Kdo vám herecký talent nadělil?

Máme ho v genech. Moje babička byla oblíbenou ostravskou herečkou, která hrála i s Eduardem Kohoutem. Osobně jsem ji ale neznala, protože zemřela poměrně mladá. Mám však po ní skříňku na líčidla.

Vaše sestra – dvojče – také hraje. Zůstala v Praze a občas se objevovala na televizních obrazovkách.

Líba teď už také zvolnila tempo. S partnerem Václavem Filipem vytvořila pro ČT pořad Potomci slavných a jejich knižní vydání zase ve spolupráci s proslulým knihkupcem Vratislavem Ebrem. S některými potomky pořádá pro veřejnost vystoupení, spojená s autogramiádou. Strávila jsem s ní letošní Vánoce a byly jsme se v Národním podívat na Manon, která mne dost zklamala.

Chtěly jste být herečkami už od holčičích střevíčků?

Obě jsme navštěvovaly Nerudovo gymnázium, kde byl dobrý divadelní soubor a já se zapojila. Hrávala jsem v něm například s Honzou Třískou nebo Milanem Nedělou a vyhrála jsem souboj s Ivou Janžurovou o prvenství ve Wolkerově Prostějovu. Sestra nikde nehrála, a když jsem po maturitě dělala zkoušky na DAMU, doprovodila mě tam. Vzali nás obě.

Vaše podoba je až neskutečná.

Jsme si tak podobné, že si nás lidé stále pletou. Bydlely jsme na Kampě poblíž vily Jana Wericha, který nás na své zahradě představoval Miroslavu Horníčkovi slovy: „Nemysli si, Mirku, že jsi vožralej a vidíš dvojmo."

Na DAMU za mě Líba dokonce udělala zkoušku z klavíru a učitelka záměnu nepoznala. Předtím ale tvrdila, že nás bezpečně rozezná.

Mívaly jste zájem i o stejné chlapce?

Jistě, vkus jsme měly také stejný. Při školní generálce jsem se seznámila s jedním hochem a chvíli jsem s ním prožívala lásku jako trám. Jenomže on se za půl roku blíž seznámil s Líbou, city přesunul na ni a vzali se.

Na vás čekal životní partner v Opavě.

Pepík byl v opavském angažmá už rok přede mnou a ochotně mě provázel divadlem i městem. Jiskra přeskočila a za necelý rok jsme se vzali. Svatbu jsme měli ráno v osm hodin a v devět jsme už byli v divadle na zkoušce.

Nikdy jste věrnosti opavskému divadlu nelitovala?

Neměla jsem proč. Je lepší hrát první housle v malém orchestru než poslední ve velké filharmonii. Navíc mám ráda opavské publikum, které umí vztah ke svému divadlu dát pokaždé jasně znát.

Dnes je nových herců hodně a příležitostí málo.

No právě. Dnes vycházejí herci z konzervatoří, z vysokých škol a přibyly i soukromé herecké školy. Znamená to roční přísun nejméně stovky absolventů, kteří většinou nejsou schopni sehnat uplatnění. Zejména u hereček je obrovská konkurence.

Vás letos nějaké umělecké aktivity čekají?

Zatím ještě alternuji se Zdeňkou Mervovou tetičku v Hraběnce Marici, a co bude dál, to netuším. V klidu čekám, jestli se mi Slezské divadlo během sezony ozve s nabídkou hostování.

Věříte na osud?

No, pokud je osudem to, že „co se má stát, to se stane", tak věřím. Ony proslulé „boží mlýny" beru vážně, i když někdy melou dost pomalu.

Ludmila Štědrá se narodila roku 1942 v Praze a po dvou letech studia na DAMU přijala roční angažmá v Mladé Boleslavi. Odtamtud zamířila do Opavy a Slezskému divadlu už zůstala celou profesní kariéru věrná. Po odchodu do důchodu na jeho prknech stále ještě externě vystupuje.