S Broukem v hlavě se herec setkal už před sedmi lety v Divadle A. Dvořáka v Příbrami. Tehdy v něm ovšem ztvárňoval hlavní dvojroli Viktora Emanuela Champsboisyho a Boutona, jíž se v divadle Studio DVA zhostil Filip Blažek. Obě nastudování spojuje jméno režiséra Milana Schejbala.

„Příbramská inscenace byla postavená na mladém souboru s výjimkou úlohy Doktora Finachea, již hrál starší člen týmu. Na jednu stranu to pro nás byla velká výzva, na tu druhou trošku drzost moje i režisérova pustit se do dvojrole Viktora a Boutona,“ říká Roman Štabrňák. Teď je prý pro něj zajímavé sledovat, jak se jí chopil Filip Blažek.

„Některé věci dělá, když ne stejně, tak velmi podobně. Samozřejmě, jinak to mnohdy ani nejde. Ale protože rozumím Filipovu herectví a naturelu, známe se dlouhá léta a zkoušeli jsme spolu víc věcí, je to pro mě o to víc zábavné.“

S postavou Kamila pro něj vyvstala nová výzva osvojit si mluvu jen s použitím samohlásek, což není jen tak, jak by se možná mohlo někomu zdát. „Ze začátku zkoušení to vypadalo, že mám spíš zácpu, než že neumím mluvit. Hodně jsem na požadovanou výslovnost tlačil, byly to pro mě kolikrát galeje, než jsem ji jakž takž zvládl, byť to vypadá velmi jednoduše,“ vypráví herec.

Žádné vulgarismy

Práci mu usnadnil překlad Mileny a Josefa Tomáškových. „Je dobrý v tom, že věty, které Kamil říká, jsou čtyř či pětislovné, s výjimkou jed- noho monologu, takže divák je z nich schopen pochytit (ačkoliv někdy to ani žádoucí není), o co zrovna ve hře jde. Občas jsme taky s dramaturgyní Kateřinou Fixovou přemýšleli, jak některá slova nahradit, protože můžou mít víc významů, pochopitelně i vulgární.

Třeba: když v roli říkám je to ‚chudák‘, tedy ‚u á‘, můžete si tam dosadit něco peprnějšího. Nebylo by to ale správné, protože o vul- garismech ta komedie není.“

Že publikum herci rozumí, si ověřil během dvou „ochutnávek“ hry v divadle Studio DVA. „Reakce diváků pro mě byla důležitá, už jsem ji potřeboval. Cítím, že až budu v roli jistější a uvolněnější, protože zatím na ní pořád ještě dělám, budeme si moct s Filipem dovolit v rámci děje i nějakou tu improvizaci.“

Brouk v hlavě je nejhranějším a nejslavnějším autorovým dílem v žánru situační komedie v repertoáru ji měla či mají divadla napříč republikou, dočkala se i filmových zpracování a televizních adaptací.

„Znám několik ‚Brouků‘. Dokonce jsem se jel v průběhu zkoušení podívat do divadla v Kladně, kde ho udělali v novém překladu. Viděl jsem televizní adaptaci s pány Brodským a Řehořem, inscenaci v Městském divadle Brno s Jiřím Dvořákem, vinohradskou s Viktorem Preissem a Ivanem Trojanem, kterou provází legenda. Je pro nás určitý závazek snažit se docílit minimálně stejné odezvy,“ sděluje herec.

Samotné téma hry, které spočívá v ověření partnerovy věrnosti, není ani dnes něčím, co by se vzhledem k jejímu vzniku (r. 1907) považovalo za zastaralý jev. „V nějakém pořadu František Ringo Čech řekl, že zakázat nevěru je jako uzákonit zdraví. Má pravdu. Nevěra existuje, co je lidstvo lidstvem. Pro mě coby herce je zábavné sledovat, jak diváci rozumějí situacím, které se na jevišti odehrávají. Znamená to, že buď mají zkušenost s nevěrou sami, nebo se jich dotkla z vyprávění známých,“ směje se Roman Štabrňák.

Ze všeho nejvíc si na komedii cení, že je mistrně vystavěná. „Její schéma je promyšlené do detailů, s matematickou přesností. Pokud je v něčem archaická, pak v tom, že drží určitou konvenci v jednání a chování postav, což může být samo o sobě komické.“

Včelař Franta

„Brouk“ není zdaleka jediným kusem, v němž se herec v divadle Studio DVA, potažmo na Letní scéně Vyšehrad, objevuje. V poslední době skvěle baví coby včelař Franta, šéfkuchař, sociální pracovnice Běta a bobtail Jack Nicholson všechny ztvárňuje v komedii autora a režiséra Patrika Hartla 4 sestry.

„Jak řekl Patrik, Franta je nukleární hovado. To mi stačilo k tomu, abych se pokusil naplnit jeho představy o tom, jak by měl vypadat,“ líčí herec. Vidět jej lze i v komediích Kutloch aneb I muži mají své dny či Hovory o štěstí mezi čtyřma očima.

„Komediální herectví mám rád, samolibě mi dělá dobře, když se lidé smějí. Mám rád ale humor, který není úplně prvoplánový, prvoplánově vulgární, což neznamená, že nemůžu použít vulgarismus. Nejbližší z divadelních žánrů je mi jako herci i divákovi tragikomedie, protože to je život.“