Román Jaroslava Havlíčka zavádí do prostředí malého města na počátku 20. století plného předsudků a předpojatosti. I malé vybočení z konvencí society s jasnými pravidly se netoleruje. Kdo se vymyká, směřuje k vytěsnění z množiny spojitých nádob sociálních vztahů. Těžko obstojí žena, které uplývá čas na vdavky, osobitá, nekonformní, otevřená ve svých názorech a postojích. Sňatkem s bratrancem, vysloužilým vojákem se špatnou pověstí, svůj pochybný sociální status ještě posílí. Rozhodnutí je však osudové pro ni samu. Skutečnost je horší než pověst, která partnera předcházela.

Velmi zdařilý filmový přepis vytvořil v roce 1971 režisér Juraj Herz, v němž strhující výkony předvedli Petr Čepek a Iva Janžurová. Se souborem brněnské Mahenovy činohry hru aktuálně nastudoval režisér Martin Glaser a s citlivostí k předloze nabídl provedení, které diváka od počátku do konce vtáhne do děje.

Petrolejové lampy
- Dramatizace: Olga Šubrtová a Martin Glaser, režie: Martin Glaser, dramaturgie: Olga Šubrtová a Martin Sládeček, scéna: Pavel Borák, kostýmy: Markéta Sládečková, světelný design: Martin Špetlík, pohybová spolupráce: Martin Pacek.
- Hrají: Hana Tomáš Briešťanská, Martin Siničák, Martin Sláma, Vladimír Krátký, Zdeněk Dvořák, Marie Durnová, Roman Blumaier aj.
- Premiéra: 26. února 2016
- Uvádí: Mahenovo divadlo

Působivosti dodává scéna Pavla Boráka a dobové kostýmy Markéty Oslzlé-Sládečkové. Efektivní využití točny umožňuje rychlé výměny interiérů s vnějším prostředím. To za zavřenými dveřmi se střídá s děním v městečku. Výstižnou zkratkou ducha maloměsta jsou obrazy z korza. Diváka rychle uvádějí do charakteru postav a jejich zasazení v prostředí. Pozdravy, konverzace i lakonické glosy odkrývají atmosféru doby, místa i věčně stejné lidské vlastnosti. Scénické zpracování, v lehkém náčrtu vystihující reálné kulisy příběhu, stojí v účinném kontrastu s krásou bohatých kostýmů. Vnější lesk podtrhuje, co zůstalo skryto pod povrchem.

To podstatné ovšem spočívá na hercích. I ti v menších rolích dokázali zaujmout, přesně zapadli do mozaiky děje a dotvářeli atmosféru tragického příběhu. Snad nejvíce zaujala dvojice rodičů ústřední hrdinky Štěpky Kiliánové v podání osvědčených členů souboru Marie Durnové a Zdeňka Dvořáka.

Martin Siničák v hlavní mužské roli opět prokázal šíři svého hereckého rejstříku. Jako vypočítavý, mravně otrlý egoista, přesvědčil. Sugestivní byla proměna do podoby lidské trosky v konečném stádiu, tehdy neléčitelné a společensky zavrženíhodné pohlavní choroby.

Krásná je postava Štěpky, osamělé, bez životního naplnění. Citlivá, přitom vnitřně silná osobnost, kterou nelze zlomit. Dokáže stát za manželem, který jím nebyl, a podvedl ji tím nejhorším způsobem. Hana Tomáš Briešťanská zkrátka v roli září. Dojímá i imponuje vzdorem osudu, postojem nikdy se nevzdat. V tom je síla Havlíčkovy předlohy, nyní účinně tlumočená v brněnské inscenaci.

Přestože divadlo nedisponuje prostředky jako film, může mu konkurovat specificky divadelním přístupem, kvalitou hereckých výkonů a bezprostředním kontaktem s divákem. To vše se u Petrolejových lamp v provedení Národního divadla Brno podařilo. "Mahenka" tak po delším čase jaksi bez šťávy a v útlumu, z něhož jen občas zableskla dřímající energie, dává znát o svém potenciálu, oživeném navíc i transfuzí nové krve.

JAROSLAV ŠTĚPÁNÍK, autor je divadelní publicista