Jára Cimrman je fenomén. Není tedy divu, že se na oslavách padesáté sezóny na Tanvaldsku sešly davy fanoušků všech věkových kategorií. Situační komice, jazykovým hříčkám a humoru, jež balancuje mezi hospodskou a intelektuální zábavou podléhají celé generace. Hlášky, říkanky a písně už zlidověly a skalní fandové se špičkují, kdo jich zná nazpaměť víc.
„Oslava padesátky je naprosto unikátní. Slavili jsme pětadvacátiny a čtyřicátiny, ale půlstoletí vše předčilo. Byly tu tisíce lidí, hlava na hlavě a výtečná atmosféra," zhodnotil kulisák a herec cimrmanovské družiny Robert Bárta, který se objevil v osmi inscenacích a hraje od roku 1987.
Maják a géniovo muzeum
Tanvaldsko je Cimrmanem přímo prošpikované. Jeho družina sem jezdí i dvakrát do roka. Vyrostla tu jeho rozhledna Maják i muzeum s nejabsurdnějšími vynálezy, krajem také vede i jeho cyklostezka.
„Je neuvěřitelné, kolik lidí se tu sešlo. Líbí se mi, jak si Cimrmana lidé z Tanvaldska vzali za svého a hýčkají si ho. Jsem na to po právu hrdý," řekl herec Vojta Kotek.
Oslavy trvaly takřka celý den. Od ranních hodin až do večera. Hlavní program se odehrál v areálu U Čápa v Příchovicích. Vyhlašovala se nejoblíbenější hláška. S více než třinácti tisíci hlasy zvítězila nakonec tato:
„Toto jsou rozumní chlapci? Vždyť je to tady jeden vedle druhého samý debil nebo blbeček. Se podívejte do zasedacího pořádku – debil, blbeček, debil, blbeček, debil, blbeček, debil, blbeček. Akorát támhle vzadu, to je snad jediná výjimka, sedí dva blbečci vedle sebe."
Kniha Půlstoletí s Cimrmanem
Při zahajování jubilejní sezóny se také křtila kniha Půlstoletí s Cimrmanem, do které vepsal Zdeněk Svěrák dopis Ladislavu Smoljakovi, který dojal celý internet. Ostatní členové divadla ovšem také připojili vlastní vzpomínku.
„Cílem bylo z každého dostat, jak se k divadlu Járy Cimrmana dostal. Druhé zadání byla humorná příhoda se souborem. Zdeněk Svěrák to zahájil tím svým krásným dopisem. Je to prostě úžasné. Psal to jako úvod. Gró měly být ty příspěvky herců a fotografická dokumentace dění v zákulisí. To, kam divák zepředu nenahlédne," doplnil Karel Havlíček Borovský z Českého nebe.
„K Cimrmanovi jsem přičichnul už na devítiletce. Jako první kus jsem viděl Dobytí severního pólu. Na vojně jsme pak hráli Dlouhého, Širokého a Krátkozrakého," vzpomínal Vlastislav Šůda z Jičína.
Příště v dobových krojích
O akci se dozvěděl na poslední chvíli, přesto se s rodinou a přáteli zúčastnili i spanilé jízdy z Navarova. Příště chtějí dorazit i v dobových kostýmech. „Tento génius mě provázel velkou částí života a mám mnoho oblíbených hlášek, ale čím jsem starší, tím mě více baví tato: ´Copak jmelí, ale jmelí.´ Když divadlo hraje poblíž Jičína, vždycky se snažíme získat lístky, i když je to někdy boj," dodal dvaapadesátiletý řidič.
Další nadšenci vyjížděli na bicyklech také ze Zlaté Olešnice a Velkých Hamrů, kde si pro Zdeňka Svěráka místní připravili dva dary: podhlednu a kuželník.
Aktuální kresba od školáka
Mezi dárky se objevila také malba zachycující pódium na oslavách jedenáctiletého Adama Bajgara z Prahy. „Znám všechny hry. Aktuálně poslouchám Cimrmana v říši hudby. Nejraději mám ale Dobytí severního pólu a Vyšetřování ztráty třídní knihy. Rodiče mě hodně berou na živá představení. Viděl jsem Švestku, Afriku i Liptákov. A těším se brzy na Třídní knihu," vyjmenoval nadšeně školák. Většina kamarádů ve škole Divadlo Járy Cimrmana nezná, ale kamarád Lukáš prý má Cimrmana také rád. „Nedaleko máme chalupu, ale na setkání fanoušků jsem poprvé. V muzeu a na rozhledně už jsem byl několikrát," pochlubil se mladý fanoušek.
Právě poslední hru, která mu chyběla k nastudování – Cimrman v říši hudby, si příznivci českého génia užili večer v tanvaldském kině,které nese rovněž vynálezcovo jméno. V předsálí také potěšili oko snímky ze zákulisí ansámblu. Celá akce byla benefiční. Přes 330 tisíc korun pomůže pacientům s poškozenou míchou a zrakově postiženým.
4 otázky pro Vojtěcha Kotka
K Cimrmanům jste určitě dostal díky otci? Jak dlouho s nimi hrajete?
Myslím, že už je to čtvrtý rok. Dohromady hrajeme ve Vraždě v salonním coupé, kde ztvárňuji Hlaváčka. Stejně tak hraje Joska Čepelka, syn Miloně. Jde o akci synové pomáhají otcům. Tahle mladá role mi vyloženě sedne.
Dnes jste si střihl sousedovic malého Mirka v rozhlasové hře Tma jako v pytli.
Hrával jsem to jako malý. Jezdil jsem s klukama na zájezdy. V lednu vždycky dojde na Mariánské Lázně.. Bydlí se tam třeba i déle jak týden a jezdí se po štacích okolo. Tenkrát to někoho napadlo, že jsem na těch hrách vyrůstal a uměl jsem je nazpaměť. Většinou hrál malého Mirka můj táta a mám pocit, že to nějak zkazil a já jsem mu pak vynadal. Nechápal jsem, že řekne blbě i ty dvě věty. (smích) Láďa Smoljak mě chtěl vykoupat v mojí drzosti: „Tak to hraj ty, když jsi tak chytrej.." Já jsem světácky odpověděl něco ve smyslu: „Tak mi to dejte, já si s tím zalezu do postýlky, dvakrát, třikrát si to přelouskám…" jak se říká v Záskoku. A pak už kdykoliv jsem byl v divadle a hrál se Záskok, mohl jsem si ty dvě věty říci.
Říkal jste, že jste na hrách vyrůstal. Dokážete říci, kterou máte úplně nejraději. Vím, že je to těžké…
Ano, moc těžké… Strukturálně nedoceněný mi přijde Lijavec. Líbí se mi ten scenáristický obrat celého představení. Je to léčebné divadlo v divadle. Díky věku aktérů to nyní nabývá nového rozměru. Jejich nápad léčebného divadla se aplikuje v praxi. Pánové mají různé bolístky a neduhy, ovšem když vylezou na pódium, najednou je nic nebolí. Myslím si, že tento kus není pro většinu diváků top, ale pro mě ano. Ten nápad je geniální.
Sobotní oslava byla naprosto fenomálním srazem fanoušků. Jak jste si ji užil vy?
Jsem překvapen, že dorazilo tolik lidí. Mám velikánskou radost. Je úžasné, že se divadlo dostalo až do 50. sezóny.
