Jak jste s Horečkou nedělní noci daleko?
Na projektu pracujeme s celým týmem vždy několik měsíců a scénář je základní kámen, ze kterého posléze vycházíme dál. Snažíme se, aby byl dramaturgicky vyvážený, pro diváky zajímavý a překvapivý. Takže s umělci jsou konkrétní čísla domluvená a my nyní řešíme kostýmy a zkoušky choreografií.

Na pódiu se vystřídá na sto umělců. Jaké to bylo dostat je v jeden den v jednu hodinu na jedno místo?
Mám své životní motto a tím se řídím: „Každý skvělý čin je zpočátku nemožný“. Když jsem představení připravovala poprvé, bylo mnoho lidí, kteří mi říkali, že není možné připravit něco tak velkého s poměrně skromným týmem a malými financemi. Jsem ale idealista, vždy jdu do všeho naplno a neznám slova „nejde to“. S dobrým úmyslem, jde, podle mě, vše. Neříkám, že je to jednoduché. Vyslechla jsme mnoho odmítnutí, ale každé takové odmítnutí mě posílilo k dalšímu kroku. Mám vždy jeden cíl, jasnou vizi a před sebou hlavní myšlenku, pro kterou to vlastně celé vzniklo. Tedy pomoci ojedinělým kulturním zážitkem lidem, kteří to potřebují.

Kdo výtěžek z představení v Hudebním divadle Karlín dostane?
Spojili jsme se se spolkem Radost Příbramáčkům, který založila skvělá žena Jana Puklová Havelková. V minulém roce obdržela ocenění Laskavec roku. Její spolek vznikl za účelem pomoci potřebným – podpora dětí, seniorů, nemocných a znevýhodněných osob umístěných v sociálních a jiných zařízeních. My jsme se rozhodli, že výtěžek poputuje třem konkrétním rodinám, které jsme po dlouhém zvažování vybrali.

26. listopadu vás čeká v Divadle pod Palmovkou premiéra hry Otec. Proč jste si pro vaši divadelní společnost vybrali právě tenhle titul?
Zhlédla jsem toto představení při jeho derniéře v Praze (hra se původně hrála v Městských divadlech pražských – pozn. red.) a naprosto mě odrovnalo. Přišlo mi, že nebyl zdaleka využit potenciál a poselství tohoto představení, a že by si zasloužilo promlouvat k lidem dál. Oslovila jsem režiséra inscenace Petra Svojtku a domluvili jsme se, že ji opět vzkřísíme pod naší divadelní společností.

close Lilian Sarah Fischerová info Zdroj: se svolením Lilian Sarah Fischerové zoom_in Lilian Sarah Fischerová

Alzheimerova choroba, kterou hlavní hrdina trpí, není zrovna veselá věc. Nebojíte se, že v době, kdy se lidi chtějí bavit a zapomenout na smutnou realitu dnešních dní, diváci na Otce nepřijdou?
Inscenace není žádná tragická sonda do života nemocného. Naopak je něžně dojemná a zároveň komická. Celé představení sledujete z pohledu Andrého, který této nemoci postupně propadá… Víte, divadlo má a vždy mělo velkou moc objevovat skrze něj nepoznané světy, rozšiřovat vlastní emocionální hloubky, a to je potřeba zvláště v této době, kterou zmiňujete. Samozřejmě jsem si vědoma toho, že komedie vždy budou táhnout diváky více, ale je potřeba myslet i na náročnější publikum. Jsem navíc přesvědčena, že toto představení bude sloužit jako účinná katarze pro ty, kteří se s Alzheimerovou chorobou setkali.

Hlavní roli Andrého hraje Jan Vlasák. Jak se vám s takovým profíkem spolupracuje?
Troufám si říci, že je to jedna z jeho životních rolí, a tak k inscenaci přistupuje. Je fascinující ho pozorovat a přála bych vám zažít jeho energii při práci. Je skromný, připravený, pokorný k řemeslu a zároveň má uklidňující nadhled. Nutno říci, že se celkově v inscenaci sešli herci, se kterými je radost spolupracovat. Na jevišti jsem šťastná, ale v jejich přítomnosti ještě o kus víc.

Jaké dopady měl na vaši práci a na fungování vaší divadelní společnosti covid-19?
Bylo to náročné jako pro všechny, takže si nestěžuji. Snažili jsme se zůstat bdělí a stále něco vymýšleli. Zaměstnávali hlavy i naše kreativní duše. Avšak po roce nám trochu došla šťáva a také přišlo léto 2021, kdy jsme měli naplánováno poměrně nabité divadelní léto. Místo něj jsme se dočkali spíše velkého rozčarování, kdy se diváci za kulturou nevrátili. Museli jsme mnoho věcí přehodnotit a hledat nové cesty. A hledáme nadále. Kultuře bude chvíli trvat než se postaví na nohy úplně.

Co vás momentálně baví?
Baví mě život. Mám to tak odjakživa. Vážně se těším z neobyčejných obyčejností. Třeba když jdu ven se svými pejsky a šourám nohy v listí.