Britského premiéra hrajete poprvé, nemýlím se?
Poprvé, ano. I když mě těsně minul už dřív. Když se obsazovala hra Audience u královny, kde Churchill vystupuje, byl jsem tomu také blízko. Hrála ho celá řada herců, také pan Václav Postránecký, a skvěle. Bohužel už tu není. Scorpios na obzoru i role Churchilla byla opravdu výzva. A to říkám s vědomím toho, že tohle slovo nemám rád. Ale v tomto případě ho použít musím. S tak těžkým textem jsem se ještě nesetkal. Hrajeme ve Viole, kde je maličké jeviště, prostředky jsou omezené a moje postava také – protože je na invalidním křesle. Takže vše stojí na slovu. On jako rétor navíc mluvil státnickou řečí a tomu odpovídá i jazyk hry. Snažil jsem se ho naučit dobře. Poprvé jsme to hráli už v půli dubna, v den mých pětapadesátých narozenin jsme hru uvedli pro přátele, pak se čekalo na podzim. Neměl jsem logicky důvod se k textu vracet, dělal jsem jiné věci. Teď jsem ho po několika měsících otvíral s hrůzou, přiznám se. Měl jsem co dohánět.

Kým pro vás  tahle impozantní dějinná figura Churchill je?
Dostal jsem o něm k narozeninám od šéfa Violy tři knižní díly. Neměl jsem čas začíst se do všech, ale byl to v každém případě velký muž, už jen svojí energií. A všechno, co dokázal, to jen potvrzuje. Ale neviděl bych ho jen oslavně. Byl člověk jako my všichni, a jako takový měl své chyby.

Zdeněk Svěrák a Vojtěch Kotek v Betlémském světle
Betlémské světlo uvidíme na jaře. Klan Svěráků zatím láká na trailer

Jejich světy mají k sobě asi dost daleko?
Hra je střetem dvou filozofií, její a jeho. Greta už nechce pracovat, přestože může. Churchill je po mrtvici, prakticky před smrtí. Pracovat už nemůže, ale rád by. Cítí v sobě pořád sílu. O tomhle spolu debatují a dosti vášnivě. Ale je to samozřejmě fikce. Režisér Radovan Lipus hru označil jako drama o tom, co se nestalo. Ti dva se sejdou na jachtě, prožijí spolu noc, která vlivem alkoholu dostane směr, který by divák nečekal. Načež Garbo ráno jachtu předčasně opustí. Churchill je o něco blíž své smrti, ona z téhle situace vlastně utíká.

Filmová branže a politika, to nabízí i vděčné konverzační momenty, ne?
Určitě. Winston ji celý život sleduje a velmi obdivuje, teď se s ní konečně potkává naživo. Garbo ale netuší, že se na jachtě potkají. Takže různých překvapení a humoru je dost. Když absolvují povinné seznamovací tanečky, začíná to být stále více napínavé. Jak postupuje noc a míra alkoholu – Winston pije whisky, ona vodku – dostávají se k sobě blíž a blíž. Sdělují si stále niternější věci, třeba ze svého dětství. Jeho otec byl alkoholik, ani ona neměla dobré rodinné zázemí, život jim cestu nijak neumetal. V debatě na sebe nakonec ale narazí a měla by z toho vyplynout katarze. Jenže přichází nový den a oni už nejsou schopni se z určitého bodu pohnout dál. A tak se minou… Moc hezká věc, ale těžká.

Václav Havel.
Václav Havel a jeho vášeň: Film miloval od dětství, lásku završilo Odcházení

Čistě teoreticky, také by vás bavilo setkání s Gretou Garbo?
No, asi bych našel jiné favoritky. Třeba Francouzku Marlene Jobertovou nebo Nastasju Kinski. Nebo naši Vlastu Fialovou. Vnímám je pochopitelně jako muž, netuším, jaké jsou uvnitř. Ale setkání s touhle švédskou a posléze hollywoodskou legendou bych samozřejmě neodmítl.

Zvlášť když by se podávala whisky, že?
Na jachtě pana Onasise určitě špatně nebylo. Mimochodem, i ta má ve hře svůj význam, je to vlastně trochu ostrov, odkud nemohou utéct. Hrozí, že jeden z nich souboj prohraje. Pro diváka, doufám, bude zajímavé přiklánět se na jednu, či druhou stranu.

Divadla byla kvůli pandemii dlouho zavřená. Jak jste to snášel?
Odvykl jsem si. Takže mám teď problém s aktuální situací. Divadelní provoz začíná být normální, ale já ho vnímám jako hodně exponovaný, naštosovala se všude řada věcí, premiér. Logicky. Tak doufám, že se mi vrátí bývalý rytmus, který jsem musel kvůli covidu opustit. Při lockdownu jsem z divadla naštěstí úplně nevypadl, zkoušeli jsme dvě inscenace - na Vinohradech Baladu pro banditu a Obchodníka s deštěm. Rozhlas jel také dál, hlavně jsem ale namlouval audioknížky. Řekl jsem si, že se pustím do svých milovaných románů Vladimíra Kőrnera. Udělali jsme Zánik samoty Berhof. pak Adelheid, Lékaře umírajícího času, ten vyšel teď v září.

Jedna z vlčích hlídek
Pořádná ohrada, pořádný pes. Tak jde chránit ovce před vlkem, ukazuje film

Uvědomil jste si během té „uzavírky“ něco?
Až mě zaráží, když zjišťuju, jak je kultura pro lidi důležitá. Já si to předtím nemyslel. Když teď sleduji plná divadla, kde lidé sedí poslušně s rouškami, září jim oči a pak nám na konci s vervou tleskají, dochází mi, že to pro ně má fakt asi význam.

Uvidíme vás na filmovém plátně?
Je dotočen film Roberta Sedláčka Promlčeno, hezké téma. Měl mít premiéru v únoru, pak v listopadu, nakonec ho producent nasadil až na únor dalšího roku. Exploze filmů je teď nevídaná, chodím po Praze a vidím to množství premiérových plakátů, přijde mi to jako strašný nápor na diváky. Jsem rád, že se distributor takhle rozhodl a že se snad film v kinech neztratí.