Kromě skladeb, které na podzim vyšly na Noidově sólovém albu, se posluchači dočkají i písní z muzikálů AIDA, Jesus Christ Superstar, Lucie, větší než malé množství lásky a Carmen, v nichž zpěvák účinkuje. „Jsem rád, že se koncerty konají právě v mém ‚domovském' divadle, jehož akustiku perfektně znám. Jinde bych byl asi hodně nervózní," usmívá se Václav Noid Bárta.

Koncerty se mají odehrát ve stylu show zahraničních hvězd, konkrétně Robbieho Williamse. Co všechno tedy chystáte?

Je toho hodně. Na jevišti mě doprovodí čtyřicetičlenný symfonický orchestr pod vedením Kryštofa Marka, taneční skupina, z hostů přivítám Báru Basikovou, Ondřeje Brzobohatého, Gabrielu Demeterovou a Emmu Smetanu. Chybět nebude ani vynikající zvuk i efektní světelná show.

Jak už zaznělo, zazpíváte písničky z vaší sólové desky, které to budou?

Mám v plánu projet celou desku, z písní z ní bude složena první půlka koncertu. Pak si dáme pauzu, aby si diváci trošku odpočinuli a občerstvili se, a druhou půli sestavíme z melodií ze zmíněných muzikálů. Celkově vzato, půjde o regulérní dvouhodinové představení.

Tři písně na desku jste si z celkových jedenácti napsal sám, ostatní jsou převzaté. Jde o vaše srdcovky…

Rozhodně. Ať už jde o Sick and Tired (v české verzi Nezvládám) od Anastacii, Stingovo Tango pro Roxanne (s Noidem nahrála houslistka Gabriela Demeterová), duet Where the Wild Roses Grow (v originálu Nick Cave a Kylie Minogue, s Noidem zpívá Emma Smetana), Nothing Else Matters (v české verzi Nic víc už není) od kapely Metallica, či Trezor od Karla Gotta. Kromě zmíněných si v Karlíně zazpívám s Bárou Basikovou duet z Fantoma opery, půjde o rockovou verzi od skupiny Nightwish.

Jak se vám ze zpětného pohledu album povedlo, měnil byste na něm něco?

Vůbec nic, naopak z něj mám obrovskou radost. Asi tak dva měsíce jsem ho neslyšel, pustil jsem si ho zase až teď a považuju ho za výborné. Takové velkorysé projekty s obrovským symfonickým orchestrem se dnes netočí, a když, tak v omezeném rozpočtu.

Máte v šuplíku ještě další songy, které byste chtěl převzít a nahrát?

Mám jich spousty, většinou ty, co znějí na konci filmů – v tomto směru mě zaujaly písně ze snímků Avatar nebo Zorro: Tajemná tvář, které píše úžasný skladatel James Horner. Doufám, že někdy dojde na to, abych je mohl hrát živě, když už je nebudu moct nahrát na CD.

Když se vrátíme ke koncertům, Česká televize prý jeden z nich natočí. To vás musí těšit.

Mám z toho velikou radost. Ještě nevím, kdy a kde ho bude Česká televize vysílat, ale hlavní pro mě je, že bude profesionálně zaznamenaný. Taková památka je skvělá.

V Karlíně hrajete v pěti inscenacích, v létě navíc začnete zkoušet muzikál Addams Family. Jak se cítítev poslední novince Lucie,větší než malé množství lásky? Kritiky na ni se různí…

Já to představení miluju, přijde mi, jako by hudba z něj byla dělaná na děj. A přitom jde o umně seskládané písně skupiny Lucie na libreto, které sepsal Tomáš Belko (otextoval i písně z Noidovy sólové desky). Co se kritik týče, myslím si, že české publikum není zvyklé, když zpívá známé písničky – zvlášť ty netriviální od Lucie – nějaký jiný interpret. Možná ho to malinko rozčiluje. Posluchači by si ale měli uvědomit, že když jdou na divadelní představení, ač s písničkami Lucie, nemůžou hodnotit jen je samotné. To rozhodně nebylo cílem inscenátorů.

Zpívají se vám songy Lucie dobře?

Výborně. Hraju Daniela, kluka, který není spokojený se svým životem, hledá něco nového a taky to najde. V té roli se střídám ještě s jinými kolegy a je pro nás velká výzva „poprat" se jak s party Roberta Kodyma, který je naprostý bas, tak s party Davida Kollera, jenž má hlas vyšší. Musíme tedy obsáhnout celé spektrum hlasů.

A co je těžší?

Myslím, že těžší je spadnout do Kodymových hloubek, ty jsou pro nás zúčastněné hodně netypické. Vždycky se musím hodně zklidnit a trošku jinak dýchat, abych je zvládl. Většinou jsem totiž zvyklý zpívat spíš tenorové části.

Na zkoušení muzikálu Addams Family se s režisérem Antonínem Procházkou vrhnete v létě, ztvárníte v něm sluhu Lurche. To si moc v roli nepopovídáte.

Ano, Lurch jen vydává různé zvuky a citoslovce, ale mně to naprosto vyhovuje. Mluvení je moje slabá stránka, spíš se teda zaměřím na výraz. Na závěr si ale zazpívám písničku.

Jak se vám vlastně coby hudebníkovi účinkuje vedle zkušených činoherců? Nedeptá vás to trošku?

Řekl bych, že je to spíš výhoda, protože činoherec zpěváka drží, burcuje ho k výkonu. Daleko horší je, když spolu vystupují dva neherci, v takovém případě si nemají brát z koho příklad. Takže věřte nevěřte, když hraju po boku pánů Vaculíka nebo Rodena, taky si potom trošku připadám jako herec. Asi ale jenom já…

Brzy vás čeká ale úplně nová role, a to otcovská.

Ano, s přibývajícím věkem jsem měl pocit, že mi trošku něco chybí. Je hezké, že hraju deset let v muzikálech, mám svoji kapelu, vesměs se ale všechno pořád opakuje. Teď získávám dojem, že to všechno budu dělat pro někoho, a to je nejvíc.