Podle Gillara je téma ovládnutí společnosti šílencem stále aktuální. Nečekané zvraty a konflikty doprovázejí v jeho hře bláznivé situace jako z němého filmu, výstupy často připomenou absurdní divadlo. "Hra je inspirována mimo jiné motivy Edgara Allana Poea, sugestivní scény strachu a hrůzy jsou protkány jeho typickým humorem. Táborský všech 15 postav zpracoval svým osobitým způsobem," uvedl.

"V tomto scénáři použil pan Gillar dvě Poeovy povídky, takže jde vlastně o poněkud hororovou grotesku. Pro mě je to hlavně příležitost hrát si. Protože tam například v jednu chvíli probíhá dialog šesti postav najednou," řekl Táborský. Podle něj jde i o herecký oříšek, jak to vyřešit zábavnými prostředky, aby měl příběh spád.

"Je to výzva - ostatně vždy jsem toužil vyzkoušet si divadlo jednoho herce. Dostihlo mě to až v tomhle věku. Ale musím říci, že zkušenosti se také hodí," dodal šestapadesátiletý herec, který je kmenovým členem pražského Divadla v Dlouhé. Tam spolu s Janem Vondráčkem a a Martinem Matejkou exceluje i v představení, ve kterém během 120 minut sehrají všech 37 her a 154 sonetů Williama Shakespeara.

Princip černého divadla

Táborský ve hře Blázinec použije spoustu rekvizit či oděvních doplňků. Na jevišti proto má anonymního asistenta, který mu je podává. "Využili jsme princip černého divadla, takže mého pomocníka, kterým bude moje žena, nikdo nespatří," vysvětlil herec.

Pod zdánlivou přednáškou, jejíž cíl a záměr je pro publikum neznámý, rozehraje napínavý děj, plný komediálních zvratů, absurdit a šílenství. Poe kontrastuje směšnost s groteskností, parodii s černým humorem, aby ukázal člověka jako bezbranného klauna, vydaného napospas dějinám a společnosti, která ztratila morální kredit. Ústav pro choromyslné je pro něj zástupným modelem jakéhokoli zřízení, v němž se uplatní jen brutalita, síla a princip vůdce.

Herečka Eliška Balzerová ztvárňuje na Fidlovačce ve své jevištní show Můj báječný rozvod dokonce 17 postav. O patnáct rolí se dělí v komedii Plný kapsy šutrů Miroslav Vladyka a Radek Holub. Před časem měl hororovou komedii Blázinec pojmout jako svou one man show Oldřich Kaiser; k realizaci však nedošlo.

Jaroslav Gillar je autorem operních libret, divadelních her a filmových scénářů. Od roku 1962 působil dvanáct let v pražském Divadle Na zábradlí, zároveň jako režisér hostoval v opeře Národního divadla. Od roku 1974 pracovat nesměl a působil v zahraničí. V letech 1993 a 1994 byl uměleckým šéfem Divadla Komedie, v roce 2002 inscenoval jazzovou operu Treemonisha od Scotta Joplina ve Státní opeře Praha.