Bude to život k utopení! odsekne zoufale Maryša otci, který ji smluvil sňatek s vdovcem Vávrou. I když se Vávrovi vzpírala do úmoru, nikdo nedbal jejích citů. Nikdo. A tak se rozhodla zatrpknout. Stát se lhostejnou k životu, který ji předurčili jiní.

Od obětavé tvrdohlavosti k tvrdohlavé oběti se v nové inscenaci HaDivadla až do úplného fyzického vyčerpání představuje brněnská Maryša 21. století. Je plná vzdoru a odhodlání pokořit druhé. Zbavena krojů se v prostoru obnaženém na holé stěny, podlahu a pár židlí řítí záhubě vstříc. Roztrhané punčochy, řev, sedlákův čagan zpřítomňující křehkost mocipána. A všichni ti apatičtí lidé kolem, kteří jen bezduše přihlížejí. A to i v okamžiku, kdy se Maryša stane vražedkyní.

Režisérovi Lukáši Brutovskému se s hereckým souborem podařilo vykřesat ze 120 let starého titulu to, co je stále aktuální: společnost se zmítá v cynismu a surových gestech a svoboda jednotlivce ustupuje baživosti druhých. Text přitom překvapivě ctí původní předlohu bratří Mrštíků, včetně hanáckého, slováckého a brněnského nářečí. A je to právě ona jinakost jazyka, která vyřčeným replikám dodává údernost a dynamiku.Maryša 21. století v brněnském HaDivadle.

Ústřední jsou od začátku do konce výkony účinkujících. Herecký soubor HaDivadla se představuje v poloze, jakou zatím neměl možnost nabídnout. Maryša v podání Eriky Stárkové je drzá, prostořeká, vzpírá se všem i sama sobě. Stárková obdivuhodně vykresluje pomyslný oblouk od radostné bezstarostnosti k rezignaci životem zkroušené ženy. Z její jízlivosti a urputnosti mrazí, zvláště tam, kde se v mžiku mění z tvrdohlavě odhodlané v dívku plnou emocí.

Obdivuhodné jsou výkony Miloslava Maršálka a Kamily Valůškové, kteří divákům s uvěřitelnou lehkostí servírují spletité povahy svých postav. Miloslav Maršálek coby sedlák Lízal nejdříve zaprodá svou dceru Maryšku, aby poté spílal nad jejím osudem a brojil proti Vávrovi. Zpitý do němoty, bez hole, mezi všemi opuštěn a sám.

Kamila Valůšková do děje vnáší specificky absurdní tón. V roli Maryšiny tety Strouhalky je stejně výbojná jako uzavřená, její vyslovené rady končí přesně tam, kde začíná reálný život venkovských žen. Jsou to také její rozmáchlá gesta, jež do inscenace v propojení s černobíle laděnými kostýmy a vizuálně čistým prostorem vnášejí nadsázku a snad až karikování blízké komiksovým příběhům.

To je bezpochyby jedna z cenných přísad, jimiž divadelníci výsledný tvar inscenace ozvláštnili: autorský odstup vkomponovaný do humorných střihů tak, že fixují původní repliky v novodobém kontextu. A důležité je, že to není humor samoúčelný a exhibující, ale citlivě odlehčující tragické. Dějotvornými se tak na scéně stávají nápisy na hospodské tabuli, čárkování (ne)vypitých kořalek či násobení týchž výstupů. Znovu a stále dokola, k vyhrocení absurdnosti okamžiku. Otrávenou kávu tak Vávra vypije oproti notoricky známému výstupu z původní předlohy hned z několika šálků a téměř beze slov. Smrt přijde navzdory snaze o usmíření, potichu, v ustrnulém gestu pod křídovým nápisem „Musí to bejt". Příběh končí, stejně jako začal. Rozkazováním. Oblékáním. Pohřbem. Nikdo neřekne půl slova. Maryšino gesto vyznívá v interpretaci režiséra Brutovského naprázdno.

(Psáno z premiéry 10. ledna)

Alois, Vilém Mrštíkovi: Maryša
• Uvedlo: HaDivadlo (Centrum experimentálního divadla v Brně) v premiéře 10. ledna 2014
• Režie: Lukáš Brutovský, dramaturgie: Miro Dacho, kostýmy: Zuzana Hudáková
• Účinkují: v titulní roli Maryši se alternují Erika Stárková a Sára Venclovská, dále hrají Miloslav Maršálek,
  Cyril Drozda, Simona Peková, Kamila Valůšková, Jan Grundman, Martin Siničák, Věra Zástěrová aj.
• Nejbliží reprízy inscenace na www.hadivadlo.cz