Hlavní roli v ní přijala členka Národního divadla Iva Janžurová, jejíž hrdinka Ingrid je čerstvě ovdovělá matka dvou dcer:  Mia (Sabina Remundová) má pubertální děti, přebujelý pocit zodpovědnosti, starost o mámu a nefunkční manželství. Mladší Roos (Barbora Munzarová), bývalá školní kráska, děti nemá. Zato má přepychovou rezidenci v Bangkoku… a nefunkční manželství.

Cesta za štěstím

Čtyřlístek postav doplňuje melouchář a bývalý spolužák dcer Walter (Miroslav Vladyka), který by rád koupil jejich dům na břehu moře. Se všemi třemi se Ingrid na stará kolena vydává na misi pod heslem – „budete šťastní, ať se vám to líbí, nebo ne“. Zamíří do Thajska, kde budou praskat ledy, tajemství i urny.

Jemná tragikomedie podle Janžurové

„Ingrid se ocitá po smrti manžela v nečekaném prozření, že se v zaujatém plnění povinností manželky a matky minula se svou touhou po smysluplném naplnění života. Chce před takovou prohrou zastavit své dcery a taková snaha samozřejmě přinese řadu komediálních situací. Je tu před námi vzácná jemná tragikomedie, která se bude úsměvně promítat do příběhů rodin těch, kdo budou sedět v hledišti,“ říká Iva Janžurová. Ingrid je jí blízká tím, že má sama dvě dcery. „Je to blízkost vlastně docela nedůležitá, nicméně můžu pro ni čerpat i ze svých mateřských zkušeností. Děti nás od jisté chvíle mají za slabé či slábnoucí osoby, které si koledují o shovívavost a o maximálně povinnou úctu ke stáří. Snaha být rovnými partnery vůči jejich rozpaženým křídlům je holt dětinskost. A to je ve hře Na mělčině pěkně zachycené.“

Tři velké herecké příležitosti pro ženy

Režie inscenace se chopil Jakub Nvota, autorem scény je čerstvý držitel Ceny Alfréda Radoka Martin Černý a kostýmy navrhla Lucie Loosová. „Není v současné světové dramatice mnoho her, které by nabízely hned tři velké příležitosti pro ženy – herečky. Komedie Na mělčině takovou hrou je. Disponuje životní moudrostí, humorem a zároveň je v ní odvěký příběh běhu času, vnímaný přes model rodiny. Každý z nás dospěje pod ochranou rodičů, aby je záhy začal chránit, starat se o ně a doufal, že je pro svoje děti tím, čím byli rodiče pro něho. Toto střídání generací přináší pravdy, ale i trpkost, ironii života a humor jako zbraň, díky níž je možné přežít,“ doplnil Jakub Nvota.