Divadlo Na zábradlí představilo autorský projekt pod vedením Jiřího Havelky Ubu se baví, jehož výsledný tvar nevychází z předlohy Alfreda Jarryho, ale který vznikal převážně jako kolektivní improvizace herců souboru. Zakoupením lístku na představení se stáváte cestujícím letecké společnosti U. B. U. Airlines, uvaděčky vám při vstupu do pruhovaného sálu popřejí šťastný let. Zatímco se usazujete na své místo v hledišti, vidíte, kterak svá sedadla hledají i herci na jevišti, které se na dobu jedné a půl hodiny změnilo v trup letadla. Propojení je důsledné – herci sedí k divákům zády, kteří tím vlastně tvoří chvost letadla.

Inscenace Jiřího Havelky je téměř bez děje, váha či lehkost atmosféry leží na hercích

Poměrně realistický začátek, včetně vhledu do letadla, úvodní instruktáže letušek o bezpečnostních pásech a samotného startu, začíná pomalu zahalovat nenápadný nádech absurdity. V rolích letušek se postupně střídají všechny pasažérky letu, zatímco jejich místo na sedadle zatím obsadí figurína. Do kola nekonečně omílaná nabídka syntetických pokrmů se mění v nesmyslná slovní spojení, ovšem na poptávce po identických alobalových balíčcích s nejasným obsahem se nic nemění. Podobně mechanicky se odevzdávají nejprve mobilní telefony, poté palubní lístky výměnnou za multifunkční lžíci bulsaru a nakonec cestovní doklady včetně vlastní svobody. Ačkoli cestující, mířící do několika světových destinací, vlastně ani nevědí, jestli jsou ve správném letu. I to ale ztrácí smysl, a pokud by po něm snad někdo pátral, bude rychle zastrašen výhružným signálem sílících turbulencí.

Metafora o bezstarostném letu do neznáma, během něhož se nadšeně vzdáváme vlastní svobody

Zúžený, vcelku nedivadelní prostor ponechává hercům velmi omezený prostor k pohybu. Proplétají se úzkou uličkou s jídelním vozíkem, přeskakují sedadla. Inscenace je téměř bez děje, proto váha či lehkost atmosféry leží výhradně na hercích a jejich schopnosti kolektivní a zčásti improvizované souhry (v inscenaci hrají Pavel Liška, Natália Drabiščáková, Josef Polášek, Ladislav Hampl, Petr Čtvrtníček, Marie Spurná, Kristina Maděričová, Leoš Noha a Gabriela Pyšná). Metafora o bezstarostném letu do neznáma, během něhož se nadšeně a vděčně vzdáváme vlastní svobody a identity (všichni cestující se jmenují – jak jinak v české kotlině – Eva a Vašek), končí absurdním uchlácholením. V začouzené kabině se cestující, převlečení do erárních nočních košil, ukládají k bezelstnému spánku.


MARCELA SPÍVALOVÁ