Všechny vaše předešlé muzikály byly původní. V čem bude inscenování toho světového jiné?

Budeme muset postupovat podle takzvané bible, tedy knihy plné instrukcí, co všechno musí být dodrženo, ať už Pomádu připravují kdekoli na světě. Co se týče licenčních projektů vůbec – u těch televizních je to těžší, u divadelních je možnost o určitých věcech jednat. Tak uvidíme, jsme teprve na začátku.

Už uvažujete o obsazení?

To by zatím bylo předčasné. Hodně s režisérem Jánem Ďurovčíkem sázíme – jak je u nás v Kalichu zvykem – na castingy, které jsme vyhlásili na 18. až 20. dubna. Chtěli bychom dát znovu příležitost mladým talentovaným lidem, protože si myslím, že pro ně moc šancí na uplatnění jinak není. Navíc cítím, že tito začínající umělci jsou schopni ze sebe vydat daleko víc, jsou všestranní, což diváci naštěstí začínají oceňovat více než pouhou popularitu z televize. V Pomádě zkrátka každý musí skvěle zpívat, tancovat i hrát, což ne všichni zvládají. Pro některé role ale určitě oslovíme i herce a zpěváky z našich předchozích muzikálů, například z Robina Hooda nebo Osmého světadílu.

 

Zdroj: Youtube

 

Mimochodem, zájem je o ně i v Jižní Koreji. Jak se to tak stane?

Jsem v kontaktu už několik let s korejskými producenty, kteří od nás prvně koupili Hamleta. Stali se z nás poměrně velcí přátelé, což vlastně vyústilo v to, že pak inscenovali i Jacka Rozparovače. Oba tyto naše muzikály se dostaly také do Tokia. Moc mě těší, že se nám podařilo takhle výrazně překročit hranice Evropy. Loni jsem Korejce pozval na Osmý světadíl s hity skupiny Elán a sám pro sebe jsem si říkal – Eláni jsou sice obrovská legenda, ale naše česko-slovenská záležitost, to u nich nemůže zafungovat. Jenže se ukázalo, jak jsem se mýlil, protože oni byli po představení nadšení a stále nám gratulovali k výsledku. Uvědomil jsem si, že ty melodie jsou natolik silné a děj tak srozumitelný, že má Osmý světadíl sílu oslovit diváky vlastně kdekoli. Takže jsme si hned plácli, včetně Robina Hooda.

Čím to, že jsou v Soulu muzikály tolik v kurzu?

Soul je dnes největší muzikálový trh na světě, ani Broadway, ani West End nedosahují takových rozměrů. Existují tam více než dvě stovky muzikálových produkcí, hraje se tam přes sto muzikálů denně – a chodit na ně je pro tamní obyvatele způsob životního stylu. Když jsem byl v Soulu naposled, šel jsem se podívat na některé jejich původní věci. A byl jsem v šoku, protože jsou na špičkové úrovni. Herci a zpěváci jsou prostě vynikající, navíc je zajímavé, že korejština je stejně zpěvná jako angličtina… Nejspíš víte, že o atraktivní muzikálová témata je v celém světě nouze. Takže se nedivme, že i korejští producenti při velikosti jejich trhu všemožně hledají, pátrají – a pokud je jim některé téma blízké, má v sobě emoci, a ještě se v daném představení potká s krásnými melodiemi a tanečními výkony, tak jednoduše věří, že perspektiva na úspěch je.

Vedle muzikálu se v Kalichu zaměřujete také na činoherní tituly, pořádáte i cyklus koncertů osobností. Do vaší poslední premiéry, lehce pohřební komedie Moje hra, jste angažoval Jiřího Bartošku. Bylo těžké ho po letech vyzvat na jeviště?

Od začátku nám bylo jasné, že bez Jiřího Bartošky nebo Zuzany Bydžovské by ta hra neměla takové kouzlo, punc výjimečnosti. Takže jsme pana Bartošku oslovili, předali mu scénář a on po čtrnácti dnech řekl, že do toho jde. Protože se mu hra líbí a protože je mu jeho postava v něčem blízká. A tak po mnoha letech zase začal zkoušet na divadle, k čemuž jistě přispěl fakt, že inscenaci režíroval Jan Kačer. Pro mě i pro herce byl zárukou kvality a úrovně představení.

Pro další plánovanou hru jste oslovil Ivu Janžurovou, s níž jste si před lety zahrál v Bakalářích. Co jiného chystáte?

Skutečnosti, že paní Janžurová naši nabídku přijala, si nesmírně vážím. Čtvrtého dubna u nás bude mít premiéru v komedii Na mělčině. Dále plánujeme další představení s Janou Paulovou a Pavlem Zedníčkem, do hry Život je divadlo jsme zase oslovili Aloise Švehlíka se synem Davidem. Po velkém úspěchu hudební retrokomedie Zločin v Posázavském Pacifiku, která si nedávno přivezla Cenu diváků z Grand festivalu smíchu v Pardubicích, bychom rádi připravili další inscenaci s Ondřejem Havelkou. A na podzim 2013 chystáme výpravný muzikál Mauglí, zrovna teď řešíme jeho výtvarnou podobu. Bude to rodinné představení Ondry Soukupa a Gábiny Osvaldové. Už mám k dispozici kompletní libreto, texty a první písničky, které jsou prostě nádherné a aktuální. Protože ona ta zvířecí džungle se prolíná i současným světem, co si budeme povídat, takže půjde o vtipnou konfrontaci lidského a zvířecího života.