Posledním a teprve tím důležitým nej nového „letně slavnostního“ Shakespeara jsou pak opravdu profesionální herecké výkony všech zúčastněných. Tedy toho, čeho jsme se letos v Praze v případě Othella, hraného na Nevyšším purkrabství, zatím nedočkali – s čestnou výjimkou Ladislava Freje a Barbory Munzarové…

Komedie omylů je bláznivou veselohrou, kterou kupředu žene záměna dvou identických dvojčat, jež se neočekávaně objevují v jeden čas na stejném místě. Ocitáme se v Efezu, kam po dlouhém a marném hledání svých bratrů připlouvá Antifolus a jeho sluha Dromio. Ani jeden netuší, že právě zde jejich sourozenci žijí.

Kolotoč ztřeštěných událostí a neporozumění může začít. Rajmont zasazuje komedii do orientálně laděných kulis. Setkání znovunalezených dvojčat je v jeho interpretaci také setkáním dvou odlišných světů – koloniálního Západu a barbarského Východu. Orientálnost čiší z každého detailu inscenace: od blyštivých kostýmů herců, které kontrastují s puritánskou střídmostí v odívání zápaďanů, přes náladovou hudbu v meziscénách až po nadměrné užívání koření.

Rajmont ve výsledku vytváří svérázný, po okraj naplněný svět, kde každá postava, byť epizodní, má svůj vlastní příběh. Např. Boris Hybner coby málomluvná postava obchodníčka, jenž každý „nalezený“ předmět svědomitě odnáší do zastavárny.

Do hlavních rolí obsadil režisér Martina Pechláta a Filipa Rajmonta. Hercům se daří přesně odlišovat osobnosti jednotlivých bratrů, a to i do daleko jdoucích nuancí, což v nedivadelním prostoru, který nutně vyžaduje větší dávku expresivity, je úctyhodný výkon. Komedie omylů je velmi zdařilou inscenací. Nestaví totiž na geniu loci místa a slavných jménech, ale na profesionální a poctivě odvedené práci.

William Shakespeare: Komedie omylů
Režie Ivan Rajmont, překlad Martin Hilský.
Letní Shakespearovské slavnosti, nádvoří Lichtenštejnského paláce, premiéra 8. července 2008. (Psáno z reprízy dne 18. 7.)

JAN JIŘÍK