Už první kondolence, mezi nimiž nechybí ty od slovenské prezidentky a premiéra, dávají znát, že neodešel jen tak nějaký komediant. Milan Lasica pomalu, krůček po krůčku, dosáhl ve své rodné zemi stejného renomé, jaké má u nás třeba Zdeněk Svěrák. Ale mohli bychom jít ještě dál a říci, že to byl skoro slovenský Jan Werich.

Ve spojení se svou krásnou a moudrou chotí Magdou Vášáryovou nastavil laťku noblesy, vtipu a myšlenkové i stylistické úrovně opravdu hodně vysoko. Jeho písňové texty pro jazzmana Petera Lipu, ale například i pro Hanu Hegerovou (Čerešně), ukázaly, že se nemusíme spokojit s průměrnostmi linoucími se z veřejnoprávního rádia. Jeho letitý slovní ping pong s kolegou a kamarádem Júliem Satinským kultivoval československého diváka v období toho největšího uměleckého úhoru.

„Osobně jsem byl na začátku strašně ovlivněný Miroslavem Horníčkem, což je zajímavé, protože nejde o vnější gesta, třeba o chůzi nebo mimiku, ale o názor a způsob myšlení,“ vyprávěl Lasica později. Horníček byl také tím, kdo pohotovou dvojici ve svých Hovorech H poprvé blíže představil českému publiku. Filmy Nekonečná – nevystupovat a Srdečný pozdrav ze zeměkoule pak tuzemskou veřejnost přesvědčily, že duo Lasica a Satinský stojí za to bedlivě sledovat.

Voloviny s vážnou tváří 

„Nechceme mít nic společného s humoristy, kteří pořád jen dávají najevo, jak jsou veselí a směšní,“ vysvětloval Milan Lasica v interview z roku 1970. „Podle nás je princip humoru v tom, že všechno myslíme upřímně a vážně, jenomže to působí vesele. Teprve tehdy, když směšné věci, i ty největší voloviny, dělá člověk s vážností a důstojností, může to vypadat směšně.“

K dalším velkým vlivům Milana Lasici patřil Charlie Chaplin. Ale z původní úlohy kamenně vyhlížejícího tvůrce gagů se elegán s ostře řezanými rysy rychle přehrál v charakterního herce. Ve snímcích Samorost a Vážení přátelé, ano představoval člověka nenápadně zdecimovaného všeobjímajícím socrealismem. (Opět se nabízí srovnání s podobně laděnými rolemi Zdeňka Svěráka ve filmech Víta Olmera Co je vám, doktore? a Jako jed.)

Výrazných úspěchů dosahoval i na divadelním jevišti: viz jeho ztvárnění hlavních postav v Molièrovu Donu Juanovi či Gogolových Mrtvých duších. Po revoluci patřil k jeho největším divadelním „zásekům“ – a to v Bratislavě i Praze – Kunderův Jakub a jeho pán, kde se znovu objevil po boku starého přítele Satinského. A v posledních letech exceloval ve třech společných představeních s Bolkem Polívkou: po vyprodaném Garderobiérovi přišla hra Minus dva a po ní Klíště.

Hrát si se slovy 

„Lidé v hledišti nesmí vycítit, že známe své dialogy nazpaměť,“ říkal mistr situační komiky v dobách, kdy se na nejúspěšnější pořad Lasici a Satinského Ktosi je za dverami stály fronty. „A tak přestože je to těžké, musíme i po sto padesáté vyvolat v sobě i v nich takový pocit, jako by to bylo poprvé a jako by to, co děláme, právě vznikalo. Lidé musí mít pocit, že si na jevišti hrajeme se slovy, zatímco samozřejmě máme dialogy předem připravené. Možnost improvizace je někde úplně jinde.“

Vedle herecké dráhy si Milan Lasica až do pozdního věku hýčkal i hudební múzu. Patřil jednoznačně k nejlepším slovenským textařům. Když vloni vydavatelství Opus vydalo na čtyřech kompaktních discích 80 písní, na nichž se podílel, konečně měli všichni možnost spatřit tu neuvěřitelnou šíři jeho záběru. Od kultovního elpíčka Bolo nás jedenásť s písněmi skladatele Jara Filipa až po poklonu, kterou těmto tvůrcům vysekl Richard Müller na albu s všeříkajícím názvem Müller spieva Lasicu, Lasica spieva Müllera, Müller a Lasica spievajú Filipa.

Připomeňte si:

Peter Lipa přišel před patnácti lety s tematickou deskou Lipa spieva Lasicu a zbylé kusy z této várky použil na albu Dobré meno. Zkraje třetího tisíciletí učinil Milan Lasica další zajímavý krok a postavil se na koncertní pódia sám. Vybral si k tomu repertoár krále prvorepublikových slovenských swingařů Františka Krištofa Veselého. A světe, div se povedlo se mu totéž, co v českém prostředí Originálnímu pražskému synkopickému orchestru s Ondřejem Havelkou. S přirozenou nonšalancí a nadsázkou, k níž mu postačil lehce zdvižený koutek úst, oživil ploužáky ve stylu slovenského tanga.

Společně s kapelou Bratislava Hot Serenaders nahrál dvě pohodová cédéčka Ja som optimista a Celý svet sa mračí. Jeho témbr si se salónní muzikou dokonale potykal. Stejný soubor zpěváka doprovázel i tuto neděli při vystoupení ve Studiu L+S. Pan Milan Lasica v klidu dozpíval, uklonil se a tiše se svezl k zemi. Náhlá porucha srdečního rytmu. Přivolaní záchranáři už ho nedokázali oživit.