S Broukem v hlavě se herec setkal už před sedmi lety v Divadle A. Dvořáka v Příbrami. Tehdy v něm ovšem ztvárňoval hlavní dvojroli Viktora Emanuela Champsboisyho a Boutona, jíž se v divadle Studio DVA zhostil Filip Blažek. Obě nastudování spojuje jméno režiséra Milana Schejbala.

Hana Rubešová, David Jařab a Jan Nebeský z Divadla Na zábradlí
Divadlo Na zábradlí oslaví 60. sezonu. Uvede Holmese či Bergmana.

„Příbramská inscenace byla postavená na mladém souboru s výjimkou úlohy Doktora Finachea, kterou hrál starší člen týmu. Na jednu stranu to pro nás byla velká výzva, na tu druhou trošku drzost – moje i režisérova – pustit se do dvojrole Viktora a Boutona,“ říká Roman Štabrňák. Teď je prý pro něj zajímavé sledovat, jak se jí chopil Filip Blažek. „Některé  věci dělá, když ne stejně, tak velmi podobně. Samozřejmě, jinak to mnohdy ani nejde. Ale protože rozumím Filipovu herectví a naturelu, známe se dlouhá léta a zkoušeli jsme spolu víc věcí, je to pro mě o to víc zábavné.“

S postavou Kamila pro něj vyvstala nová výzva – osvojit si mluvu jen s použitím samohlásek, což není jen tak, jak by se možná mohlo někomu zdát. „Ze začátku zkoušení to vypadalo, že mám spíš zácpu, než že neumím mluvit. Hodně jsem na požadovanou výslovnost tlačil, byly to pro mě kolikrát galeje, než jsem ji jakž takž zvládl, byť to vypadá velmi jednoduše,“ vypráví herec.

Práci mu usnadnil překlad Mileny a Josefa Tomáškových. „Je dobrý v tom, že věty, které Kamil říká, jsou čtyř či pětislovné, s výjimkou jednoho monologu, takže divák je z nich schopen pochytit (ačkoliv někdy to ani žádoucí není), o co zrovna ve hře jde. Občas jsme taky s dramaturgyní Kateřinou Fixovou přemýšleli, jak některá slova nahradit, protože můžou mít třeba i čtyři významy, pochopitelně i vulgární. Třeba: když v roli říkám – je to ‚chudák‘, tedy ‚u á‘, můžete si tam dosadit něco peprnějšího. Nebylo by to ale správné, protože o vulgarismech ta komedie není,“ vypráví Roman Štabrňák.

Ježíš v kontroverzní hře znásilňuje muslimku.
Dotace na kontroverzní hru? Na znásilňování muslimky nepřispějeme, rozhodl kraj

Že mu publikum rozumí, si ověřil během dvou „ochutnávek“ Brouka  v divadle Studio DVA. „Reakce od diváků pro mě byla důležitá, už jsem ji potřeboval. Cítím, že až budu v roli jistější a uvolněnější, protože zatím na ní pořád ještě dělám, budeme si moci s Filipem dovolit v rámci děje i nějakou tu improvizaci. Ta hra nás k tomu samozřejmě vybízí.“  

Brouk v hlavě je nejhranějším a nejslavnějším autorovým dílem v žánru situační komedie – v repertoáru ji měla či mají mnohá divadla napříč republikou, dočkala se i několika filmových zpracování a televizních adaptací. „Viděl jsem několik inscenací Brouka. Dokonce jsem se jel v průběhu zkoušení podívat do divadla v Kladně, kde ho udělali v novém překladu. Viděl jsem televizní adaptaci s pány Brodským a Řehořem, inscenaci v Městském divadle Brno s Jiřím Dvořákem a samozřejmě vinohradskou s Viktorem Preissem a Ivanem Trojanem, kterou už provází legenda. Je pro nás určitý závazek snažit se docílit minimálně stejné odezvy,“ sděluje herec.

Samotné téma hry, které spočívá v ověření partnerovy věrnosti, není ani dnes něčím, co by se vzhledem k jejímu vzniku (r. 1907) považovalo za zastaralý jev. „Myslím, že to kdysi v nějakém řadu řekl František Ringo Čech, že zakázat nevěru je něco jako uzákonit zdraví. A má pravdu. Nevěra existuje, co je lidstvo lidstvem. Pro mě coby herce je zábavné sledovat, jak diváci rozumí situacím, které se na jevišti odehrávají. Znamená to, že buď zkušenost s nevěrou mají sami, nebo se jich dotkla z vyprávění známých,“ směje se Roman Štabrňák.

Ze všeho nejvíc si na Feydeauově komedii cení, že je mistrně vystavěná. „Její schéma  je promyšlené do všech detailů, s matematickou přesností. Pokud je v něčem archaická, pak v tom, že drží určitou konvenci v jednání a chování postav, což může být samo o sobě komické.“ 

Brouk v hlavě není zdaleka jediným kusem, v němž se Roman Štabrňák v divadle Studio DVA, potažmo na Letní scéně Vyšehrad, objevuje. V poslední době skvěle baví zejména coby včelař Franta, šéfkuchař, sociální pracovnice Běta a bobtail Jack Nicholson – všechny ztvárňuje v komedii autora a režiséra Patrika Hartla 4 sestry, která měla premiéru před dvěma lety. „Jak řekl Patrik Hartl, Franta je nukleární hovado. To mi stačilo k tomu, abych se pokusil naplnit jeho představy o tom, jak by měl vypadat. Hraju to rád. Jsem zvědavý, co mi Patrik vymyslí příště, bude-li nějaké příště,“ uvádí herec, jehož lze nejen v létě vidět i v komediích Kutloch aneb I muži mají své dny či Hovory o štěstí mezi čtyřma očima.

„Komediální herectví mám rád, samolibě mi dělá dobře, když se lidé smějí. Mám rád ale takový humor, který není úplně prvoplánový, prvoplánově vulgární, což neznamená, že nemůžu použít vulgarismus. Nejbližší z divadelních žánrů je mi jako herci i divákovi tragikomedie, protože to je život. Každý se rád něčemu zasměje a pak si nad něčím pobrečí. Když se tyto dvě polohy snoubí na divadle, když mají navíc přesah, nad kterým se zamyslíte a něco  třeba osobního si tím třeba vyřešíte, je to nejvíc,“ doplňuje Roman Štabrňák.

Brouk v hlavěHra je na programu Letní scény Vyšehrad (s pauzami) celé léto. Dále hrají Filip Blažek, Jitka Schneiderová, Michal Slaný, Lukáš Král, Lucie Pernetová/Anna Fixová, Petr Pěknic, Štěpán Benoni, Berenika Kohoutová, Jiří Ployhar, Kristýna Janáčková, Lukáš Kofroň/Václav Liška a Mojmír Maděrič.

Divadlo Antonína Dvořáka v Ostravě. Ilustrační foto.
V Ostravě mají evropský unikát: divadelní archiv se špičkovými parametry