Tragická inscenace přilákala i podruhé v krátkém čase nemálo zvědavců. Není se čemu divit. Již při příchodu do divadelního sálu se divákům dostává pod kůži atmosféra antického Řecka. Hořící pochodeň a olympské ohně působily úžasně. S úsměvem jsem si hned pomyslela, zdali stejné nadšení sdílí i technici v zákulisí. Hořící zlínské divadlo by si tím také odbylo velkolepou premiéru. Samozřejmě herci byli důslední a dbali na každý svůj pohyb.
Hraje se po celém sále
S netradičním zážitkem se při Orestei rozhodně setká několik šťastných desítek diváků, kteří do hlediště usednou přímo na jevišti. Dramaturgové si tentokrát se scénou náležitě pohráli. Hraje se doslova po celém sále. Herci se pohybují na postranních balkonech, v hledišti mezi diváky a díky úzké dlouhé rampě, která vede z jeviště až do poloviny sálu, se hlavní představitelé dostanou až do zadních řad. Během tříhodinového představení jsem třikrát jako divák měnila svou pozici. A třikrát to bylo jiné.
Divadlo 3D
Avšak těch pár vyvolených sedících v tak zvaném antickém kruhu na jevišti mají přece jen nejlepší pohled. Herce mají přímo před nosem, mohou sledovat detaily, jako jsou rozzuřené tváře či každý pohyb královny Klytaiméstry či Oresteia. Mé obavy z toho, že mi budou do tváře svítit reflektory a, že na mě určitě bude hledět celé divadlo, se rozplynuly během chvíle. Tanec a sborový zpěv za živého doprovodu devíti filharmoniků je zážitkem. V aréně se totiž skutečně stáváte součástí příběhu. Oresteia podle režiséra J.A. Pitínského se dá přirovnat k modernímu 3D divadlu bez speciálních brýlí.
Pokud byl režisérův záměr představit kulturně unavenému Zlínu nový a netradiční směr divadla, tak se mu to rozhodně povedlo.