O zkušenostech s hraním pod širým nebem, svíčkách na jevišti a mužích v ženských rolích mluvil Vladimír Čepek, ředitel a dramaturg Činoherního studia, a Filip Nuckolls, umělecký šéf této scény a režisér hry Romeo a Julie.

Novou sezonu startuje Činoherní studio netradičně mimo domovskou scénu. Proč?
Vladimír Čepek: V Jižních zahradách děčínského zámku jsme už začali hrát inscenaci Romeo a Julie. Odehrajeme tři představení: v pátek 23. a 30. srpna a v sobotu 7. září.

Alžbětinská konvence

Ve spojitosti s inscenací ROMEO A JULIE se často zmiňuje „Alžbětinská konvence". Co to je?
Vladimír Čepek: Snažíme se být co nejvěrnější historickému způsobu inscenování (což mohou diváci znát například z filmu Zamilovaný Shakespeare). Na scéně uvidíte pouze mužské obsazení i v ženských rolích, co nejjednodušší je svícení, kostýmy i scéna. Samozřejmě scénu v Děčíně nahradí krásná scenérie zámeckých zahrad.
Filip Nuckolls: Alžbětínská konvence, stručně řečeno, má za základní prvek iluze vyřčené slovo. To nutně nepodmiňuje, aby ženské party hráli muži. To, že se tak převážně dělo, vyplývá ze společenské situace za vlády Alžběty I. v Anglii na konci 16. století, kdy bylo divadlo považováno za pokleslou jarmareční zábavu žen nedůstojnou, a proto pro ně jako aktérky zapovězenou. Z inscenačního hlediska „alžbětínská divadelní konvence" pracuje s jevištěm jako s pódiem, na kterém nemusí být konkrétní scéna, neboť právě všechno je řečeno, což zase umožňuje od antického divadla nevídané rychlé střídání prostředí. Nepočítá ani s kostýmem jako výtvarným prostředkem, jen charakterizujícím, což nás opět vede k té záměně mužů v ženské postavy, ale rovněž mladých ve staré, hubených v tlusté apod. Je to konvence, která vypustila fantazii do prostoru mezi herce a diváka. V tom je její síla, ne v travestii, jak se často mylně domnívá.

Co vás vedlo k takovému zpracování Shakespeara?
Nuckolls: Touha vyzkoušet si, zda na to takto máme. (Smích) Moderní divadlo poskytuje hercům a inscenátorům mnoho berliček, o které je možné se opřít, či za které je možné se skrýt. V tomto případě má herec jen slovo (byť mistrně napsané) a rytmus (u Shakespeara blankvers). Jinak nemá nic, používá se minimum rekvizit, holé jeviště. Přesto je možné zbudovat celý svět a ztvárnit celý život.
Čepek: Byl to slib pánské šatny, který si dala před několika lety. Navíc se ukázalo, že i v dnešní době může takové zpracování fungovat.
Nuckolls: Zkoušení v době, ve které žil Shakespeare, nelze srovnat s časem, který se věnuje nazkoušení dnes (a je to plus pro dnešní dobu, aby nedošlo k mýlce). I tak byly schopny tehdejší společnosti konkurovat tehdy oblíbeným medvědím zápasům. Ty se zhusta konaly v sousedství divadelních arén ve stejný čas.

Asi 60 svíček

Na letní scéně Divadla Ungelt při jednom z představení vypadl proud, herci dohrávali při svíčkách. V inscenaci z Ústí jsou však svíčky téměř hlavní zdroj osvětlení. Proč, kolik jich je?
Čepek: Jelikož jsme Romea a Julii zkoušeli před Vánoci 2012, trochu s úsměvem jsme tvrdili, že je to kvůli předpovídanému konci světa , který přijde a vyřadí na nějaký čas elektřinu tak, abychom mohli hrát. Ale v praxi je to opět návrat k alžbětinskému divadlu. Původně mělo být přes 100 svící, nakonec je jich asi 60.

Jakou zkušenost máte s hraním pod širým nebem?
Čepek: Činoherní studio ji má velkou. Naposled jsme tak před 5 a 4 lety jezdili s Jánošíkem. Zúčastnili jsme se Jánošíkových dní v Terchovej a Dní Matice slovenskej v Martině, o rok později jsme měli sérii představení na hradě Křivoklát. Oba zájezdy byly velkým zážitkem jak pro nás, tak podle reakcí i pro diváky.

