„Za největší úspěch v předešlé sezóně považuji letošní premiéru tanečního divadla Harald hvězda se vrací," říká tanečnice a choreografka Alena Pešková. Od roku 2010 je také šéfkou baletního souboru Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Prozradila nám mimo jiné, jak hodnotí předešlou sezónu, co říká na nedostatek peněz v kultuře a na co by diváky v nejbližší době pozvala. 

Jak byste krátce zhodnotila předešlou sezónu v libereckém baletním souboru?

Výživná.

To bylo hodně stručné. Díky. Co považujete za největší úspěch?

Za úspěšnou považuji letošní premiéru tanečního divadla Harald hvězda se vrací. Věnovanou libereckému rodákovi Haraldu Kreutzbergovi. Umělecky mě toto téma díky mateřské minulo, a tak jsem oslovila pana Daniela Záboje. Nevím mohu-li mluvit objektivně, ale myslím, že lépe bych to neudělala.

Proč myslíte, že ne?

Já byla do toho tématu příliš „zažraná". Dan to pojal více pocitově, a to Haraldovi sluší. Dále pak za úspěch považuji libereckou Událost sezóny. Pozvali jsme tanečníky 420 people Václava Kuneše a Natašu Novotnou, a tak byla v Liberci vůbec poprvé uvedena choreografie Jiřího Kyliána. My jako liberecký balet jsme pak přispěli také svou „troškou do mlýna". Zdržovali jsme začátek představení. Lidé stáli stále u kasy. A to je opravdu hezký pocit… A nakonec to, že jsme dostali od Tanečního sdružení cenu za nejlepší kolektivní výkon v inscenaci Periferie považuji také za úspěch. A abych nezapomněla širší nominace Jany Schweitzerové na cenu Thálie není také zanedbatelná záležitost.

Co naopak za největší neúspěch?

Nepodařilo se mi najít v rámci provozu divadla dostatek času a klidu na práci se souborem na detailech, technice, pocitech, na přizvání nových pedagogů. Neříkám, že je to na výsledku vidět. Tanečníci jsou převážně vyspělí jedinci, vědí co jim sluší, ale já krom toho, že mám vanu plnou fialek, mám také hlavu plnou ideálů. A když je pak nevidím v reálu, tak se vztekám.

Jakých zájezdů se soubor zúčastnil? Jak probíhaly?

Soubor se zúčastnil zájezdu do severských zemí, kde účinkoval v představeních souboru opery. Já jsem neabsolvovala, ale údajně divácky velmi úspěšný zájezd, a tanečníci mi posílali fota jako že probíhá každodenní trénink. Tak jsem byla spokojená. My jsme se pak v minulém týdnu vrátili z Bad Elsteru, kde jsme se předvedli s baletem Jiřího Horáka Charlotta. Bylo to pro všechny dost náročné, jelikož se představení dlouho nehrálo, neměli jsme původní sólisty, ale nakonec vše dopadlo více než dobře. Sólisty jsme si „vypůjčili" z Národního divadla v Brně (NDB), technika, světla, zvuk vše vyšlo. Myslím, že mohu také hovořit o úspěchu. Aplaus byl veliký, atmosféra v sále skvělá. Pokud se povede, chtěla bych tento balet uvést ještě z jara v Liberci, opět se sólisty z NDB.

TANEC JE ŽIVOT, KTERÝ MÁ NESPOČET TVÁŘÍ. Ty nejvýraznější, včetně baletu, odkryje dnešní večer poutavou formou, prostřednictvím nevšedního představení baletního souboru divadla F. X. Šaldy na scéně Malého divadla, pod výmluvným názvem Posedlost baletem.

Na co se může publikum těšit v nadcházející sezóně?

Na jaro jsem opět přizvala Daniela Záboje. Liberecké divadlo slaví výročí, a tak se premiéra vztahuje přímo k Liberci. Nese název Liberec Forum. A děj se odehrává v libereckém obchodním centru. Co se tam vše může stát během jednoho dne a noci? S tímto centrem bychom chtěli navázat bližší spolupráci a uspořádat tam jakési performance jako upoutávky na představení. Ráda bych také pokud možno každou sezónu dávala příležitost tanečníkům ze souboru, kteří mají choreografické ambice. Proto máme ještě červnovou premiéru na Malém divadle .

Zatím uvažujeme o názvu Caffé Reichenberg Ad umbris. V tomto případě to bude Marika Hanousková a Veronika Fišerová, které se ujmou režie a choreografie. Já budu pouze supervize. Půjde nejspíše o tanečně zpracované horory a detektivní příběhy z Liberce a okolí. Možná spolupráce s místními hudebníky? Asi dost v „alterna".

V říjnu nás čeká první premiéra baletu Louskáček? Můžete nám o něm něco prozradit?

No, nepůjde až tak o „klasiku". Se čtrnácti lidmi na jevišti? Je to spíše hra na Louskáčka. Také má podtitul Sen dítěte našeho věku. Odehrává se v současnosti. Strýček Drosselmayer je zároveň Moderátorem snů hlavní hrdinky Kláry. Spolupracuje s námi herec Tomáš Dianiška. Klára je opravdu snílek. Má radost, když pod stromem nachází dřevěnou hračku, zatímco její vrstevníci se radují z notebooků, mobilů a „empétrojek". Klářiny rodiče pak dostávají novou plazmovou televizi. Když Klára usíná, má moc všechny ty negativní zprávy z celého světa, které na ní rodiče sledují, proměnit v kouzelné tance národů. A tak z obrovské „plazmy" s projekcemi vystupují živí tanečníci, a Klára sama se stává opravdovou balerínou Marií, a tančí se svým Louskáčkem teď opravdu „klasické" pas de deux.

Přišli do souboru noví členové?

Ne, zůstáváme ve stejném složení.

Jak se díváte na nedostatek prostředků v českých divadlech?

Skrz prsty!

Napadá vás, kde peníze ubrat, aby měla divadla více?

Ubrat?! Ne ne ne, v rámci divadla to již nelze, to je na hranici přežitelnosti. A mimo divadlo? Všude je nedostatek financí i když přepychové stadiony, kde běhá jeden fanatik nechápu…Stát, město? To je tristní. Víte, když to vezmu do extrému nemocnice také potřebují peníze. Dobrý chirurg musí být dobře zaplacený, a takový vám může zachránit život, jenže sebevrahovy to bývá dost jedno, když nemá důvod žít. Dobrý umělec vám tyto důvody ukazuje denně.

Kde vidíte největší problém?

Nejhorší je to právě s finančním ohodnocením tanečníků. Nejen v kontextu se světem a Evropou, ale i v kontextu republiky je to více než ostudné! Vychováte si kvalitního tanečníka, stane se z něho osobnost, hvězda… a ta při nejbližší příležitosti prchá kamkoli, kde jí nabídnou o korunu více. Odpusťte, ale já tu nejsem proto, abych udržela soubor, který nepřesáhne regionální úroveň.

Rozumím. Tohle je smutné, asi není východisko.

Spíše seriozně uvažuji o založení Mecenášského klubu libereckého baletu. Ve světě je pro movitého, inteligentního člověka či firmu(smích) se vkusem společenskou prestiží, „rozmazlovat" si svou hvězdu. Takový mecenáš pak bude sedět ve své loži, představíme ho na jevišti, dopřejeme si vzájemnou reklamu i společné popremiérové večeře. A on pak bude vyprávět svým dětem, že za ty krásné kostýmy může on! To zní hezky ne? Takže přihlášky do klubu přijímáme již nyní!