Rozpočet festivalu je jako adrenalinový sport. Euforii zchladí realita

Věříte na pověrčivost? Jaká bude třináctka v rámci festivalu Malá inventura? Obávaná, odvážná, nebo třeba šťastná?

Třináctka je krásné číslo. Za prvé je to krásný věk a my tu letošní Malou inventuru právě tak vnímáme. Děláme si tak trochu, co chceme, na programu jsou daleko odvážnější projekty, užíváme si festivalového Hnízda, kde je možné se koulovat, setkávat se, domlouvat spolupráci… Co k třináctce patří, taky provokujeme… Například Studiem na slovíčko. V divadle Archa ve čtvrtek začínáme představením Trumpets in the sky, kde si s divákem pohraje tma, světlo, hluk a ticho v projektu Nely Kornetové, Juli Apponen a Ann Sofie Godo. To je dostatečně odvážný otvírák.

Připravujete nějaké zásadní novinky oproti minulým ročníkům?

Jak už jsem zmínila, na programu jsou daleko výraznější projekty. Věříme totiž, že za těch třináct let je náš divák už zkušený a nechceme ho podceňovat. Úplnou novinkou je ale letos zařazení projektů pod názvem Nová krev na scéně. Jsou to představení nových absolventů HAMU, DAMU a JAMU, a právě o tato představení je nebývalý zájem. Každý se chce osvěžit… Nový vítr je prostě lákavý.

Co nejzajímavějšího se na poli nového divadla za poslední rok událo? Vnímáte nějaké zásadní trendy, které tomuto odvětví v poslední době vládnou?

Představení jsou daleko otevřenější k divákovi, více přenositelná pro zahraničního diváka, nechybí humor, i když se velmi často řeší existenciální tématika. Opět se ale více krystalizuje fyzické a nonverbální divadlo včetně sound a light designových experimentů. Za všechny bych ráda zmínila například představení Němí /Petr Krušelnický/, Umbilicus /Florent Golfier/ či GundR /Wariot Ideal/.

Pořadatelem festivalu je Nová síť, „zasíťovat" jednotlivé tvůrce a umělce z Čech i zahraničí je jedním z hlavních cílů festivalu. Jak se vám to podařilo loni? Můžete se pochlubit úspěchy?

Máme radost, že díky všem síťovacím akcím, setkáním a péči o hosty se nám podařilo minulý rok zrealizovat desítky výjezdů do zahraničí a regionů ČR. Zprostředkovali jsme spoustu kontaktů a prosíťovali umělce se zájmem o rezidenční tvůrčí pobyty.

Loni jste poprvé otevřeli festivalové centrum Hnízdo ve Veletržním paláci, které letos dostálo určitých změn. Co jste na Hnízdě vylepšili?

Letošní Hnízdo je zimní krajinou, místem, kde si můžete lehnout, relaxovat, pracovat, koulovat se nebo se zapojit do běžkování. A přitom si dát kávu nebo něco na zub. Jsme tu po celou dobu festivalu každý den od 10 do 19 hodin. Velkou radost máme ze závěrečného koncertu, kde k nám z Opavy přijede Jan Kunze se svým projektem Hičhaikum. Krásné vystoupení doprovozené projekcemi, melodrama z desky Hlavně nepanikař. To bude bonbonek na závěr pro všechny návštěvníky Malé inventury.

Měnily se vedle Hnízda i ostatní prostory v Praze, kde festival probíhá?

V sobotu 21. února od 21.30 hodin se v rámci Malé inventury slavnostně otevřou nové haly Studia Alta v pražských Holešovicích. Náhradní domov pro živé umění. A to nás těší velice, poněvadž takový tvůrčí prostor v Praze chyběl, a Alta za svoji existenci ukázala, že vyhledávaným místem pro nezávislou kulturu je nemluvě o významu téměř komunitního centra pro děti, matky, otce… Alta má teď možnost nabídnout prostor, o kterém jsem přesvědčena, že velmi brzo zarezonuje.

Loni po festivalu jste v rozhovoru pro Deník zmínila, že moc času na „oddech" nemáte a takřka záhy začnete připravovat další ročník. Jaká fáze realizace byla nejtěžší? Setkali jste se letos s nějakými peripetiemi?

Festival se připravuje v podstatě vždy záhy po skončení. Již teď plánujeme další ročník, který bude výroční, opět s udílením cen Česká divadelní DNA. A co se týká peripetií, těch bylo víc než dost. Ovšem my jsme i s tou obávanou „třináctkou" prozíravě nějaké problémy očekávali, a tak jsme já i kolegové ve střehu a všechny trable přijímáme. Je to docela dobrá strategie, možná že ji použijeme i pro příští ročníky. Takový bubák docela funguje.

Na která představení jste letos nejvíc pyšná z pohledu pořadatele, a na jaká se naopak těšíte jakožto divačka a účastnice festivalu?

Mám radost, že díky kolegyni Dagmar Kantorkové, šéfce Nové sítě, se nám podařilo pozvat do Čech legendární uskupení Krepsko a jejich projekty Mad cup of tea a Fragile. A to nejen do Prahy opět doprovází festival i turné po České republice (ve Varndsdorfu, Ostravě, Jičíně, Pardubicích a Olomouci). Já osobně se těším na představení Mondšajn v Meetfactory či Říši zvířat Studia hrdinů. Potěšíme příznivce Farmy v jeskyni či VerTeDance a divadla Continuo.

Ve čtvrtek bude festival zahájen v divadle Archa audio-vizuálním projektem Trumpets in the Sky. V čem je jedinečný a proč jste ho zvolili právě pro slavnostní zahájení?

Chceme ukázat divákům úspěšnou absolventku Norské divadelní akademie, která se nebojí experimentu. Její projekty jsou velmi atmosférické a pracují vždy osobitým způsobem s architekturou místa. Jejich příprava je tedy pokaždé náročná a trvá několik dní. Jsem zvědavá jak se její tým light designerů tentokrát popral s dispozicemi divadla Archa.

Na závěr prozraďte, jak je na tom letošní Malá inventura ve srovnání s minulými ročníky s rozpočtem, dotacemi a granty?

Tuto otázkou mám nejraději. Je to taková stálice, která vyvolává úsměv na mé tváři a děs a hrůzu v očích tazatelů. Výsledky grantů a finální rozpočet se vždycky dozvídáme až po skončení festivalu. Je tedy potřeba se nadechnout a vydržet na vlně euforie… A potom se nechat zchladit realitou. Je to jako adrenalinový sport. Jako bych řekla, ať si jdete koupit něco k jídlu, a až to sníte, tak vám teprve řeknu, kolik na to mám. Jak si s tím poradíte, je na vás. Tomu se prostě říká kreativní management. Ovšem vše má své limity, a v tomto případě jsou to většinou limity lidské. Psychika se musí šlechtit. A rozpočet festivalu k tomu šlechtění určitě nepřispívá. Tímto děkuji celému týmu festivalu a hurá do dalšího 13. ročníku.

Čtěte také: Začal festival nového divadla Malá inventura