Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Při výslechu bych nebyl hrdina, říká herec Dušan Blažka

Moravská Chrastová /ROZHOVOR/ - Rozebral psychiku hlavního hrdiny do posledního šroubku a nakonec dostal, co chtěl. Působil tak autenticky, až z jeho úžasného výkonu v roli nesmlouvavého a důmyslného estébáka mrazilo.

20.11.2014
SDÍLEJ:

DRSNÝ VYŠETŘOVATEL. Herec Dušan Blažka (vpravo) si nastudování Komunismu užil. Záporné role se mu hrají mnohem jednodušeji. V pondělí hrál estébáka naposledy. Foto: Deník/Bohuslav Stehno

Vyšetřovatel ve hře Komunismus v podání DUŠANA BLAŽKY připomněl lidem v sále, jak to skutečně vypadalo za minulého režimu a jak neobyčejně krutý dokázal komunistický státní aparát a tajné složky dokázali být.

Jak se vám studovala role ironického, filozofického a především drsného estébáka?
Šlo to velice dobře. Záporňáci se hrají výborně, dobře a jednoduše. Mnohem lehčeji, než role kladných hrdinů. To určitě herci potvrdí.

V čem je to jednodušší?
Je lehčí zahrát s prominutím „hajzla", protože není moc věcí, jak to zkazit. Na druhou stranu, když špatně zahrajete klaďase, zkazíte celé divadlo. Záporňáci jsou brnkačka.

Je ovšem rozdíl hrát fiktivní zápornou roli oproti estébákům, kteří skutečně existovali.
To těžko říct, mně se to hrálo velice dobře a role mi sedla.

Když si člověk nahodí sako, ale naproti tomu má někoho vyslýchat, to je silné.
Od režimu to bylo zákeřné, protože vyšetřovatelé většinou byli v civilu, zatímco policisté nosili uniformy a byli jakýmsi bičem a pákou na lidi. Tajní a vyšetřovatelé byli v civilu mnohem větším zlem. Řekl bych, že to bylo ve finále o dost horší.

Docela jste se s ní ale ztotožnil.
Přiznávám, že se mi to hrálo fakt dobře. (úsměv)

Mrazilo vás při čtení pasáží z vašich replik ve scénáři?
Jo! Když jsme přišli s tím, že bychom hru Komunismus měli dělat a četlo se to, věděl jsem, že chci, abychom do toho šli. Když se vybírá hra a režisér řekne, že právě tohle si zahrajeme, tak je to fajn. Jenže právě tohle bylo dílo, na které jsem se vyloženě těšil, protože je doba, jaká je. Bývalí straníci jsou pořád v zastupitelstvech. Spousta lidí nechtěla slyšet, co bylo, ale my nechceme dělat politiku. Je to jen připomenutí toho, co bylo a kolik profesionálních a ochotnických divadel hraje na toto téma…

Těžká látka to musela být pro váš soubor už proto, že obyčejně hrajete komedie, že? Vybrali jste si drama s historickými souvislosti dopadajícími na většinu národa.
V tom je to těžké, ale drama se hraje o trochu lépe než komedie. Drama bude drama, i když ho neodehrajete přesně. Komedie je o dost složitější v tom, že když se netrefíte a nebude to vtipné, už to není komedie.

Když jste říkal, že jste se na hru Komunismus těšil, znamená to, že jste si přímo řekl o roli vyšetřovatele StB?
Ne, ne. Režisér si řekne, koho si v té konkrétní roli představuje a my si k tomu také řekneme, zda se nám to pozdává. Ale zrovna tady si myslím, že to bylo od první chvíle jasné. (smích) Nedělá mi potíže hrát takovou roli. Sžil jsem se s ní, ale ne proto, že bych takový v životě byl, spíš proto, že taková role je herecky vděčná.

