Jednomu z nich, Karlu Vaňkovi, který se při festivalu na pár dní vrátil do svojí rodné země, jsme položili tři otázky.

Co máte na České taneční platformě rád? Proč na ni jezdíte?

Já jsem tu sice jako zahraniční host, ale pocházím z Prahy, takže je to dobrá záminka podívat se domů. Ale také se snažím neztratit kontakt s místní scénou, což se ne úplně daří, protože jsem venku již více než dvacet dva let. Jednou do roka se rád přijedu podívat, co se tu děje, protože dnešní scéna je už úplně jiná. Z mé generace tu už na jevišti nikoho nevídám.

Jaký je váš nejzajímavější zážitek z Platformy?

Ještě když jsem tančil, bylo to v době, kdy Ponec (divadlo na pražském Žižkově, ve kterém se festival koná pozn, red.) úplně začínal, jsme hráli takové komorní představení ve dvou. A kolem jezdily vlaky. Dnes už to tak není, ale tehdy jezdily hodně blízko a celé divadlo se třáslo. Na konec jsme zjistili, že se to k tomu představení vlastně hodí. Ten šokující moment, kdy se na vás valí vlak a pak zase mizí.

Jak byste někoho přesvědčil, aby nešel na činohru, ale na taneční představení?

To je pro mě těžká otázka, protože já jsem spíše opačný případ. Mně dělá problém všechno vyčíst z textu. Asi bych ho nalákal na to, že v tanečním představení může cítit to, co v činohře nikdy. Tanec, když funguje, tak funguje ne přes intelekt, ale přes břicho, přes pocity.

Karel Vaněk vystudoval matematiku na Karlově Univerzitě, ale poté se začal věnovat tanci. Moderní tanec studoval mimo jiné i na stážích v Londýně a New Yorku. Od roku 1983 byl členem Laterny Magiky, v roce 1990 spoluzakládal New Prague Dancers, v roce 1991 založil Černá & Vaněk Dance, byl sólistou Choreografického divadla ve Freiburgu a Choreografického divadla Bonn. V současné době pracuje jako programový ředitel pro tanec v kulturním centru Brotfabrik Bonn a vyučuje taneční divadlo na Alanus Hochschule v Bonnu - Alfteru. Letos se účastní České taneční platformy jako zahraniční host.