Museli jste inscenaci Romeo a Julie upravovat pro uvedení na děčínském zámku?
Čepek: Samozřejmě byly technické změny, dané změnou prostoru. Další změnou je, že pod širým nebem budeme hru uvádět s přestávkou.
Nuckolls: Představení pod širým nebem je zážitek pro obě strany. Inscenaci je nutné přizpůsobit prostředí. Nelze silný venkovní prostor (k takovým produkcím si méně chytrý pořadatel nevybere ošklivé místo) násilně přizpůsobovat zažitým schématům, to by byla smrt inscenace i magičnosti prostředí. V otevřených prostředí máte všude zpravidla dál než v divadlech, tedy jen sladit a zrytmizovat nástupy a pohyb herců mimo jejich výstupy je často problém. Ale pak to většinou stojí za tu námahu. Mám několikaleté zkušenosti z hradu Kašperk na Šumavě a musím říct, že si i po letech dokážu vybavit každé jednotlivé představení. Ono když se začne na obzoru blýskat, v okamžiku smrti hlavního hrdiny zavane ledový poryv větru a přijde za vámi duch na osvětlovací stanoviště, to jedinečnosti aktu divadla dodá něco, co v uzavřeném prostoru divadla nevykouzlíte.

Snad pršet nebude

V případě nepřízně počasí se budou představení přesouvat, rušit nebo lze hrát i za deště?
Čepek: V případě dlouhotrvajícího (celodenního) deště máme možnost přesunout inscenaci do vnitřních prostor zámku, přijdou-li přeháňky, zkusíme představení dohrát. V případě silnější přeháňky je možno představení přerušit.

Jak rezervovat lístky, kolik stojí? Jaká je kapacita hlediště?
Čepek: Vstupenky lze rezervovat na webu děčínského zámku www.zamekdecin.cz pod ikonou „program" se dostanete přímo do rezervačního systému na naše představení. Normální vstupné je 180 Kč, studenti, senioři a držitelé průkazu ZTP mají lístek za 130 Kč. Kapacita hlediště je 200 míst, ale rychle se plní, doporučuji rezervovat si lístek včas. První termín 23. srpna byl vyprodaný, pátek 30. srpna už skoro také, sobota 7. září ne. Ale zájem je velký a je třeba si brzo rezervovat místo.

Plánujete se zámkem Děčín spolupráci i v budoucnu?
Vladimír Čepek: Je to první rok naší spolupráce a zatím funguje velmi dobře díky paní ředitelce Ivetě Krupičkové a panu Miloši Vavřičkovi. Pokud celá akce dopadne dobře i celkově, určitě budeme uvažovat o další spolupráci.

Brutalita s něhou

Co chystáte v nejbližší době na své domovské scéně?
Nuckolls: Při zkoušení Romea a Julie jsme zjistili, že nás Shakespeare hrozně baví. Každý soubor, vulgárně řečeno, dospěje do nějakého „klasického stádia". My si nemůžeme pomoci, ale poprvé cítíme, že ten čas pro náš soubor nazrál. Že směs drzosti, brutality, něhy, životní touhy, frajerskosti, ryzosti, nesentimentálnosti, hravosti, gurmánskosti slova, živočišné citovosti, kterou v sobě představitel shakespearovských postav nutně musí mít, je souboru Činoherního studia teď velmi blízká. Taky máme strach, že kdybychom nezačali uvádět Shakespeara nyní, pak bychom se k němu již nikdy nemuseli dostat, což by pro naše herečky a herce bylo promarněné krásné setkání. A jak Vladimír naznačil, inscenovat Shakespeara v duchu alžbětínské konvence už nehodláme. Zaměříme se na jeho hravost a rozpustilost.
Čepek: Již 20. srpna tak začínáme zkoušet opět Shakespeara tentokrát komedii Zkrocení zlé ženy. Tentokrát již nepůjde o alžbětinské zpracování, v hlavní roli se představí Klára Krejsová.
Nuckolls: Snad Vladimír promine, když prozradím, že Zkrocením zlé ženy to nekončí.