Divadlo Kalich má za sebou zatím dva muzikálové večery na letní scéně. Setkaly se s velkým ohlasem, což vás musí těšít. Jak moc?
Že naši práci diváci tak bouřlivě ocenili a navíc jsme díky jejich velkém zájmu mohli přidat dva nové termíny, mě těší velice. My jsme se přípravě koncertů totiž opravdu věnovali a můj cíl byl, aby na nich všechna ta vložená energie byla vidět. Zkrátka aby nikdo nemohl říct, že jsme jen něco narychlo slepili, protože by to nebyla pravda. Všichni účinkující tomu věnovali několik týdnů příprav a učení, pečlivě se plánovaly projekce a ladil celý scénář. Byl jsem na všechny kolegy, jak na jevišti, tak kolem něj, velmi pyšný. Oba dva červencové večery do toho dali všechno.

Další dva večery jsou v plánu ještě v srpnu. Jak jste při tvorbě programu jako scenárista a režisér postupoval?
Chtěl jsem, aby měl večer příjemné tempo, aby se diváci dozvěděli odlehčenou cestou něco z historie divadla, nějaké zákulisní „drby“, zajímavosti. A zároveň, aby skrz jeden večer nakoukli na chvíli do všech muzikálů, které se na jevišti Divadla Kalich za to čtvrtstoletí hrály. Proto jsme se snažili, aby každé hudební číslo, co se týče prostoru, kostýmů, rekonstrukce choreografií a všeho, působilo jako určité okno do toho kterého muzikálového titulu. Celý koncert spojuje pětice herců, sehraných kolegů na jevišti i dobrých kamarádů v soukromí, kteří všechno během večera hudebně obsáhnou a doplňují se nejen navzájem, ale také s taneční company. Mým záměrem bylo, aby program působil na jednu stranu jako velký muzikálový večer, když běží hudební čísla, a zároveň jako lehké neformální přátelské setkání, když se mezi hudebními čísly povídá.

Musela to být složitá práce, vzhledem k tomu, kolik muzikálových hitů pořad zahrnuje. Byla to i otázka kompromisu, kterou věc upřednostnit? A kolik písní vlastně zazní?
Byla to i otázka kompromisu, kterou věc upřednostnit? A kolik písní vlastně zazní?Od začátku mi bylo jasné, že nejlepší bude jít po časové ose, jak se jednotlivé tituly dostávaly na repertoár divadla. Pak už šlo o to, vybrat z každého muzikálu jedno číslo, které je signifikantní pro dané dílo, zároveň se dramaturgicky hodí do našeho programu, aby taneční čísla byla prokládaná klidnějšími písněmi a tak podobně. Hledal jsem ideální dramaturgickou skládačku. Z některých muzikálů zaznívají i zkrácené dvoj nebo dokonce trojpísně, ve dvou případech i medley z více skladeb. To aby se rytmus neopakoval a abychom pořád měli čím diváky překvapit. Celkově zazní osmnáct ucelených hudebních čísel, které v sobě ukrývají dvaatřicet písní.

Sám v divadle působíte jako herec, zpěvák a teď i režisér - jak dlouho vlastně? A dá se říct, který muzikálový kus patří k vašim srdcovým? Byl to hned ten první, Robin Hood?
Poprvé jsem stál na jevišti Divadla Kalich před šestnácti lety v muzikálu Touha. Spousta lidí si myslí, že prvním byl Robin Hood, nejspíš kvůli televizní soutěži, která Robinovi předcházela. V té době už jsem měl za sebou v Kalichu Touhu, Jacka Rozparovače a Johanku z Arku. Odehrál jsem tam hodně titulů a neumím ukázat jen na jeden jako na ten srdcový. Možná to je Touha, tím, že to byl můj první vstup do muzikálového světa, všechno bylo nové a odehrávalo se to hodně rychle. Možná je to Robin. Tím, že jsem při něm poznal svou manželku Marušku. Hodně titulů v Kalichu jsem měl a mám moc rád. Je mi v tom divadle dobře.

close Jan Kříž info Zdroj: se svolením Jana Kříže/Divadla Kalich zoom_in Jan Kříž

Role režiséra pro vás není nová - vzpomeňme třeba na Biograf láska složený z písní Hany Zagorové. Nakolik si ji užíváte? Hodláte k ní výhledově „zběhnout“ naplno?
Baví mě, je to zas trošku jiné, než stát na jevišti. Ale jak říkám, jen trošku. Beru to tak, že pořád je to divadlo, stejný jazyk, pořád všichni hrajeme na stejnou bránu, vyprávíme jeden příběh. Jen na chvíli změním pozici v týmu. Stát na místě režiséra mi nepřijde až tak odlišné nebo nepřirozené. Mám rád divadlo a rád vyprávím příběhy. Nevím, jak to s režírováním do budoucna bude, nijak to neplánuju a ani se tomu nevyhýbám. Pokud se zase objeví příběh, u kterého bude lepší, když ho odvyprávím od režijního stolku, než z jeviště, asi se tomu nijak zvlášť bránit nebudu.

Co vás čeká v nové sezoně v Kalichu?
Krom titulů, ve kterých pořád hraju, mě čeká jedna premiéra jako scénografa. Připravuji dekoraci k nové činoherní komedii, na kterou se moc těším. Pak také chystáme velký narozeninový koncert přímo v Kalichu a přímo v listopadu, kdy se divadlo těch svých pětadvaceti let reálně dožije. Půjde o koncert koncepčně odlišný od akcí na letní scéně pod žižkovskou věží. Přípravy probíhají už rok, a věřím, že se diváci mají opravdu na co a na koho těšit.

Zajímají mě také vaše nedávné zážitky z Carnegie Hall s vokálním seskupením 4 Tenoři. Ne každému se povede, aby tam vystupoval.
Vystoupit v Carnegie Hall byl velký zážitek a velké nervy. S kluky ze 4 Tenorů jsme se na to chystali dlouho a byla to velká zodpovědnost. Koncert ale dopadl skvěle, všichni byli moc spokojeni. Mám z toho velkou radost. Po koncertu za mnou přijela Maruška, která ten víkend ještě hrála muzikál Biograf láska v Kalichu, a strávili jsme tam spolu osm dní. Kromě toho, že jsme z New Yorku viděli, co šlo, jsme navštívili Broadway. Viděl jsem na ní dohromady čtrnáct představení a odvezl si spoustu dojmů, zážitků a inspirace. New York byla pro nás velmi intenzivní a jedinečná zkušenost.

A co máte se 4 Tenory dále v plánu? Nějaká další meta na obzoru?
Právě točíme naše třetí album, na kterém si dáváme zase velmi záležet. Chceme přinést i něco nového, odvážného a zároveň navázat na to, co od nás fanoušci čekají a co mají rádi. Je to hodně práce, hodně příprav, ale už se nám to klube a mám z toho moc dobrý pocit. Také teď pokračuje už tradiční letní turné po hradech a zámcích a pomalu se chystáme na zahájení sezony podzimní. Je to intenzivní, ale pořád nás to s kluky baví a zdá se, že naše fanoušky pořád baví nás poslouchat.