Nejznámější divadelní romanci Williama Shakespeara připravilo pověstné tvůrčí duo SKUTR tvořené Martinem Kukučkou a Lukášem Trpišovským, které jí vlastně vstupuje do téže řeky. Stojí totiž i za jednou z nejpopulárnějších inscenací LSS posledních let – Snem noci svatojánské. A právě na tuto hru Bouře částečně navazuje, v obou realizacích se objevují podobné motivy. Stejně jako ve Snu, i v Bouři se vyskytuje napůl reálné i nereálné prostředí, nechybí ani nadpřirozené bytosti. Obě hry mají navíc zrcadlově podobné postavy, a tak tvůrci oslovili některé herce, se kterými pracovali již na Snu.

Diváci se mohou těšit na Davida Prachaře, Csongora Kassaie, Josefa Poláška nebo Marka Daniela. Jedinou ženskou úlohu ztvární stále „viditelnější“ Eliška Křenková, kterou diváci znají například z nedávno uváděného seriálu České televize Boží mlýny, oceňované road movie režiséra Olma Omerzua Všechno bude anebo z divadelní Amerikánky, v níž účinkuje s Terezou Rambou. „Jsem moc ráda, že jsme se po dlouhé době se Skutry setkali, hodně jsem se na to těšila. Od školy jsem si přála s nimi znovu spolupracovat. Byli moji vedoucí ročníku, dělali jsme spolu absolventské představení Svěcení jara, a tak k nim cítím vazbu,“ říká Eliška Křenková.

Co vás na spolupráci se Skutry nejvíc baví?
Že je s nimi pohoda, nemám ráda, když je někdo zlý. Čím dál víc řeším to, aby byl proces příjemný a s fajn lidmi. Mám ráda postup jejich práce, nejdřív se všechno rozebere u stolu. Ale hlavní slovo má pohyb a situace, to je příjemné a zábavné. Obecně vzato mně přijde krásné, že pandemická situace není na zkoušení vůbec cítit. Je to pro mě opravdu takové profesní znovuzrození – lidé se začínají vídat, pracuje se, je to strašně příjemné. Doufám, že to tak bude probíhat dál a nepoznamená to ani naše představení, které si publikum rozhodně zaslouží zhlédnout… Nevybavuju si, že by někdo viděl – nebo o něm aspoň mluvil – takové zpracování Bouře, jak ji děláme my. Myslím si, že bude pro široké obecenstvo velice osvěžující.

Hrajete Mirandu, dceru právoplatného vévody milánského Prospera, která se zamiluje do Ferdinanda, syna neapolského krále. Řekla jste, že ta role nepatří zrovna k vašim oblíbeným. Proč?
Miranda je mladá, naivní, zamilovaná holka, což není pro herečku úplně to nejpozoruhodnější. Během zkoušení jsem ale zjistila, že se dá pojmout mnohem zajímavěji, než jak jsem si původně myslela, vlastně musím říct, že mě i baví. Možná je to také tím, že se díky ní trénuju na úplně novou disciplínu – potýkám se s velkým jevištěm, plenérem i samotným Shakespearem. Je fakt, že už mám trošku průpravu z loňského roku, kdy jsme na mnohem menší letní scéně Jatek78 hráli Amerikánku (na programu je mimochodem opět 8., 9., 10. a 11. 7.). Tohle je ale opravdu něco úplně jiného. Navíc jsem v Bouři jedinou ženou mezi muži. Jestli mě budou rozmazlovat nebo zlobit, to nevím. Možná je budu nakonec rozmazlovat a zlobit já.

Brzy vás snad uvidíme v novém snímku Olma Omerzua, s nímž jste se setkala při natáčení zmíněné road movie Všechno bude či Rodinného filmu. O co v něm půjde?
O tématu nového Olmova filmu je těžké mluvit, protože bych tím mohla hodně prozradit. Asi můžu říct, že jde o komorní drama, v něčem má možná až rysy řecké tragédie. Z mého pohledu je o absenci opravdové lásky. Hlavně se bude jednat o výsostně „herecký film“ – Alena Mihulová s Miroslavem Donutilem v něm excelují.