Řekl vám někdo z vašeho nejbližšího okolí, že se na jevišti chováte jako skutečná „estébácká svině"?
Všichni moji známí mi okamžitě řekli, že už se mnou nebudou mluvit. (smích) To byla ta první reakce, ale z legrace.

Vaše postava říká před koncem představení mrazivá slova o tom, že profesorů a inteligence je hodně pohromadě a proto je třeba ji ředit. Co na to říkáte?
Být součástí toho režimu, znamená také perzekuce. A co udělá každý totalitní režim? Nejprve se zbaví inteligence, protože ta řídí odboj a všechny ismy.

Spousta vzdělaných lidí proto odešla. Dnes také odcházejí do zahraničí, avšak z finančních důvodů.
Řekl bych, že inteligenci si znovu můžeme vychovat a vytvořit. Že teď zrovna nejsme ekonomicky silní a politika je momentálně, jaká je, je druhá věc. Vidím to pozitivně. Zase k nám přichází inteligentní lidé z Ukrajiny, nebo Indie.

Dokázal byste si představit opačnou situaci a ocitl byste se na židli vyslýchaného?
Jo. Hra s tímto podtextem člověka ovlivní a je přemýšlivá. Když jsem se zamýšlel nad situací hlavního hrdiny našeho příběhu, došel jsem k tomu, že nevím, jestli bych se vůbec sám zachoval jinak. Nedokážu o sobě říct, že bych byl takový hrdina, abych bojoval proti režimu a nebral zřetel na to, že moje děti to odnesou a nebudou moci do školy. Počátečním důvodem tu bylo shánění léků pro nemocného otce a já si nemyslím, že bych se zachoval jinak. Je to hrozný střet zájmů, všechno se sype a on chce pomoci své rodině, ale když se to všechno provalí, je vyvrhelem.

Rodina se rozsype. Je to těžké, že?
Nevím, zda se dá říct, že by byl člověk tak silný, aby vzdoroval a řekl ne, kdyby za ním státní bezpečnost přišla. Má to své výhody a člověk myslí v první řadě na svou rodinu. A jestliže mi řeknou – dostanete léky, kdy s námi podepíšete a děti půjdou studovat – asi bych takový borec nebyl.

17. listopadu 1989 vám bylo okolo třinácti let. Vnímal jste situaci v zemi?
Ne. Když přišel sedmnáctý listopad, seděl jsem hodiny u rádia a poslouchal jsem jako vyvoraná myš. Byly to pro mě úplně nové informace a nevěděl jsem, oč jde. Maminka byla aktivní, co se týče svazu žen a červeného kříže. Na vesnicích to tak bylo. Kdežto můj táta na režim nadával. Vlastně jsem nikdy nevěděl proč, o tom se víc nemluvilo. Mívali totiž hospodářství, byli perzekuovaní a prožili si své. Táta nadával a maminka se k tomu nevyjadřovala. Přišla revoluce a já zjistil, že byl i rok 1968, kdy se také něco stalo. Žil jsem v tom, že Rusové jsou tu od války. Bylo to pro mě obrovské překvapení.

Dopadaly perzekuce na rodinu podobně jako na hrdiny příběhu Komunismus?
To určitě ne. Rodiče byli dělníci, v tom problém nebyl. Otec se k tomu vyjadřoval v kruhu rodiny, ale jinak jsme to o tom tolik nemluvili. Možná že mi to někdy vysvětloval, ale tenkrát jsem to úplně nezaznamenal. Ale nestávalo se to, že by mě obracel v názorech. Vždyť i ve škole stačilo říct něco proti režimu a bylo zle.

