Většina zmíněných, včetně jejich dalších kvalitních spoluhráčů, si při zkouškách sáhla na dno. Obstála tak i v náročných a efektních choreografiích, které vznikaly pod vedením režiséra Jána Ďurovčíka – a už hned ta úvodní k písni Stužková s nápaditým využitím kuchyňského nádobí dala tušit, že půjde o povedenou energickou show.

Výborná režie, pokulhávající děj

O co více jsou však jednotlivé scény propracovány, o to více pokulhává samotný, poměrně naivní děj. Dívka Jana se v něm zřekne vztahu s movitým chlapcem Erikem, kterého jí rodiče skoro až vnucují (Erik je příslibem toho, že jim pomůže zafinancovat nákladnou léčbu Janina malého brášky). Zdravě sebevědomá hrdinka se ale oddává upřímnému vztahu s Tomášem bez ohledu na společenské předsudky. Štěstí oběma zamilovaným přeje jen krátce, zhatí jej totiž Tomášův příkladně obětavý, ale zároveň nesmírně riskantní čin, který nevěstí nic dobrého…

Muzikál působí svěže a chytlavě

Navzdory tomu působí příběh – umně propletený elánovskými „peckami“ – kompaktně, svěže, chytlavě a neobyčejně zábavně. A bezesporu i dojemně – to když v samotném závěru všichni zúčastnění zpívají v hitu Osmy svetadiel, že „život je šanca mať rád…“ Neslzeli při něm jen diváci, ale i samotní Eláni, ostřílení rockoví bardi, a to je co říct.