O dramatizaci příběhu z venkova, který ironicky líčí rodinné vztahy a stejně úsměvně pojednává i ústřední problém – jak co nejrychleji a nejelegantněji provdat pět dcer Bennetových, se postaral režisér inscenace Daniel Špinar. „Asi před rokem a půl jsme přemýšleli, jaký velký román, který by dal zazářit pánské i dámské části souboru činohry Národního divadla, přivést na jeviště. A rozhodli jsme, že právě Pýcha a předsudek je pro nás ideální. Přes prázdniny jsme si jej přečetli a zamilovali se do něj," vypráví Špinar. „Jsem přesvědčen, že Pýcha a předsudek je něco, co diváky přiláká, většinou teda ženy, které s sebou vytáhnou partnery. Takže možná, že díky tomu mnozí návštěvníci ustoupí od předsudků vůči tomuto románu."

Při jeho dramatizaci se Špinar snažil odstranit co nejvíc dobových konvencí. „Myslím, že dívat se na konvenční dobovou záležitost v nákladných kostýmech by zas až tak nelákalo. Snažil jsem se proto do příběhu vnést to současné, co dnes lidi pálí." Jistě – pořád jsou to pýcha, předsudek a láska, o kterou jde v Pýše především. Stejně jako o její morální podtext.

„Nejsilnější téma, které jsem si pro sebe v románu objevila, mi přijde právě to, že když se člověk omluví, přizná svoji chybu, tak se strašně osvobodí a vyroste," říká Magdalena Borová, představitelka ústřední hrdinky Elisabeth, která se proti své vůli zamiluje do zachmuřeného, záhadného a štiplavého pana Darcyho. „Co má Elisabeth společného se mnou? Možná trochu energii, celkově je ale odvážnější, drzejší a prostořeká." Zpočátku nejde mezi ní a Darcym o lásku fatální, neboť tihle dva se hned na začátku děje pošlou takzvaně do háje – okamžitě a hned. Cestu k sobě hledají až v průběhu celé hry, kdy musí Elisabeth prozřít a uznat, že pan Darcy opravdu není takový neřád, jak si malovala.

Darcyho, jehož s Bennetovými seznámí pohledný pan Bingley (Jiří Suchý z Tábora) – ten, který nakonec skončí v náručí překrásné starší sestry Elisabeth, Jane (Jana Stryková) –, ztvárňuje Pavel Batěk. Také podobně jako Colin Firth, když byl obsazený do britského seriálu Pýcha a předsudek, půl roku zvažoval, zda roli (snad jen zpočátku) nesympatického Darcyho přijme, aby mu nezničila kariéru? „Já kdybych o nabídnuté postavě půl roku přemýšlel, tak mám z divadla padáka," usmívá se Batěk. „Nevím, co bych k němu řekl, protože většinu děje stojí, kouká, ke všemu většinou mlčí, ale jsem s tou rolí spokojený."

Nejslavnější román anglické spisovatelky Jane Austenové (1775–1817) Pýcha a předsudek se dočkal mnoha televizních a filmových adaptací. Teď přichází na jeviště Národního divadla.Zdroj: ND/Patrik Borecký

Stěžovat si nemůže ani David Prachař coby pan Bennet – i když… „Zkušenosti s dětmi, které bych mohl zúročit, samozřejmě jsou, sám mám pět dětí – tři dcery a dva syny. Bennet má pět dcer, což je trošku změna. Přemýšlel jsem, co je to za osud, jak je pro něj těžké mít toaletu pro sebe, představoval jsem si, co se děje ráno, když jdou děvčata do školy, jestli je koupelna pro tolik žen, navíc včetně manželky, dostačující a jestli ten otec nemá někde ve sklepě 1+1, kde žije," vtipkuje Prachař. Aby si coby Bennet ubránil svůj prostor, v němž nachází klid, nezbývá mu než číst. „A tak čtu a čtu. Mnohé z knih na jevišti ze vzteku roztrhám, ale slibuju, že až už jich moc zbývat nebude, vrátím ty, které jsem si odnesl domů."

Upjatou a afektovanou paní Bennetovou hraje Lucie Juřičková, v rolích dalších se představí Denisa Barešová (Kitty), Jindřiška Dudziaková (Lydia), Iva Janžurová (Lady Catherine), Jana Preissová (Reynoldsová), Eva Salzmannová (Gardinerová), Marie Štípková (Charlotta), Kateřina Winterová (Carolyne), Anna Peřinová (Georgiana), Filip Rajmont (Collins), Patrik Děrgel (Wickham), Matyáš Řezníček (Fitzwilliam) a Lucie Valenová (Mary).

Inscenace se odehrává na scéně Lucii Škandíkové (nápaditá je práce s papírovými lodičkami, kterými Darcy „vysílá signály"), autorkou šmrncovních kostýmů (ach, ta překrásná sukně Carolyne!) je Linda Boráros, hudba je dílem Jiřího Hájka. I díky nim vyznívá novinka Národního divadla svěže, jiskřivě, moderně a s humorem poukazuje na lidskou pošetilost. Až má člověk chuť chytit se občas za nos…