Měl jste jako teenager vlastní zkušenost se státní bezpečností?
Ne. Byl jsem tak naivní jako spousta dětí. Jezdili jsme na pionýrské tábory, milicionáři nás nechali zastřílet z kulometu. Byli jsme vážně jak malá děcka a hned jsme se ptali, jak to udělat, abychom se dostali do milicí, protože se nám líbilo, že si můžeme zastřílet. Odpověď byla samozřejmě taková, že musíme vstoupit do strany a jít do fabriky. A my s kamarádem jsme si říkali, že půjdeme, až nám bude osmnáct, budeme v milicích a jak by se nám to líbilo. Dneska je to úsměvné, naivní, ale takové to bylo.

A ve vašem okolí si někdo trable s StB prožil?
Nikdo takový tu nebyl. Jen si vzpomínám, jak jsem slyšel o řediteli školy v Březové nad Svitavou, který nepodepsal souhlas se vstupem vojsk na naše území. Byl perzekuovaný a vyhozený. Ale to je jen z doslechu, přímou zkušenost nikdo příliš nemá.

Vraťme se ještě ke hře Komunismus. Zlomený otec od rodiny na konci zmizí. Co podle vás udělal? Šel ještě bojovat za záchranu rodiny, nebo skončil se životem?
Otevřený konec je u nás záměrem. Ať si každý popřemýšlí o tom, co změna a tragédie v jeho životě znamená. Vždyť minimálně přišel o rodinu a manželku. Je na zvážení lidí, zda život ukončil, i když se to nabízí, ale není to zase tak jasně dané.

Co byste v jeho situaci udělal?
To je hodně složité. Když se člověk dostane do tak těžké situace, špatně se to hodnotí. Jsem typem člověka, že se mám asi tak rád, že bych si bez nějaké fakticky vážného důvodu na život nesáhl. Jenže právě v tomto příběhu je ten táta v takové situaci, že smrt byla nejlepším východiskem.

Autor: Bohuslav Stehno

20.11.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Prezidentská debata ve vlaku Deníku 20. listopadu na cestě z Prahy do Ústí nad Labem.
AKTUALIZOVÁNO
75 33

Spory nad Mašíny i vznikem vlády. Mezi kandidáty to ve vlaku jiskřilo

Nová Sněmovna, Tomio Okamura
AKTUALIZUJEME
12 18

On-line: Poprvé se sešli noví poslanci. O imunitní výbor se hádali dvě hodiny

Island přeběhl za devět dní. Zážitek nemusí být pozitivní, říká Martin Šmíd

/ROZHOVOR/ Letos v červenci nevídaným způsobem pokořil Island – za devět dní přeběhl z nejsevernějšího neobydleného poloostrova přes pobřeží, pásmo hor, vnitrozemím až na jih. Martin Šmíd při tom urazil 644 kilometrů, společnost mu dělal pouze 40 kilogramů težký vozík s vybavením. I přes nepřízeň počasí a selhání techniky, dokázal pokořit sám sebe…

Zeman odletěl do Ruska. S Putinem se sejde zítra

Prezident Miloš Zeman dnes odletěl z Prahy na pětidenní státní návštěvu Ruska. Na jedné z jeho posledních zahraničních cest před lednovými prezidentskými volbami ho doprovází početná skupina českých podnikatelů, kteří budou na seminářích v Moskvě a uralském Jekatěrinburgu diskutovat o rozšíření kontaktů s ruskými firmami. Podepsat mají smlouvy za víc než 20 miliard korun. 

Američtí demokraté obcházejí Trumpa. Se zástupci jiných zemí mluví za jeho zády

Starostové a guvernéři z řad Demokratické strany v USA ignorují rozhodnutí současného amerického prezidenta a důležitá rozhodnutí dělají ve světě bez něj. Zjistil to deník The Washington Post.

AKTUALIZOVÁNO

Jana Novotná dohrála svůj životní zápas. Zemřela v pouhých 49 letech

/VIDEO, FOTOGALERIE, ANKETA/ V nedožitých padesáti letech zesnula po těžké nemoci tenistka Jana Novotná, wimbledonská vítězka z roku 1998. Na bývalou světovou dvojku vzpomínají tenisové legendy.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT