Zmíněný muzikál Biograf láska je pro Michaelu Tomešovou velkou příležitostí. „Moje srdce zaplesalo, když jsem se dozvěděla, že budeme v Kalichu dělat titul s písněmi Hanky Zagorové. Prožila jsem s nimi celé svoje dětství, tedy díky mámě, která si je neustále pouštěla z desek,“ říká herečka a zpěvačka.

Takže když jste přišla na casting, průprava z domova se vám hodila…
No, bylo to tak, že jsem se typově nehodila nikam. Konkurz jsem dělala na dvě diametrálně odlišné role - první byla milenka mého manžela, respektive postavy, kterou hraje můj manžel Roman, a druhá byla jedna ze tří hlavních figur – vtipná, divoká, cynický a sarkastická novinářka Alča. Režisér Honza Kříž si mě v ní nedokázal představit, ale na castingu mě to strašně bavilo, obrovsky jsem se v té úloze našla, takže jsem Alču nakonec dostala. Myslím si, že ve zmiňované trojici tří nejlepších kamarádek, z nichž každá prožívá svůj životní příběh, rozsvěcuje všechno dění svým vtipem.

Martina Pártlová je spokojenou maminkou, která si už novinové články, ani anonymní vzkazy osobně nebere.
Martina Pártlová: Na plastiku jsem šla kvůli anonymům a tlaku lidí z bulváru

Mám pocit, že jste v té postavě perfektně zúročila energii, kterou oplýváte.
Musím říct, že máme s Alčou hodně společného. Hned úvodní píseň Spěchám je naprosto o mně. Mám diagnostikované ADHD, takže vše, o čem se v ní zpívá, je v podstatě můj denní chleba. Líbí se mi, že můžu na jevišti skrz postavu ukázat své pravé já.

Nakolik to ADHD dokážete ukočírovat?
Moje terapeutka mi tento syndrom diagnostikovala až v dospělosti. Jako malá jsem byla kreativní, divoká, ale dokázala jsem se soustředit. Po dvou dětech, které se nám s mužem narodily, se to ale zhoršilo – jsem totiž dost roztěkaná. Možná je to i tím, že mám hodně práce v různých uměleckých odvětvích. Běžně se stává, že něco dělám, dítě za mnou s něčím přijde a úplně mě vytrhne ze situace. Takže se postupně musím vracet tam, kde jsem skončila. Ale zatím je to úsměvné, tedy spíš pro mě. Pro mého manžela úplně nevím.

V Biografu láska si, myslím, užíváte i kostýmy…
Ano, Alča v něm projde velkým progresem a kostýmy Radka Fišera tomu napomáhají. Jsou fakt krásné. Při jejich navrhování Radek vycházel ze zadání, ale taky chtěl, abychom se v nich všichni cítili dobře a zároveň aby měly šmrnc, byly moderní, nadčasové. Neskutečně se mu to povedlo.

Móda vás baví, že?
Moc. Nevím, jestli by o mě módní policie řekla, že mám smysl pro módu, spíš razím svoji zálibu v barvách a všemožných zvláštních doplňcích. Trošku se v tom odráží i ta moje lehce chaotická osobnost. Nedávno jsme si koupila první černou teplákovou soupravu, čemuž se všichni v mém okolí divili. Když na ni ale obleču barevný kabát a vezmu si k tomu zajímavou kabelku, tak „je to doma“. Mám ráda zejména udržitelnou módu. Ne že bych nenakupovala ve fast fashion, protože někdy člověk potřebuje konkrétní věc, kterou v second handech nenajde, ale snažím se nad tím přemýšlet. Nebo si třeba na akce půjčuju věci od mladých návrhářů, kteří si zaslouží podpořit.

Alex Mynářová
O rozvodu s manželem má Alex Mynářová jasno, starosti jí dělá třetí dítě

V Kalichu účinkujete už v několikátém hitmuzikálu – máte tento žánr za každých okolností ráda? Protože písničky toho kterého interpreta jsou fajn, ale občas se nemusí povést příběh, který se k nim vymyslí.
Je pravda, a teď to myslím obecně, že libreto se u některých nemusí zrovna moc povést. Většinou to u hitmuzikálů bývá tak, že se musejí vymyslet oslí můstky, aby jednotlivé písně v příběhu hrály, dávaly mu smysl. V případě Biografu lásky tomu tak ale nebylo, protože Hančiny písničky jsou vlastně příběhy samy o sobě. Nemusí se k nim skoro nic dodávat. Každá Hančina skladba navíc probouzí obrovské kouzlo a emoci, která lidi oslovuje.

