Tuto oblíbenou veselohru z prostředí jihočeské vesnice nastudovali v režii pánů Martina Zajíčka a Radima Kalvody u příležitosti 130. výročí jejího prvního uvedení. Režisérům a celému souboru se podařilo velmi zdařile předvést toto malé venkovské drama ve svižném tempu v původním textu.

Na představení bylo vidět téměř profesionální jistotu snad na všech účinkujících, kteří hráli s chutí a plným nasazením. Je těžké vybrat ty nejlepší. Skvělé jsou představitelky Marie Dubské, Kristýny Fialové a Terezky Fialové s její vycvičenou hordou dětí, tedy dámy Daniela Wehrenbergová, Lenka Kubínová a Zuzana Konečná stejně jako pánové Jiří Bíma, Martin Krejčí, Richard Koníř, Martin Pařízek, či Stanislav Havlík, kteří se převtělili do rolí Filipa Dubského, Jakuba Buška, Pavla Koženého a Valentina Bláhy a Josefa Habršperka.

Výčtem těch, kteří se mi líbili nejvíce, nemíním nijak snižovat výkony těch zbývajících. Úmyslně si nechávám nakonec Ivana Matějku, který ve své roli dědečka Dubského vytvořil jednu ze svých nejlepších divadelních postav. Jsem přesvědčen, že svým výkonem si získal všechny v sále.

Ivan Matějka je nejstarším jičínským divadelníkem. Jičíňáci si ho pamatují v mnoha rolích. Divadlo mu učarovalo od mládí. Herecky vyzrával pod vedením řady jičínských režisérů Dr. Morana, Dr. Měšťana, Ladislava Vondráčka, Václava Pácy a dalších. Na úspěchu představení se podílejí všichni svými výkony a disciplinovanou souhrou.

Všichni, kteří jsou na scéně, jsou také svým chováním plně soustředěni, dění prožívají s ostatními. Rád bych také vyzvedl práci režisérů, kteří dokázali rozsáhlý soubor stmelit. A nemohu zapomenout ani na hudebníky a všechny ostatní, kteří se na nastudování a provedení představení hry podíleli. V celém průběhu nejsou hluchá místa. Stále se něco děje. Však také všichni byli na konci představení odměněni bouřlivým, nadšeným potleskem. Potlesk nepatřil jednotlivcům, ale všem. Díky za krásný zážitek. Byla to radost.   Vilém Hofman, Libáň