížený. Jak a kde nejraději trávíte volný čas s dcerkou?

Je teď takové období, že toho volna mám strašně málo. Můžou za to Světáci, Ordinace, kterou teď točím, a v neposlední řadě i seriál Vyprávěj. Přiznám se, že jsem to trochu přehnal. Proto mě to také před pár dny malinko sebralo a praskl mi žaludeční vřed. V nemocnici jsme byl ale hospitalizován jen den a pak už zase hned hrál Světáky. Asi jsem tomu odpočinku moc nedal (smích).

Ale měl byste si alespoň trochu „odfrknout“, ne?

Měl, ale je to těžké. Čeká mě zájezd na Slovensko, pak Děti ráje. A pak týden Světáků v kuse. Až potom mám konečně pár dní volno. Ale to si nestěžuji. Člověk to někdy přežene, myslí si, že všechno zvládne a pak čtete, jak Zounar leží v nemocnici! Pracovní vytížení je dobrá příležitost k tomu, aby moje tělo nevydrželo ten nápor. Člověk si musí vážit toho, že má rodinu a daň v podobě zdravotní indispozice je velká. To si ale uvědomíte, až když se něco takového stane. A já si pak na té „JIPce“ říkám, zda jsem se nezbláznil. Snad to bude už volnější.

Když už jsme u té nemocnice … Zmínil jste se o natáčení Ordinace v růžové zahradě 2, kde hrajete opět doktora. Oproti Velmi křehkým vztahům, kde byl „váš“ Bořek Vágner ušlápnutý, je ale Bobo Švarc, nový primář kamenické nemocnice, velmi rázný a také zákeřný.

Hlavně je to zcela odlišný formát seriálu. Není to taková ta soap opera, Ordinace je už opravdu velký seriál. Postava Boba Švarce mě velmi potěšila, nabídku jsem přijal s nadšením. Hodně lidí mi říkalo: „Pane Zounar, co to tam hrajete za sviňáka? My vás známe jako hodného a slušného doktora a teď tohle.“ Já jsem tedy pořád slušný a je dobře, že mě lidé vidí i v jiné herecké poloze. Pro mě jako herce je to velká výzva.

Dostáváte dopisy od rozhořčených diváků?

To ne, ale setkal jsem se i s ohlasy, že mně lidé fandí a že jsem to v seriálu pořádně zamotal a rozproudil. Pokud se ztotožním s postavou Boba, možná dopadnu jako doktor Cvach v podání pana Vinkláře. To byl shodou náhod můj profesor na škole.

Jako zpestření v nabité divadelní sezoně vám slouží akce s názvem Grilmánie, které se léta účastníte. Letos jsem vás ale v Ústí neviděl.

Byl jsem v té partě šest let. V létě nebyl čas, ta města letos objížděl místo mě pan Vodochodský. Myslím si, že změna je život a určitě nová tvář bude ku prospěchu celé akce. Říkám si ale, že by se měl překopat celý koncept té soutěže, aby se i po těch pár letech bylo na co dívat. Aby to nebylo jen to klasické kolečko (uzeniny, hovězí, vepřové a sladká tečka) po republice, kde se jen griluje. Ale to už není moje starost. Já si to užil.

Souběžně s Grilmánií běžel na obrazovkách pořad Šéf na grilu, kde předváděl své kulinářské umění Zdeněk Pohlreich. Vnímáte ho jako možnou konkurenci?

Upřímně, já na jeho pořad nekoukám. Mně se jeho pořady nelíbí. Mám rád, když je při vaření pohoda a ne když někoho sekýruje. Ale nic proti němu, je to spíš vinou formátu, který je tak nastaven v zahraničí. A pokud jde o jeho schopnosti? Možná by se naučil i něco ode mě (smích).

Jak to vypadá u vás doma? Pustíte k plotně i manželku, či vše berete do svých rukou?

Vaření je můj velký koníček. Celý ten proces začíná už od nakupování, je to prostě pro mě takový velký obřad zakončený dobrým jídlem. A to víte, že manželku pouštím vařit. Ale ta se u toho tolik nezrelaxuje jako já.

Máte při vašem vytížení čas udělat si pořádné jídlo, například k nedělnímu obědu?

Ono se to moje stravování právě neslučuje s tím, co jsem vám teď povídal. Opravdu nejím klasicky: snídaně – svačina – lehký oběd – svačina – večeře. Kdybych toto dodržoval, neměl bych problém s váhou, tělo by si bralo to, co má. Bohužel se mi daří jíst jen jednou za den a to ještě bagetu a kafe na pumpě. Pak je ten boj s váhou poměrně nepříjemný, k tomu ještě stres a pracovní vytížení. Pro mě je těžké si najít skulinu na pravidelnou stravu.

VÍT HNÍZDIL