Diváci vám projevují vděčnost tím, že máte pořád vyprodáno. To vás musí těšit.
Ano. Jsem za to samozřejmě ráda, v Biografu se navíc sešla skvělá parta lidí, s nimiž mě poutá velké přátelství. Od té doby, co mám děti, si vždycky hodím na misku vah, jestli mi vlastně ta která herecká či pěvecká příležitost stojí za čas, který s nimi nestrávím. Hodně to zvažuju, nechtěla bych se jen honit za povinnostmi. A taky je pro mě důležité, aby pro mě byla práce zábavou. V případě tohoto muzikálu a vůbec práce v Divadle Kalich ale toto dilema řešit nemusím.

Michaela Tomešová a Roman Tomeš.
Míša Tomešová: Když mám premenstruační syndrom, manžel kolem mě tiše našlapuje

A jak si u vás stojí písně kapely Elán, z nichž je složen muzikál Voda (a krev) nad vodou?
Taky jsou pro mě důležité, protože jsem se při nich seznámila se svým manželem, když jsme zkoušeli první elánovský muzikál Osmý světadíl. Vlastně každou věc, kterou v Kalichu dělám, mám spojenou s nějakým svým životním obdobím. Takže mám ráda všechny, ale vždycky se těším na ten nejnovější kus. A i když někdy hrajeme v jednom dni takzvané dvojáky, což znamená sedm hodin strávených na jevišti, nejsem potom ani unavená, protože mě dojímá, jak úžasně lidé reagují. Dokonce občas z jeviště vycítím, že se prostřednictvím písniček, které kdysi poslouchali a teď si je mohou užít zase, pohrouží do vlastních vzpomínek… Je zajímavé to sledovat. Hlavně je ale zjevné, že celkově se divadlo začalo zase probouzet. Myslím, že se diváci po covidu už opravdu nebojí a že se stav - co se návštěvnosti týče - vrátil do původních kolejí. Z hlediště sálá radost.

Brzy začnete zkoušet další úlohu v hitmuzikálu Srdcový král s hity krále rock’n’rollu Elvise Presleyho. Jak je cítíte, nejsou pro vás až příliš generačně jinde?
Myslím, že zrovna Elvis Presley je jedním z umělců, kteří jdou skrz všechny generace, stejně jako Michael Jackson nebo Queen. Jsou to prostě ikony, jejichž písně neznají věkovou hranici posluchačů.

A jaká je vaše role v Srdcovém králi?
Jmenuje se Natalie Hallerová a je to opravářka motorek, která musí vymyslet opravdu důmyslnou lest, aby si jí její vyvolený Chad, neodolatelný švihák s kytarou v ruce, konečně všiml. V téhle skvělé romantické komedii (v originálu All Shook Up) se vzácně scházejí hned dvě světové kulturní ikony – vedle Elvise Presleyho ještě William Shakespeare. Elvisovy hity v současných aranžích totiž doprovázejí volnou adaptaci Shakespearovy snad nejzdařilejší komedie Večer tříkrálový, jejíž příběh převedl do Ameriky dvacátého století prestižními cenami i nominacemi ověnčený broadwayský libretista Joe DiPietro. Do scénáře Srdcového krále se vešlo celkem čtyřiadvacet Presleyho slavných písní včetně Jailhouse Rock, Heartbreak Hotel, Love Me Tender či Don´t Be Cruel, řadu z nich známe i v podání českých hudebních legend. Zajímavé je, že v původním nastudování tohoto muzikálu jsem nehrála, jen jsem asi dvakrát zaskakovala v jiné roli. A teď jsem byla oslovená do hlavní úlohy. Budu se v ní střídat s Ninou Horákovou.

Kdo je na snímku?
KVÍZ: Hvězdy osmdesátých let. Poznáte zpěváky a zpěvačky naší pop music?

