„Ještě se necítím nejlíp, asi to bude běh na dlouhou trať, než se dám dohromady. Měl jsem štěstí, že jsem to celé přežil. Teď jsem pokorný a každý krůček ke zlepšení svého stavu kvituju s velkou radostí. Ale víc už o tom nechci mluvit, je to má privátní věc. Udělal jsem nešťastnou věc, že jsem o své situaci informoval na Instagramu. A pak jsem byl nařčen, že propaguju očkování a že za to mám peníze. Toho teď strašně lituju, ale už se s tím nedá nic dělat. Je to pryč,“ říká Miroslav Etzler.

Hlavně ať jste brzy zase v plné síle! Co vás napadá, když vidíte, v jakém prostředí budete hrát?
Divadlo Metro jsem znal už před jeho rekonstrukcí. Fascinuje mě, že se v této těžké době, kdy je perspektiva nejenom pražských scén ohrožena covidovou šmakuládou, najde někdo, kdo se rozhodne pro generální opravu divadla. Pustit se do tak náročného projektu - vytvořit krásný divadelní sál s nádherným jevištěm a fantastickým zázemím – je něco velmi odvážného. Před výkonným ředitelem a producentem Divadla Metro Jirkou Turkem se skláním, je to v mých očích kabrňák. Takže mu přeju, aby představení, která se objeví na repertoáru, byla úspěšná a aby se Jirkova snaha vyplatila.

O čem je představení Špinavý obchod, v němž se setkáte s Dennym Ratajským či Martinem Krausem?
Je to bláznivá komedie s kriminální zápletkou. Mandy a Tania, dvě krásné tanečnice z nočního klubu v londýnském Soho, se dostaly do svízelné situace. Diváci budou sledovat, co se stane, až se nesmlouvavý majitel klubu Velký Mack dozví, že Mandy má aférku s Gerrym a Tania zase s Terrym. A co až se dozví, že nejde jenom o aférky jeho zaměstnankyň, ale také o hodně velké peníze? Mám pocit, že všechna divadla, která se vydala na soukromou dráhu a fungují bez dotací, musí založit repertoár na komediích. Vím, o čem mluvím - ve společnosti Stage Art hraju takovou věc, která se jmenuje Mindgame. Jde o Horowitzovo fantastické, nervy drásající drama, o které ale lidé nemají zájem. To proto, že jsou nahuštění stresy, strachy, celá řada z nich přišla o živobytí a má tudíž velké existenční problémy… Co je ale velmi podstatné a důležité, že Jirka Turek sahá po komediích, v nichž nejde o nějaké kopání do zadku, škrábání se v rozkroku a prvoplánové lechtivé vtipy. Vybírá ty, které jsou chytré, fajn a příjemné. Myslím, že divák v Metru najde velkou radost.

Je třeba říct, že zatím všechny komedie režíruje Antonín Procházka..
Ano, Tonda Procházka se stal dvorním režisérem Divadla Metro, což je v pořádku. Mají připraveno několik představení, otázka je, jak rychle se chytí. Víme, a už jsem o tom mluvil, jaká je doba. Dneska stojí návštěva divadla s nějakou skleničkou vína a chlebíčkem o přestávce třeba i tisícovku. Ne, že by se kultura neměla takto platit, protože náklady na vznik jednoho představení jsou obrovské. Ale pro někoho to může být velký zásah do rozpočtu.

Těšíte se po pauze na diváky?
No, je to paradox… Diváky mám moc rád - jednak proto, že jsem díky nim mohl a můžu dělat hereckou práci, a taky proto, že během covidu prokázali obrovskou sílu. V pražském Divadle Palace, kde hraju a které je mojí srdeční záležitostí, dokázali odsedět téměř tříhodinové představení v roušce. A to je v mých očích velký výkon. Zmiňovaný paradox je v tom, že se mi nějak nechce zpátky. Vážně zvažuju i každou nabídku na natáčení. Je to z důvodu, že jsem šťastný a že mám poprvé v životě, v téměř šedesáti letech, neuvěřitelně pevný a krásný vztah se svým malým synem. U svých předchozích dětí jsem to trošku zanedbal, trošku dost, protože mi záleželo na kariéře. Teď musím popravdě říct, že mi kariéra – i po tom, co jsem prožil s onou nemocí – začíná být malinko lhostejná. Spíš se chci po boku syna učit to, co jsem málem zapomněl.

A uvidíme vás, přes to všechno, co jsem řekl, i v nějakém televizním projektu?
Ano, objevím se v osmidílném seriálu Ultimátum, který vznikl ve spolupráci slovenské televize JOJ s Českou televizí. Je kombinací politického thrilleru a lékařského dramatu. Hraju v něm českého premiéra, ovšem kdo by tušil nějakou paralelu s tím minulým, tak ji nenajde, to by nešlo. Na to nejsem dobrý typ. Seriál má na Slovensku premiéru už v březnu.