Vedle Divadla Kalich hostujete například v Cabaretu v Divadle Bez zábradlí, v Baladě pro banditu ve vinohradském divadle, k tomu jste si přidala činohru v Divadle Palace. Je toho dost, dohromady to dělá dvanáct rolí ve čtyřech různých divadlech.
Myslím, že na roli Sally v Cabaretu jsem se ve svém dosavadním profesním životě nejvíc nadřela. Jsou v něm těžké choreografie Jany Burkiewiczové, zároveň je to obrovský emoční prostor, ve kterém mám velké hysterické výkyvy, což mě baví. Když pak přijdu domů, jsem totálně v klidu, protože už jsem s tou svojí ADHD emočně vysátá. Součástí představení je navíc živý orchestr, hudba sama o sobě je skvělá. Sally si moc užívám. Stejně tak mě baví i Balada pro banditu a nově činoherní představení Ráno poté, které uvádíme s Luckou Zedníčkovou, Vojtou Vodochodským, Zdeňkem Rohlíčkem a Pavlem Dvořákem v Divadle Palace. Je to velká sranda, diváci se smějí od začátku do konce, což mě těší. Jinou činoherní komedii si užívám i u nás v Kalichu, jmenuje se Láska v přímém přenosu a vyřádím se v ní hned ve třech rolích, spolu s Petrem Čtvrtníčkem, Kristýnou Frejovou a dalšími kolegy.

Zároveň stále působíte v seriálu ZOO, kde vaše postava Adélka pracuje jako asistentka ředitelky. Byla vám hned sympatická?
Moje postava je průběžná a musím přiznat, že mi ji tvůrci prezentovali jako nepříjemnou intrikánku, která využívá své tělo k vyšším zájmům. V jádru je to ale podle mě hodná holka. Vzpomínám na natáčení, kdy Adélka pošle Albertovi v podání Davida Gránského svoji fotku v prádle na mobil. Pořídila jsem si ji sama doma, protože ji potřebovali ten den na natáčení. Oblékla jsem si prádlo, které mi přivezl asistent, pak se fotka musela poslat ke schválení panu režiséru Jiřímu Chlumskému. V mobilu mu tak přistály moje obrázky, které viděla jeho manželka. Zhrozila se, ale nakonec obhájil, že to je jen rekvizita a můj pracovní snímek.

Co na to váš muž Roman Tomeš? Oba jste herci, probíráte vlastně doma vaše role, bavíte se o nich?
Věděl o tom, byl doma, takže žádný problém… A ano, s každou rolí se člověk musí sžívat, do zkoušení je velmi zainteresovaný, takže se o práci bavíme i v soukromí, podporujeme se, do jisté míry si i radíme, jsme si s manželem velkou oporou. Mimochodem si myslím, že každý herecký pár by měl vystudovat vysokou školu logistiky, protože skloubit závazky je občas náročné. Už v tom ale máme docela systém, vedeme si sdílený kalendář, do kterého všechna naše hraní zapisujeme. A když se stane, že večer pracujeme oba, pomůže nám s hlídáním jedna nebo druhá babička, sousedka či kamarádka. Nedávno si kluci prošli neštovicemi, takže jsem s nimi byla čtrnáct dní doma, do toho byl manžel po operaci, takže jsme měli doma lazaret. Díky tomu jsem se trošku zastavila a byla jsem zase ta manželka, která se stará o domácnost. Teď už se ale zase všechno začíná dostávat hektických kolejí, které mám ráda.

Čeští čerti jsou dobráci, tvrdí Hynek Bočan.
KVÍZ: S čerty nejsou žerty a další hity. Poznáte filmy režiséra Hynka Bočana?

Mají děti pro vaši práci pochopení, nebo někdy protestují, když odcházíte z domova? Mimochodem sama vypadáte jako holčička…
Vždycky dětem vymyslíme nějaký program, aby se zabavily. Nedávno jsme si s manželem říkali, jak to bylo hezké, když nám ještě neodmlouvaly, jenom ležely v postýlkách a mumlaly. A že to fakt rychle utíká. Mají svoje hlavy a pádné argumenty, když si s námi potřebují něco vyjasnit. Se starším synem jsme byli nedávno u zápisu do školy, takže mateřství je už na jiném levelu, máme prostě děti, které mají zase jiné potřeby. Snažím se jim být naslouchající mámou, která je snad nějakým způsobem i jejich kamarádka, ale zároveň také přirozenou autoritou. Ne vždycky to jde. Občas si z nás děti chtějí dělat dobrý den, ale korigujeme to, mám pocit, že někdy člověk musí být přísný. Takže v tomto ohledu zase až taková holčička nejsem. Ale poslouchá se to dobře.